Call Girl (Call Girl, 2012) - 70 %
Musím říct, že tenhle snímek se mi líbil. Ne tím, co zobrazuje, ale tím, jak je to zobrazeno. Ten retro nádech je nádherný a je do dopilováno tím, jak jsou všichni oblečeni, jaké to má místy nadpozemské tempo. To sedí dokonale. Chlapi jsou tu skutečně hnusní, některé ženy neméně, ale ani oběti zde nejsou skutečnými oběti. I takhle vypadala 70. léta.
Coquette (1929) - 60 %
Ze začátku mě ten film moc nezaujal, přece jen už má na sobě docela dost prachu, ale když si uvědomíte, jaké je téma a co je na konci u soudu probíráno, musí se uznat, že to ujde na svou dobu natočeno velmi dobře, i když je snímek samozřejmě velmi konzervativní v tom, co je skutečně zobrazováno. Tady je ale vidět, že něco může fungovat jen ve zvukovém filmu, kde herci dostanou více prostoru i na mluvené herectví.
Kletba Růžového pantera (Curse of the Pink Panther, 1983) - 10 %
Tady už se nepovedlo nabalit nic na ten příběh, který se začal v předcházející "Stopě Růžového pantera". Pokus nahradit Petera Sellerse nevyšel, protože prostě vyjít nemohl. On byl jedinečný a naprosto přirozený, což v tomhle případě neplatí. Ted Wass je jen křečovitý, ale co hůř, film postrádá humor.
Nebezpečná (Dangerous, 1935) - 80 %
Bette Davis už v sedmadvaceti ukázala, jak je vyspělou herečkou a jak skvělé výkony dovede podávat. V jejím věku není moc žen, které by byly tak úchvatné nikoli jen zevnějškem, ale také svými hereckými schopnostmi. Příběh se může dnes jevit jako tradiční, ale ona podává svou postavu dokonale.
White Island (2016) - 50 %
Trochu komedie, trochu drama, trochu napínavý film, trochu romance. Má to v sobě tak nějak všechno a všechno funguje tak nějak průměrně. Ibiza je docela vděčné prostředí, herci se snaží o to, aby to nebyla nuda, jednoduše řečeno, na ten průměr si film celkem sáhne i díky nějaké té známější tváři.
Žádné komentáře:
Okomentovat