Lost Highway (Lost Highway, 1997) - 90 %
Tohle už je Lynchův přechod k filmům, které prostě nikdo nechápe a pochopit nemůže. Lynch je netočí proto, aby je lidé chápali, ale proto, aby z nich něco měli - nějaké emoce, nějaké působení. I nuda je působení. Z trojice filmů "Lost Highway", "Inland Empire" a "Mulholland Drive" je tohle pro mě jednoznačně vítěz, a to díky té neskutečně temné atmosféře, podbarvené úžasnou industriální hudbou v kontrastu s Badalamentiho lyričtějším soundtrackem. Přesto z posledních čtyř velkých Lynchových filmů je pro mě nejlepší pořád "Příběh Alvina Straighta". "Lost Highway" vychází vlastně z toho, že vás někdo sleduje. Tohle není příjemný pocit a tomu odpovídá i atmosféra. Tenhle film může mít tolik výkladů a ani jeden nebude správně, ale líbí se mi, jak v tom každý chce najít ten jeden, dokonale fungující smysl. Dělám to také, ale ono to prostě nejde.
Transformers (Transformers, 2007) - 30 %
Nesnáším tuhle sérii. Je to jen vyhypované nic o ničem, co se snaží diváky dostat skvělými skládacími roboty, co se změní v parádní bouráky, náklaďáky, stíhačky, apod. A ono to, bohužel, funguje. Už se můžeme "těšit" na čtvrtý díl. Jako já chápu, že člověk potřebuje i tu zábavu, ale nemůžu si pomoct, to se za to musí utratit stovky miliónů na rozpočtech a stejně mít jen prázdnou hloupost, kterou jde mít i s levnými triky? Jenže to by asi nebylo ono... Za triky 30 %.
Pako to mahô no ehon (2008) - 85 %
Neskutečný japonský, vizuálně nádherný film. Ona ta nádhera tkví v tom, že je to neuvěřitelně kýčovité, ale zároveň neuvěřitelně imaginativní. Je to, jako kdybyste se předávkovali něčím hodně sladkým, a pak jste všechno viděli přes cukrovou vatu. Nádherné barvy, nádherné nápady, neuvěřitelné propojení s 3D i klasickou animací, a do toho navíc krásný příběh. Trochu jako "Velká ryba", ale z pohledu dítěte a mnohem ujetější. Přesto pořád krásné. Když se říká, že Japonci dokáží natočit věci, které nikde jinde neuvidíte, tak tohle je jedna z nich. Jen to není explicitně úchylné, ale vizuálně krásné a, pravda, docela bizarní. Ty pozitivní dojmy ale jednoznačně převládají.
Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1975) - 95 %
Dlouho jsem tady měl tenhle legendární snímek připravený a dlouho jsem se k němu nemohl dostat. Konečně jsem ho viděl a musím říct, že je to skutečně intenzívní podívaná. Někteří herci ty své blázny hrají naprosto skvěle. Danny DeVito je naprosto úchvatný, ale tak je jasné, že hlavní pozornost je kladena na Nicholsona a Fletcher. Líbí se mi, že ten souboj není většinou přímý, ale je to taková studená válka. Krásně to graduje. Každá scéna má svou sílu, i když její vrchol může nastat až postupně. Když chcete vytvořit peklo, nepotřebujete démony.
Ray (Ray, 2004) - 80 %
Tohle je přesně ten typ filmu, kde se může herec skvěle předvést. Zajímavá a známá postava, která neměla úplně jednoduchý osud (slepota, problémy s drogami, nevěrou), navíc zpěvák. Takže to bude chtít opravdu schopného herce. Tím se ukázal Jamie Foxx, který skutečně předvádí životní roli. Neskutečně uvěřitelný, skvělý hlas a všechno ve prospěch filmu. Ten je sám o sobě postaven poměrně dobře a flashbacky jsou dobře propojovány se současným děním. Ano, je to pořád jen životopis, ale divák se doví všechno důležité. Herecky excelentní.
Žádné komentáře:
Okomentovat