Statečné srdce, Táta je doma, Der Kleine Medicus - Geheimnisvolle Mission im Körper, Road Games, Safe

Statečné srdce (Braveheart, 1995) - 100 %

Myslel jsem si, že když uvidím tenhle film poněkolikáté, už to na mě nebude mít ten správný efekt, ale i tentokrát to na mě udělalo stejný dojem. Mel Gibson film skvěle natočil, ale pořád si myslím, že ještě skvěle zahrál postavu. To, jak někdy hraje obličejem, to je pro mě neuvěřitelné. Za mě pořád 100 %.

Táta je doma (Daddy's Home, 2015) - 35 %

Oba herci v hlavní roli jsou fajn, mám je rád, ale jejich postavy jsou tak neskutečně nudné, až to bolí. Popravdě by mě mnohem více seděl ve Wahlbergově roli John Cena, který se objevuje na konci. Vtipy jsou bez nápadu - snad až na scénu s motorkou a elektrickým proudem - vývoj je neskutečně přímočarý a snímek tak rozhodně nepatří ke skvělým komediím. Spíše naopak.

Der Kleine Medicus - Geheimnisvolle Mission im Körper (2014) - 40 %

Celkem průměrný až podprůměrný animák a bohužel nic moc víc. Je zde prostor pro celkem zajímavé dění, ale ten prostor je trestuhodně nevyužit. Mohlo to být epické, ale je to takové malé a ve skutečnosti bez pořádného nápadu v menších scénách. "Byl jednou jeden život" je v ohledu pozorování zevnitř mnohem zajímavější.

Road Games (2015) - 40 %

Snímek, který má celkem povedený náběh, kdy celou dobu tušíte, že tady není něco v pořádku. Jenže také snímek, který nikdy nedovede naplno využít svůj potenciál a u kterého už po půl hodině můžete mít pocit, že se topí sám v sobě. Vypadá to dobře, vypadá to drsně, ale nakonec si uvědomíte, že to tak jen vypadá.

Safe (1995) - 70 %

Pokud je Julianne Moore v něčem skvělá, tak je to v tom, jak zahrát nemocného člověka. Tady jí ale také hodně pomáhá film celý, který má takovou zvláštní poetiku, jež je sama o sobě jaksi nemocná. Budete mít pocit, že se propadáte kamsi, kde to neznáte a nejspíš ani poznat nechcete. Silný zážitek, který ale nemusí sednout každému.