Johnny Guitar (Johnny Guitar, 1954) - 90 %
Tohle je přesně ten typ filmů, proč se mi Joan Crawford tak strašně líbí. Silná, sebevědomá a svým způsobem nesmírně krásná. K tomu ještě zajímavý Sterling Hayden a do toho příběh o krutosti lidí a o tom, jak může být život i na divokém západě nespravedlivý. Výborný western ve skvělých barvách, který stojí za vidění.
Škatuláci (The Boxtrolls, 2014) - 80 %
První minuta animace mě moc nedostala, přece jen, stop motion loutková animace dnes není něco, co by bylo tak časté. O to více jsem za ni rád. A to hlavně v případě, že je to v dobrém příběhu. Tenhle je parádní, nápaditý, soběstačný a smysluplný. Má to emoce, má to skvělé postavy, má to nabitý děj. Byl jsem unešen a film si užíval.
Piko (2010) - 60 %
Rovnou se přiznám, že jsem čekal mnohem drsnější snímek, který se mi zaryje do srdce a ponoří mě do pořádné deprese. Nic takového se nekonalo a já jsem jenom obdivoval to, jak o sobě někteří lidé dokážou otevřeně mluvit, jak pronáší i to, za co by se někdo jiný styděl a nechtěl by veřejně přiznat. Je to dobře, ale nemyslím si, že zvolená forma to umocňuje.
Studená ocel (Blue Steel, 1934) - 70 %
Na snímku je strašně moc vidět, že je ze začátku éry zvukového filmu, protože těch "hluchých" scén je zde velké množství. Zvuky jsou sosány následně, anebo je použita hudba, která by se celkem hodila i ke keatonovské grotesce. Nic to ale nemění na to, že zde snaha byla a John Wayne je skvělý mladý stejně jako starší.
Micimutr (2011) - 30 %
Tohle je přesně ten případ, proč jsou české pohádky už celkem dlouho v úpadku. Příběh je celkem jednoduchý, což by nevadilo, ale je to nastaveno podivnou arabelovskou anabází s reálným světem. Kdyby tam tahle sekvence nebyla a celá dějová linie s klukem by se vynechala, příběh by se v podstatě nezměnil. I tak by z toho zůstala jen křečovitá pohádka, která zaujme jen skutečně jen proto, že je vysílána na Vánoce.
Žádné komentáře:
Okomentovat