Lova and Dance (Kochaj i tancz, 2009) - 40 %
Kdyby to nebylo tak zbytečně dlouhé, tak je to celkem fajn. Je tam nějaký odkaz na polské reálie a historii, ale není toho tolik, aby to stejně nevypadalo místy hodně americky. Skoro je ale škoda, že byl snímek laděn jako komedie, protože jako drama by mohl být lepší. Nikoli výjimečný, ale lepší asi ano.
Po lásce (L'amour l'après-midi, 1972) - 60 %
Eric Rohmer je z francouzské vlny osobitých, soběstačných a schopných autorů, jejichž filmy mi jednoduše dvakrát nesedí. Na snímku "Po lásce" se mi ale líbí, že má co říct a sděluje to poměrně přístupnou cestou. Jednoduše film o tom, že i když je člověk spokojený ve svém životě, stejně dokáže udělat něco, čím to může - ale nemusí - snadno zničit.
Červená krčma (L'auberge rouge, 1951) - 60 %
Fernandel není můj oblíbený komik, vlastně ho teprve pořádně poznávám, ale musím říct, že mi více seděla estetika filmu než jeho hraní. I když je patrné, že je to hodně interiérové, i když je to v exteriérech, mělo to svoje kouzlo a mělo to něco do sebe. Ale i některé nápady dovedou diváka zaujmout.
Příměří (La tregua, 1997) - 75 %
Tohle není vyloženě film o druhé světové válce, který si budete dlouho pamatovat, možná vám časem mezi těmi ostatními celkem snadno zapadne, ale to jen proto, že tak netlačí na pilu, že je v něm John Torturro tak nesmírně tichý a klidný, a to i přesto, že si prošel děsivými událostmi. Přesto pokračuje a de dál v Evropě, která už nikdy nebude taková jako dřív.
Magická hlubina (Le grand bleu, 1988) - 70 %
Trochu mě překvapilo, jak je snímek dlouhý a skoro mám pocit, že kdyby se zkrátil o hodinu, divák by vlastně o tolik zásadního nepřišel, i když takhle se dokázal s postavami propojit a pochopit, co se stalo na konci a jaký to mělo pro hlavního hrdinu smysl. Právě finále ale ukazuje krásu lásky k životu a ke snům, i když se může jevit opakem.
Žádné komentáře:
Okomentovat