Madagaskar (Madagascar, 2005) - 80 %
Tenhle animák mám hodně rád a musím říct, že to je i kvůli českému dabingu. Zbyšek Pantůček je tu naprosto dokonalý a jeho Maurice je mnohem lepší než v originále. Celkově je české provedení výtečné. Je to přesně ten animák, kde jsou postavy, které si zamiluete, a to včetně tučňáků, kteří se nakonec dostali do vlastního filmu.
Northmen: A Viking Saga (2014) - 50 %
Jasně, že je tohle béčko, ale na to, že se jedná o poměrně levný film, jsou tady dobré kostýmy a vlastně i triky kolem násilí. Vypadá to prostě dobře a je tu strašně vidět snaha, že tím někdo chtěl něco říct. Není to vůbec zlé, jak jsem si myslel a na ten průměr si to naprosto s klidem sáhne. Není to skvělý film, ale není to ani propadák.
Hercule Poirot: Případ v ulici Hickory (Agatha Christie's Poirot: Hickory Dickory Dock, 1995) - 90 %
Tyhle dlouhé díly prostě stojí za to. Je to zábavné, ale co víc, je zde zápletka, která je neskutečně zajímavá. Začíná to jen tím, že se ztrácí nějaké věci, ale postupně dochází až k tomu, že se odkryje skutečná pravda. Odkrývání je pozvolné, ale velmi funkční a účinné. Tentokrát jen těžko přijdete na to, kdo je skutečně vrah, i když asi budete tušit proč.
Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers, 1994) - 80 %
O stylu se tady dá mluvit skutečně ve velkých pozitivech, protože to je neskutečná jízda, ať už díky pohyblivé kameře, která je roztěkaná a umocňuje pocity zběsilosti, tak i díky střídání barevné a černobílé kamery, nemluvě o různých filtrech, které ještě podporují šílenství. Příběh nemá cenu řešit, nejde o něj tolik, jako o to ukázat, že v dnešní společnosti je možné adorovat cokoli, a to včetně bezuzdného násilí. V tomhle směru Oliver Stone svým filmem vyhrává na plné čáře.
Příběh žraloka (Shark Tale, 2004) - 80 %
Ten animák sám o sobě je prostě celkem normální, má příběh, který je jasně daný, ale ty vtipy, které tu jsou, to je prostě paráda a zábava. V češtině je ten film výborně nadabovaný, a to i přesto, že v angličtin ho mluví opravdu velká jména. Je tu dost zábavy i pro dospělé, protože některé vtípky dítě prostě odhalit nemůže. Na tohle se dá koukat, když je blbá nálada.
Hercule Poirot: Případ v ulici Hickory (Agatha Christie's Poirot: Hickory Dickory Dock, 1995) - 90 %
Tyhle dlouhé díly prostě stojí za to. Je to zábavné, ale co víc, je zde zápletka, která je neskutečně zajímavá. Začíná to jen tím, že se ztrácí nějaké věci, ale postupně dochází až k tomu, že se odkryje skutečná pravda. Odkrývání je pozvolné, ale velmi funkční a účinné. Tentokrát jen těžko přijdete na to, kdo je skutečně vrah, i když asi budete tušit proč.
Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers, 1994) - 80 %
O stylu se tady dá mluvit skutečně ve velkých pozitivech, protože to je neskutečná jízda, ať už díky pohyblivé kameře, která je roztěkaná a umocňuje pocity zběsilosti, tak i díky střídání barevné a černobílé kamery, nemluvě o různých filtrech, které ještě podporují šílenství. Příběh nemá cenu řešit, nejde o něj tolik, jako o to ukázat, že v dnešní společnosti je možné adorovat cokoli, a to včetně bezuzdného násilí. V tomhle směru Oliver Stone svým filmem vyhrává na plné čáře.
Příběh žraloka (Shark Tale, 2004) - 80 %
Ten animák sám o sobě je prostě celkem normální, má příběh, který je jasně daný, ale ty vtipy, které tu jsou, to je prostě paráda a zábava. V češtině je ten film výborně nadabovaný, a to i přesto, že v angličtin ho mluví opravdu velká jména. Je tu dost zábavy i pro dospělé, protože některé vtípky dítě prostě odhalit nemůže. Na tohle se dá koukat, když je blbá nálada.
Žádné komentáře:
Okomentovat