Turínský kůň (A torinói ló, 2011) - 50 %
Béla Tarr prostě není tvůrce, kterého bych mohl mít rád. Jeho styl natáčení je až příliš poetický, je to až příliš velké podobenství, které mi nakonec nic neřekne. Je to těžké dokoukat, protože máte pocit, že to je o ničem. Přesto ale v jeho filmech najdete scény a možná vás i přinutí přemýšlet. Víc jeho filmů už ale asi nedám.
Povídky ze záhrobí: Upíří nevěstinec (Bordello of Blood, 1996) - 40 %
Taková celkem banální historka o tom, jak existuje jeden speciální nevěstinec, kde se dívky snaží naplnit všechny vaše tužby. I ty, které nechcete. Je to erotické, má to být vtipné, rozhodně to není hororové a místy je to dost ujeté. Je v tom ještě dozvuk 80. let, ale není to příliš zábavné, což je asi největší problém.
Luciferous (2015) - 25 %
Je to na první pohled hodně podobné filmu "Paranormal Activity", ale nemá to onen punc autenticity, který jmenovaný film zdobil. Tohle je prostě jen směska nastražených kamer, ale ten efekt vystupuje jen z postav a jejich jednání. Je to autorský snímek, ale chybí mu ještě hodně k tomu, aby vás dostal. Je to spíš taková patlanina hororových klišé.
Dva misionáři (Porgi l'altra guancia, 1974) - 70 %
Na tuhle dvojici jeto přece jen jeden trochu slabší film, ale i tak jsou zde scény, které prostě baví. Ti dva si tak rozumí, alespoň filmově, že ty jejich postavy žerete, ať už hrají cokoli. A jako zavilý ateista jsem díky nim dovedl kousnout i tu náboženskou tématiku, která je stejně postavena na hlavu. To moralizování nic moc, ale i to se daří nabourat humorem.
Slečna Hokusai (Sarusuberi: Miss Hokusai, 2015) - 60 %
Životopisný film ve stylu japonské animace je osvěžující. To je asi to hlavní, co se dá o snímku "Slečna Hokusai" říct. Je osvěžující, ale není skvělý. Je to životopisný příběh, který má svoje dramatické a silné prvky, ale stejně tak jsou zde momenty, které mě nechávaly chladnými a trochu nudily. Ale animace funguje.
Žádné komentáře:
Okomentovat