Hoří, má panenko (1967) - 90 %
Tragikomický film, kdy osobně cítím spíše důraz na tu tragiku, protože i když je snímek docela uvolněný, až moc v tom vidím, jak se lidé chovají a jak jsou tyhle karikatury ve Formanově filmu skutečné. Přetvářka, chtivost, neúcta a podprůměrnost, která je krytá tím, že máte nějaký, v podstatě jakýkoli titul.
Zabijáci (Fasandræberne, 2014) - 65 %
Když jsem četl recenze na knihu, tak jsem si byl jistý, že by to mohlo být něco, co by mě mohlo bavit. Ve filmovém provedení to tak úplně neplatí. Ty postavy jsou dobré a baví mě, ale ty příběhy mě až tak nedostávají. Myslím, že z tohohle šlo vykřesat mnohem víc, ale ve filmu se to prostě nepodařilo. Přesto jsem na další film zvědavý.
Kung Fury (2015) - 100 %
Naprosto parádní ukázka, že kvalitní snímek před zeleným pozadím je možné natočit i bez příliš velkého rozpočtu. Tady se ukazuje, že to prostě jde, ale velká studia nám budou tvrdit opak. Jenže on má film kromě toho ještě skvělý příběh a já doufám, že se ho podaří převést na celovečerák, anebo rovnou na nějakou sérii. Tohle je přesně to, co mě baví.
Zatôichi hatashi-jô (1968) - 85 %
Díl, který v sobě má hodně emotivní a hodně silné momenty. Hned na začátku je skvělá scéna, kde ze zabitých stříká krev v úžasném vodotrysku. Krve už se Japonci rozhodně nebáli a během několika málo let je v tomto směru vidět krásný vývoj. Zatoichi už je tu v podstatě tragickou postavou a na úsměv téměř nedojde.
Ryû ga gotoku: gekijô-ban (2007) - 55 %
Jeden z prvních filmů, které mě od Takashiho Miikeho opravdu moc nebavil. Téma mě samo o sobě zaujalo - grázl se z vězení vrací do společnosti a chce se polepšit - ale samotné provedení vyniká jen v několika málo scénách. Celkově je to opravdu spíše kýčovité a vy jen čekáte na nějakou tu řežbu, nebo třeba zajímavou scénu s vrtulníkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat