Muž z Londýna (A londoni férfi, 2007) - 60 %
Miroslav Krobot naplno ukazuje svoje minimalistické herectví, které mi trochu připomíná pana Hrušínského. Stačí jediný pohled, pohyb jediného mimického svalu a hned z jeho obličeje dovedete vyčíst všechno. Jenže ani Krobot pro mě nezahraňuje film, který mi jen dokazuje, že Tarr nebude můj šálek filmového pásu.
Dlouhá cesta dolů (A Long Way Down, 2014) - 50 %
Takové to novodobé drama, které má celkem zajímavý námět a mlátí se mezi komedií a dramatem. Bohužel v tomhle případě se to místy trochu umlátilo, protože jsou zde hluchá místa a je zde závěr, který se mi k tomu prostě nehodí. Začátek dobrý, ale postupně ochabuje. Ještě že jsou zde tak zajímaví herci.
Comment c'est loin (2015) - 60 %
Že by se dal natočit snímek kolem toho, že dva flákači, kteří docela umějí rapovat, mají problémy s dokončením jakékoli písně, to by mě skutečně nenapadlo. Jenže ono k tomu došlo a ve francouzském podání to vůbec není špatné. Je to takové jen lehce vtipné, ale to nevadí, protože tady je hudba, která je dobrá.
Les bêtises (2015) - 40 %
Komedie, která má docela dobrý nástřel - synek se chce po letech setkat se svou skutečnou matkou, a tak pro ni začne pracovat. Moderní komedie ale už asi nejsou to, co bývaly, protože v tomhle případě jsem se skutečně moc nenasmál a ani jsem neměl pocit, že by to bylo nějak zajímavé a mělo mě to emotivně dostat.
Mikey (Mikey, 1992) - 60 %
Není to naprosto skvělý horor a je od začátku jasné, jak to dopadne, tak si nemůžu pomoct, ale tenhle snímek je zatraceně znepokojivý. Ten kluk je tak uvěřitelný, až mě z něj skutečně mrazilo a měl jsem co dělat, abych na něj nezačal křičet, ať už toho nechá. Předvídatelné, ale aspoň dostanete to, co očekáváte.
Žádné komentáře:
Okomentovat