Moonraker (Moonraker, 1979) - 85 %
Až neskutečné, jak moc tentokrát bond využívá popkulturní odkazy. Jsou zde tóny, které můžete znát jak z poslechu vážné hudby, tak i z promítání filmů jako "sedm statečných", "2001: Vesmírná odysea" nebo ""blízká setkání třetího druhu". Roger Moore je zde ve výborné formě, kdy mu tu jeho polohu prostě žerete a navíc je tohle sci-fi. Trochu mi to připomíná jeden díl Tintina, myslím komiksového, kde šel Hergé také trochu více do sci-fi a hned se mi to líbilo víc. To platí i pro Moonrakera, který mě hodně příjemně překvapil. I když pravda, nejvíce asi jako moderní, popkulturní dílo.
Megamysl (Megamind, 2010) - 65 %
Kdyby to nešlo ven ve stejný rok jako "Já, padouch", možná z toho mám ještě lepší dojem, protože se to přece jen zabývá tím, co mám rád - superhrdinové a superzáporáci. Jenže "Já, padouch" se mi zamlouvalo mnohem víc, přece jen, i ta emotivní linie byla lépe vystavěná. Tady to v originále výrazně nezvedne ani hlas Brada Pitta, i když i ten tomu sedl.
Miloš Forman: Co tě nezabije... (2009) - 90 %
Nejen tvorba Miloše Formana je zajímavá, ale je zajímavý i jeho život. V tomhle případě je to navíc podáno jeho slovy, zajímavě. Miloš Forman je skvělý vypravěč, a to nikoli jen filmový. Navíc se zde prezentují informace, které jsou skutečně zajímavé, ne až tak známé a nakonec také emotivní. Informace, zajímavý člověk, skvělé filmy, filmy, které ani nevznikly, tohle je něco, co musí filmového fanouška nadchnout.
Prázdniny pana Beana (Mr. Bean's Holiday, 2007) - 55 %
Tak je to pořád mistr Bean, překvapivě až moc - nesnaží se moc mluvit, je opět jen tou groteskní postavičkou, která si pořádně zablbne. Tentokrát se dostane do situace, že je v podstatě obviněn z únosu jednoho chlapce, jehož otce tak mimochodem kraje Karel Roden. Není to žádné velké kino, ale na jedno zhlédnutí si tenhle trip po Francii docela užijete. Škoda, že prostředí není využito ještě víc.
David Lynch spolu s Angelem Badalamentim předvádějí něco, co se skutečně dá nazvat jedině jako zážitkové představení. Je to dlouhý hudební klih, který je doplnění o hrané/performance sekvence. Hudebně krásné a pojmenování "Industrial Symphony" tomu dokonale sedí. Místy skutečně symfonie, jindy téměř až kakofonie. Julee Cruise má nádherný hlas a tady naštěstí dostala opravdu hodně prostoru. Krásný zážitek. Naživo musel vyznít ještě lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat