Noc a mlha (Nuit et brouillard, 1955) - 100 %
Dokument, který jednoduše říká - podívejte se na to, co jsme udělali, poučte se z toho a už to nikdy nedělejte. Záběry, které jsou zde uvedeny, jsou děsivé samy o sobě, ale v kontrastu s barevnými scénami natočenými pro dokument a v souladu s komentářem, se jedná o skutečně silný zážitek, který nám připomene, co jsme za zrůdy.
Hercule Poirot: Opona - Poirotův poslední případ (Agatha Christie's Poirot: Curtain: Poirot's Last Case, 2013) - 80 %
Na Poirota jsem se nikdy moc nedíval, ale knihy mě dostaly, a tak jsem si řekl, že dám Suchetovi šanci a to, co jsem nestihl v televizi tolikrát, když to dávali, doženu teď. A pěkně jsem začal rovnou posledním dílem, který ukazuje, jak moc byla postava již vyvinutá a jasně daná a jak moc dobře už je možné natáčet v televizi. Film se velmi povedl a je to krásné rozloučení s milovanou postavou v podání jejího dvorního představitele.
Hercule Poirot: Dobrodružství claphamské kuchařky (Agatha Christie's Poirot: The Adventure of the Clapham Cook, 1989) - 70 %
Když už jsem viděl ten poslední díl, bylo na čase, abych se podíval také na ten první. Tenhle seriál nastolil vysokou úroveň už od začátku, což jen ukazuje, jak dobrý směr byl zvolen, ale také to, že předloha je prostě natolik dobrá, že z ní je možné vytřískat strašně moc. Tady vůbec nevadí televizní zpracování, nevadí doba, v které se děj odehrává, protože to dohromady funguje. Navíc je Poirot skutečně jedinečnou postavou.
Annie (Annie, 2014) - 100 %
Jsou filmy, které mě prostě dostanou, a je naprosto jedno, jak banální, přímočarý a předvídatelný je příběh. Tohle je případ "Annie". Nesmírně pozitivní muzikál, který se to nijak nesnaží zastřít. Jsou zde banální zvraty, ale to je naprosto jedno, protože ten film mě dokázal tak nabít, že nemůžu jinak než na maximální hodnocení. Quvenzhané Wallis je naprosto úchvatná a je hvězdou tohoto filmu. Její výkon je i ve srovnání s některými staršími kolegy naprosto neuvěřitelný. Obecně jsou ty dětské postavy skvělé.
Hercule Poirot: Vražda v ulici Mews (Agatha Christie's Poirot: Murder in the Mews, 1989) - 70 %
Na detektivkách je krásné, že to, co na první pohled nějak vypadá, je ve skutečnosti úplně jinak, a možná ještě jinak, protože těch zvratů může být více. Právě "Vražda v ulici Mews" je jedním takovým případem, protože i když je na začátku všechno jasné, nakonec se ukáže, že je to jinak, aby to pak bylo ještě jinak. Tohle mě bavilo, i když to nemá až tak nabušený děj.
Žádné komentáře:
Okomentovat