Někdo to rád horké, Divočina, Hercule Poirot: A co tvoje zahrádka?, Nezlomný, Hercule Poirot: Milionová loupež

Někdo to rád horké (Some Like It Hot, 1959) - 100 %

Nevím, proč jsem se tomu filmu tak dlouho vyhýbal, když už jsem viděl příběh i jako divadelní zpracování. Je to skvělá komedie, která se prostě nezastaví a jede. Tony Curtis a Jack Lemmon jsou výteční, ale Marilyn je skutečně tou krásnou ozdobou, které to nesmírně sluší. Nádherná žena a tady je snad nejkrásnější.

Divočina (Wild, 2014) - 80 %

Mám rád tyhle filmy, kde se člověk skrz přírodu snaží poznat sám sebe. Je tu dost přírody, jsou tu skvěle koncentrované flashbacky a nechybí ani výborné herecké výkony. Není to krutý film, jen jsou zde emocionálně silné scény. Sem tam se ještě mohlo přitvrdit, ale Reese stejně podává výkon, který je od ní pro mě nejlepší.

Hercule Poirot: A co tvoje zahrádka? (Agatha Christie's Poirot: How Does Your Garden Grow?, 1991) - 80 %

Výborný příběh, který ukazuje, jak jev detektivce důležité, aby člověk, tedy detektiv, poznal všechny indicie a všech si všiml. Hercule tohle předvádí se skvělým smyslem pro detail, navíc zůstává zručný a vtipný. Poirota je skutečně těžké si představit jinak než s tváří Davida Sucheta který mu předal šarm i kouzlo.

Nezlomný (Unbroken, 2014) - 40 %

Je vidět, že se Angelina učila u mistrů, ale stejně jí to moc nepomohlo v tom, aby jen natočila něco, co je pro Američany strašně typické. Je to silný příběh, ale osobně si myslím, že knižně by mi seděl více. Jsou zde velké scény, jsou zde skvěle drsné scény, ale celkově je to jen snaha ukázat, jak to někteří Američané měli těžké. Louisův příběh je úchvatný a krutě krásný, ale v tomhle filmovém provedení mě tolik neoslovil.

Hercule Poirot: Milionová loupež (Agatha Christie's Poirot: The Million Dollar Bond Robbery, 1991) - 75 %

Nějak mě dostal, že se část filmu odehrává na Queen Mary, a to hlavně proto, že ty historické události byly do dění pěkně zakomponovány. Poirot řeší opět případ, který má překvapivé vyústění, což prostě potěší. Ale on má člověk pocit, že Agatha prostě měla patent na to, jak vést detektivku tak, abyste v podstatě až do konce nevěděli, kdo je vrah.