Hombre (Hombre, 1967) - 80 %
Western, který si rozhodně zaslouží pozornost. Rasismus řeší s postavami, které jsou krásně přehnané a jsou většinou hyperbolou svých vlastností. Především pak postava Paula Newmana. To vše ale k tomu, aby měl příběh ten správný dopad a aby finále skutečně stálo za to s tím, jak je pomalu a téměř staticky, ale přesto skvěle gradováno.
Zatoichi sekisho yaburi (1964) - 90 %
Na konci příběhu Zatoichi říká něco, co je pro jeho postavu naprosto určující: "Chtěl jsem jít jenom na slavnost. Nemyslel jsem si, že bude potřeba vytahovat meč." Tohle je krása a prokletí jeho charakteru. Problémy jsou k němu přitahovány, a to bez ohledu na to, kam se podívá, kam zamíří. Osud mu prostě nepřeje, ale on je jako perpetuum mobile a pořád jde dál. A já jsem za to rád.
Wi-heom-han Sang-gyeon-rye (2011) - 65 %
Docela mě překvapuje, že v asijských romantických komediích se jednotlivé postavy dovídají zásadní události prostřednictvím toho, že jiná postava mluví v televizi a oni to náhodou zahlédnou. Tohle je podruhé, co jsem se s tím setkal. Film příjemný, nijak moc ujetý, což je fajn, trochu moc dlouhý, ale zase třeba hezky využívá komiks, respektive manhwu, což také musím ocenit.
Kumiko, lovkyně pokladů (Kumiko, the Treasure Hunter, 2014) - 40 %
Natočit hodinu a tři čtvrtě dlouhý film o tom, že se Japonka dívala na "Fargo" a myslela si, že skutečně najde zahrabané peníze, je opravdu odvážené. A výsledek je bohužel takový, jak se dalo očekávat. Celkem nudný a nezáživný, kdy ho drží nad vodou jen hrdinčina neutuchající touha jít si za svým a dobrota lidí kolem. Koukatelné tak, abyste filmu věnovali pozornost celou dobu, ale jen těžko.
Love Copyright (2014) - 60 %
Ty korejské romantické komedie - i když v tomhle případě trochu úchylnější komedie - začínají být malinko monotónní, když jich vidíte trochu víc. Nemůžu se zbavit dojmu, že se Korea až trochu moc inspiruje v západní kinematografii, což je trochu škoda. Japonci jsou aspoň úchylnější, což by se tady ve větší míře hodilo, protože zase tak nepřístupné to není. Ale zasmál jsem se, párkrát což je fajn. Navíc ty postavy nejsou nudné.
Wi-heom-han Sang-gyeon-rye (2011) - 65 %
Docela mě překvapuje, že v asijských romantických komediích se jednotlivé postavy dovídají zásadní události prostřednictvím toho, že jiná postava mluví v televizi a oni to náhodou zahlédnou. Tohle je podruhé, co jsem se s tím setkal. Film příjemný, nijak moc ujetý, což je fajn, trochu moc dlouhý, ale zase třeba hezky využívá komiks, respektive manhwu, což také musím ocenit.
Kumiko, lovkyně pokladů (Kumiko, the Treasure Hunter, 2014) - 40 %
Natočit hodinu a tři čtvrtě dlouhý film o tom, že se Japonka dívala na "Fargo" a myslela si, že skutečně najde zahrabané peníze, je opravdu odvážené. A výsledek je bohužel takový, jak se dalo očekávat. Celkem nudný a nezáživný, kdy ho drží nad vodou jen hrdinčina neutuchající touha jít si za svým a dobrota lidí kolem. Koukatelné tak, abyste filmu věnovali pozornost celou dobu, ale jen těžko.
Love Copyright (2014) - 60 %
Ty korejské romantické komedie - i když v tomhle případě trochu úchylnější komedie - začínají být malinko monotónní, když jich vidíte trochu víc. Nemůžu se zbavit dojmu, že se Korea až trochu moc inspiruje v západní kinematografii, což je trochu škoda. Japonci jsou aspoň úchylnější, což by se tady ve větší míře hodilo, protože zase tak nepřístupné to není. Ale zasmál jsem se, párkrát což je fajn. Navíc ty postavy nejsou nudné.
Žádné komentáře:
Okomentovat