The Hero (2017) - 70 %
Sam Elliott zde naplno ukazuje svoje herecké schopnosti a zvládá celkem prvoplánový příběh o člověku, který se dostane do nepěkné fáze života se ctí a v podstatě bez jakéhokoli patosu. Navíc má i skvělé kolegy, kdy hlavně o Lauře Prepon si začínám myslet, že je vlastně hodně dobrou herečkou a stojí za pozornost.
Hráčské doupě (The House, 2017) - 30 %
Komedie, která mě rozhodně nedokázala ničím nadchnout. Dobře, Will Ferrell vypadá postupně víc a víc cool, je zde docela příjemné cameo Jeremyho Rennera, ale v konečném součtu je to až moc tuctová a až moc nevtipná komedie, u níž jsem se v podstatě ani jednou nedokázal pořádně zasmát, protože moc nebylo čemu.
Čaroděj ze země lží (The Wizard of Lies, 2017) - 60 %
Tohle je celkem klasický životopisný snímek poslední doby. Má dobrý historický základ v zajímavé osobnosti, ale dění je podáno tak nějak klasicky dramaticky, což očekáváte. A opět jsou to herci, kteří takový životopisný snímek zachraňují. Robert De Niro mě prostě nezklame, Michelle Pfeiffer hraje, co má, a sem tam probleskne i dobrá scéna - šílení Marka.
Till We Meet Again (2016) - 40 %
Snímek "Till We Meet Again" vnímám jako takovou pěknou reklamu na Thajsko, v které je ještě něco, co byste tolik možná ani nečekali - příběh. Je to ale příběh s postavami, které mě tak nějak moc nezajímaly a bylo mi jedno, co se s nimi děje, hlavně pokud se sem tam objeví zase nějaké lokální reálie.
Pokud máte rádi béčkové až brakové filmy, tak je dokument "VHS Massacre: Cult Films and the Decline of Physical Media" pro vás. Není skvělý v tom, jak je podaný, i když se zde objevují zajímavé osobnosti, ale je dobrý jako seznam toho, co byste ještě mohli vidět, co se vám vyhnulo. A je toho dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat