Maltézský sokol, Moving Takahashi, The Full Treatment, Mr. Happy Man, Grandhotel Budapešť

Maltézský sokol (The Maltese Falcon, 1941) - 90 %

Velká klasika a podle všeho jeden z prvních filmů, které lze označit jako snímek noir. Ono je to těžké, protože expresionismus si se stíny hrál podobně a naopak "Maltézský sokol" se jim zase docela vyhýbá, ale příběh o jedné sošce, kterou stále ne a ne najít, je skvěle funkční, navíc překvapí i humor, nikoli už pak skvělým koncem.

Moving Takahashi (2011) - 60 %

Co se stane, když stěhujete rodinu a najednou zjistíte, že holka, co v domě bydlí, právě spolykala prášky a už jen čeká, až se o ní postarají balzamovači. Jenže on ani mladík, který toho moc nestěhuje, nemá takové úmysly, jak se na první pohled zdálo. Takové drama nedrama, které si hraje se situací, ale moc z ní nevytěží.

Film můžete zhlédnout zde.

The Full Treatment (1960) - 80 %

Další krásná ukázka toho, jak bylo studio Hammer skvělé v těchto malých, nenápadných filmech. Výborné postavy, výborná zápletka, která je pravda, trochu roztahaná a pravda, končí trochu standardně, ale nic to nemění na tom, že jste celou dobu v napětí, jste celou dobu v očekávání a tápete stejně jako hlavní hrdina.

Mr. Happy Man (2010) - 75 %

Zajímavý člověk, kterému je letos už 91 let a který se snaží o to, aby každý den byl pozitivní. Prostě se snaží rozdávat štěstí tím, že je sám šťastný. Tohle je hezké, je to silně optimistické a někomu to může vadit, ale mě se tohle líbí. Jsou lidé, co to nevzdali, co si myslí, že jsou lidé dobří. Svět takové potřebuje.

Film můžete zhlédnout zde.

Grandhotel Budapešť (The Grand Budapest Hotel, 2014) - 100 %

Tak jo. Wes Anderson si mě tímhle naprosto získal, a to hlavně proto, že obsadil Ralpha Fiennese do role, která tomu jeho britskému herectví dokonale sedla. Skvěle jsem se bavil, je to nádherně kouzelná a já jsem si opět užíval plejádu skvělých herců v úžasných roličkách i rolích. Nejlepší Anderson, jakého jsem viděl.