Perný den (A Hard Day's Night, 1964) - 100 %
Už jen ty písně v sobě mám tak hluboko, že by to stačilo na to, abych tenhle film hodnotil 100 %, ale on je tu ještě fakt, že na tom filmu je strašně moc vidět, jak si to všichni užívali, ale také to, jak se snažili diváka zaujmout a zabavit. Je to den ze života jedné úžasné skupiny, ale hlavně je to zábavný den, při kterém se pořád něco děje a je to místy krásně absurdní.
Hercule Poirot: Karty na stole (Agatha Christie's Poirot: Cards on the Table, 2006) - 80 %
Takový celkem klasický díl, který je celkem příjemně kořeněný tím, že tady může být vrah, protože velká část osob, které se sejdou na jednom večírku, skutečně někoho v minulosti zabila. Poirot si neví rady, ale on to samozřejmě vyřeší. Tyhle nové díly mají zajímavou, krémovou paletu barev, což se mi hodně líbí.
Doktor Flastr (Patch Adams, 1998) - 75 %
I když je to místy hodně sentimentální, tak mě tohle prostě bavilo. Robin Williams ukazuje, že dokáže komediální rovinu a dramatickou rovinu krásně propojit a v jeho případě to prostě funguje dokonale. Ano, patetické místy až příliš, místy zbytečně moc neuvěřitelné, ale jednoduše krásný příběh o člověku, který chtěl jen pomáhat.
Les Misérables - koncert z Londýna (Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary, 2010) - 90 %
Mám tenhle muzikál moc rád, mnohem radši než filmové provedení, které mi prostě tolik nesedlo. Hudebně je to naprosto skvělé, navíc přítomnost Colma Wilkinsona vždycky potěší. Jeho hlas je prostě úchvatný a byl určitě nejlepším Valjeanem. Závěr je neskutečně nádherný, stejně jako "One Day More".
Vejška (2014) - 60 %
Není to už tak zábavné jako jednička, ale já na to Vorlovo sledování postav a vychytávání kritických bodů společnosti docela slyším. Tady jsou tak krásně hnusné postavy, o kterých víte, že mají desítky předobrazů, že je vám z toho skoro špatně. Navíc je krásně vidět, jak se některé postavy oprati prvnímu dílu vyvinuly a jak některé nejsou schopni z toho svého posraného světa vypadnout a cokoli změnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat