Pod olivovníky (Zire darakhatan zeyton, 1994) - 70 %
Styl íránského filmu je docela zajímavý, hlavně tedy v případě režiséra Abbase Kiarostamiho, který ukazuje, že snímek, dokument, ale i hraný film, je možné pojmout nesmírně osobitě. Podobný přístup lze najít ve více jeho filmech. A ono to funguje. Je to unikátní, ale nutně vás to za srdce chytnout nemusí.
American Descent (2014) - 10 %
Found footage o tom, jak jednomu vojákovi hráblo. Tohle mi opravdu nepřišlo jako originální téma, ale fajn, z toho se dá ještě něco vytěžit. Jenže pak se ukázalo, že se na nějakou těžbu tvůrci vykašlali a prostě si jeli v zajetých kolejích a je z toho jen špatné found footage s neoriginálním nápadem a děsným provedením.
Cesta do říše krále pírek (Resan till Fjäderkungens Rike, 2014) - 65 %
Na první pohled nesmírně radostný film, ale ono se následně ukáže, že to rozhodně jen rozjásaný animák není, že tohle je něco trochu víc, co dokáže zabrousit i na tu temnější notu příběhu a emocí. Jasně, má to svůj happy end a není to skutečně kruté, ale ten průběh není tak jednoznačný a vlastně ani ten happy end není klasický. Povedené, ale ještě tomu něco chybělo.
Sisters (2015) - 70 %
Tinu Fey mám rád a její humor mi sedí. Bylo mi jasné, že ve spolupráci s Amy Poehler mě bude snímek bavit. A tak nějak jsem se trefil. Je to místy hodně obhroublé, je to místy hodně ujeté, ale tak nějak mě to bavilo celou dobu, i v těch dramatičtějších momentech. Ta spolupráce obou hereček v hlavní roli prostě funguje skvěle. Navíc jsou tu parádní vedlejší role.
Drahý deníčku (Caro diario, 1993) - 65 %
Nemám podobné filmy moc rád, protože mám většinou pocit, že vlastně nemají tvůrci co sdělit. Ale v tomhle případě se mi pojetí líbilo. Celkově to bylo takové přímé a přitom odlehčené, Nanni na vás nic nehrne, ale jede si v tempu normálního života a přitom zvládá sdělit celkem drsné pravdy. Příjemné pokoukání.
Žádné komentáře:
Okomentovat