DOA: Na život a na smrt (DOA: Dead or Alive, 2006) - 60 %
Díky té akci, která je místy tak krásně ujetá, že je prostě parádní, jsem si snímek užíval. Navíc je zde Jaime Pressly, pro kterou mám z nějakého důvodu slabost. Tím důvodem bude asi "My Name Is Earl". Příběh je celkem jednoduchý a vlastně mě ani nějak moc nebavil, ale ty souboje a postavy jsou tu prostě dobré a celý film je příjemně namachrovaný.
Podivné dědictví (E poi lo chiamarono il magnifico, 1972) - 80 %
Jasně, že ty body jsou hlavně z nostalgie, ale Terence Hill je v tomhle prostě parádní, jako dobrák, který se má stát padouchem, protože si to otec přál. Je to i film nostalgický vzhledem k Divokému západu, což je takové trochu smutné, hlavně v závěru. Film funguje jako komedie i jako western, což se cení.
Jíst, meditovat, milovat (Eat Pray Love, 2010) - 30 %
Tohle je blbý film o víře a filosofii. Tohle je blbý film o jídle, i když se místy snaží o to, aby zde záběry na jídlo byly. Ničím ale nevynikají. A co nejhorší, tohle je pěkně blbá a nudná zdlouhavá romance, kdy stejně budete mít pocit, že ta hrdinka se vlastně ni nenaučila. Tady mi Julia přišla hodně otravná.
Anděl zkázy (El Ángel Exterminador, 1962) - 80 %
Na Luisi Buñuelovi je pěkné to, že i v tomhle svém surrealistickém období byl schopný natočit filmy, které jsou v určitých ohledech divné, ale stejně tak jsou smysluplné a někdy i docela hlubokomyslné, a to nemyslím negativně. Tenhle snímek je o lidském životě, o tom, kam směřujeme a je to podáno zajímavě, a doplněno specifickým stylem a scénami.
Kocour (The Cat in the Hat, 2003) - 40 %
Tohle mi přišlo tak pitomé, až se mi to místy docela líbilo. Vizuálně je to hodně nápadité, u když neskutečně křiklavé a kýčovité. Nevím, jestli Dr. Seuss postavu, jak ji ztvárnil Mike Myers, zamýšlel, podle jiných děl si nemyslím, ale je to sem tam docela vtipné a není to tak blbé, jak jsem si myslel, že to bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat