Hlas krve (Apur Sansar, 1959) - 90 %
Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně.
Dogma (Dogma, 1999) - 70 %
"Dogma" nepatří k mým oblíbeným filmům Kevina Smithe, ale díky tomu, že tam jsou dobré postavy - Jay je tu skvělý a výborně se Silent Bobem zapadnou - se to dá. Líbí se mi, jak se Smith nabourává do náboženství, jak se zaměřuje na některé jeho aspekty a hlavně při tom má pravdu. Samotný příběh mě tolik nedostal, ale ty dialogy jsou prostě dobré. Opět.
Tristan a Isolda (Tristan + Isolde, 2006) - 50 %
Ještě před Romeem a Julií tu byli Tristan a Isolda. Jen možná v tomhle provedení to není až tak zajímavé, jak by člověk chtěl. Hezká romance na pozadí historických událostí, kdy na vás trochu dýchne atmosféra artušovské Anglie, stejně jako příběhů ze severských legend. Romance mě ale nedostala a ani do dějinné pozadí mě nějak neoslnilo.
Hercule Poirot: Vražda na golfovém hřišti (Agatha Christie's Poirot: Murder on the Links, 1996) - 70 %
Možná to bylo tím, jak jsem byl celkem unavený, ale tenhle díl mě nějak moc nedostal. Není to až tak komplikované, jak to vypadá, ale na druhou stranu je to pořád velmi zábavné, což rozhodně tomuhle seriálu dělá velkou službu. Důležitým prvkem je zde i protivník, kterého tu Poirot má. Jsou skvělými soupeři.
Čas po čase (Time After Time, 1979) - 85 %
Malcolm McDowell je skvělý herec a v tomhle filmu krásně ukazuje, že dokázal zahrát i příjemné charaktery, které mají svojí hloubku. Je na něm pořád něco zvláštního, což je dáno dějem. Má rozhodně svoje kouzlo, jako celý film, který je thrillerem, ale tak příjemně odlehčeným a romantickým, že funguje ve všech rovinách - v té dramatické, krvavé i komediální a romantické.
Žádné komentáře:
Okomentovat