Dotek zla (Touch of Evil, 1958) - 90 %
Noirová éra si asi nemohla přát lepší zakončení. Orson Welles už mohl být tlustý, jak chtěl, i když on si ve filmu ještě přidal na odpornosti, ale stejně prostě ukazuje, jak skvělým tvůrcem, po všech stránkách, byl. Hudební stránka tohoto filmu je skoro neuvěřitelná, stejně jako výborné herecké výkony, kdy z Charltona Hestona udělal Mexikánce. Všechno mu výtečně funguje.
Cormanův svět (Corman's World: Exploits of a Hollywood Rebel, 2011) - 100 %
Tvorbu Rogera Cormana mám rád, stejně jako jeho přístup k natáčení. Funguje to, protože jinak by to nemohl dělat tak dlouho. Levné filmy, ale přitom stál u zrodu velkých jmen v rámci celého Hollywoodu. I díky tomu se stal velkým člověkem. Ano, ten dokument ho adoruje, ale tak tohle je člověk, který si to zaslouží.
Všichni jsou v pohodě (Everybody's Fine, 2009) - 40 %
Herecké obsazení dobré, ale celkově prostě slabé. Jediný, kdo tu má opravdu zajímavou roli, je Robert De Niro, což je místy narušováno zbytečnými flashbacky, které mají alespoň zajímavé pojetí. Je to až moc přímočaré, až moc jednoduché a v konečném důsledku pak až moc dlouhé, protože to vlastně o ničem moc není.
Ten nejlepší (Men of Honor, 2000) - 60 %
Ale jo, alespoň na těch 60 % si to sáhne. Přece jen, je to zajímavý příběh, i když je podaný s neskutečným patosem, který se nabízel už od začátku a samozřejmě byl také naplno využit. Je to škoda, protože Cuba Gooding Jr. i Robert De Niro podávají opět skvostné výkony, hlavně tedy Robert. Je to ale v konečném důsledku jen další film o nezlomnosti lidské vůle.
Co s láskou (The Best of Me, 2014) - 40 %
Prostě klasická Sparks, respektive film podle jeho díla. Je to dobře rozehrané, jsou tu zajímavé postavy, kterým fandíte, jenže ke konci se to prostě tak zmrví, protože ono to prostě musí být dramatické, srdcebolné, slzavé, protože jinak to prostě nejde. Ten závěr už je prostě jenom protivný konstrukt, který mi vyloženě vadil.
Žádné komentáře:
Okomentovat