Angel of the Skies (2013) - 20 %
Zase další příběh z války, kde nejde jen o ty boje, ale také o lidské životy. Myslím to tím, že se zde řeší nějaké ty vztahy mezi jednotlivými boji. Celé je to jen další odvar z "Pearl Harboru" nebo "Tmavomodrého světa", a to se všemi jejich negativy. No, je fakt, že těch pozitiv zase tolik není, i když nutno vyzdvihnout, že vizuál je celkem pěkně přizpůsoben době i konfliktu - spíše šedé barvy. Na druhou stranu, byl to jen můj pocit, nebo ta letadla byla většinou digitální? Příběhově nuda, stejně tak i akčně. Vzhledem k tomu, že jsem den před tím viděl nadupané (z hlediska akce a realističnosti) "Na život a na smrt", "Angel of the Skies" prostě nemohou uspět. A to jsem ještě mírný na herce.
Daredevil (Daredevil, 2003) - 50 %
Ve své době se mi to líbilo. A i když Ben vypadá s melírem a jako slepý celkem divně, pořád si myslím, že je to lepší než třeba "Green Lantern". Film jsem si před těmi roky v kině docela užil, hlavně proto, že toho komiksového ještě tolik nebylo, i když snímky tohoto ražení už byly na vzestupu a s mnohem méně klišovitým scénářem a postavami. Naštěstí komiks mi ukázal, že tuhle postavu není třeba zatracovat. Navíc díky tomuhle jsem se zakoukal do Jennifer Garner. Ben byl ale rychlejší...
Zlomený květ (Broken Blossoms, 1919) - 90 %
Co si budeme povídat, němé filmy už prostě nejsou pro současné publikum. Jsou příliš pomalé, jejich tempo je dámo právě absencí zvuku, i když hudba se hodně snaží o to, aby tato absence mluvení nebyla tak patrná. D. W. Griffith byl skvělým režisérem. Své příběhy dokázal vyprávět tak, aby to o něčem bylo, aby snímek měl výpovědní hodnotu. Tohle platí také o filmu "Zlomený květ". Krásná sociální romance o Číňanovi (kterého hraje Američan) a jedné chudé dívce v Anglii. Nádherné scény a nádherné postavy, bohužel je škoda, že dnes už tuhle krásu ocení jen velmi málo lidí. Nedá se nic dělat, doba šla dál a tyhle kousky jsou prostě relikvie. Jsem ale rád, že jsou nadále dostupné. Zrovna dílo D. W. Griffithe stojí za to a není ve zlatém fondu jen náhodou. Když zde vidíte scény násilí, docela z nich mrazí, hlavně tedy v kontextu s dějem. Ano, i němý film pořád umí vzbudit emoce. Jen musíte přistoupit blíže a zkusit ho.
Jasmíniny slzy (Blue Jasmine, 2013) - 75 %
Woody Allen nám zase jednou namíchal trochu vážnější film, i když se v žádném případě nezbavil ani svého humoru, který ale místy jen probleskuje. Když se na film díváte, uvědomíte si, v čem je Woody mistr. Jsou to dialogy. Jeho scénáře nemusejí vynikat skvělým příběhem, což je v tomhle případě platné, ale vynikají tím, že postavy jsou neskutečně uvěřitelné. Cate Blanchett to dokazuje, a to nejen závěrečnou scénou, kdy vám dojde, že to je opravdu ona, kdo tomuhle filmu vládne. Úžasně depresivní zkušenost, o které nebudete vědět, co si vlastně pořádně myslet.
Austenland (2013) - 40 %
Jane Seymour je pořád neskutečná kočka, a to už i v době, kdy už je tady mezi námi sedmou dekádu. Neskutečná ženská a už jen pro ni mi stálo za to se na tenhle film podívat. Američanka, která si chce splnit svůj sen a ocitnout se ve světě Jane Austenové, tedy jen formou kostýmů a dobového vybavení. V podstatě Disney Park pro zastydlé panny, které sní o svém panu Darcym. V konečném důsledku je to celkem ucházející komedie, která se v závěru mění v romantickou blbinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat