Co si budeme povídat. Jakmile uvidíte v tom filmu ty spratky, budete doufat, že všichni hodně rychle shoří. To se bohužel nestane a Jonah Hill nás donutí sledovat něco málo přes hodinu, jak si od těch dětí nechává nakopávat zadek. Musí se ale uznat, že sem tam se objeví nějaký dobrý vtip, kterému jsem se mohl od plic zasmát. Zas tolik jich ale nebylo. Je však pravda, že Jonah sám toho utáhne docela hodně a ti fakani mu v tom obstojně pomáhají.
Rodičovský manuál (Parental Guidance, 2012) - 65 %
Dokud nedojde na moralizování na konci, je to vlastně celkem zajímavá komedie. Trochu jsem si myslel, že to bude zaměřená na to, že je zde starý chlap, co nemá dobrý vztah k technologiím, ale film se zaměřil na to, že je zde situační komika, která funguje. Je to hezké rodinné pojetí, které mě bavilo. Jenže jak říkám, pak se začne moralizovat, všechno se vysvětlí, hraje se na tíživou notu rodinné lásky a toho, co se udělalo špatně, a už je to jen obyčejný film, který se snaží vštípit nějaké poselství. Skvělým zjištěním je ale fakt, že Billy Crystal to v sobě pořád má.
Za borovicovým hájem (The Place Beyond the Pines, 2012) - 60 %
No, ze začátku to vypadalo, že se bude opakovat "Blue Valentine", více méně i se stejným obsazením, ale nakonec přece jen došlo k zásadnímu zvratu. A pak se pokračovalo ve stylu snímku "Blue Valentine". Režisér a scénárista Derek Cianfrance má dar pro příběhy, které na vás už od začátku dýchnout takovou depresí, že to až do konce nerozdýcháte. Svět jeho filmů má barvy, aby o ně hodně rychle přišel a zůstal už jen v temných odstínech. Tady není naděje. Životy se rozpadají a vy s tím stejně nic moc neuděláte.
The Rambler (2013) - 60 %
Tak tohle je rozhodně snesitelnější snímek než "The Oregonian", který jsem měl od tvůrce tu čest vidět. Musím říct, že jsem si ho mnohem více užil, protože obrazy už dávají o něco větší smysl, navíc jsou zde celkem příjemní herci, zajímavé lokace a hlavně zajímavé scény. Ano, pořád je to jako výplach mysli, ale má to ten správný důraz, dostává se vám to pod kůži. Buď celou estetiku a logiku přijmete a "The Rambler" se vám dostane silně pod kůži, anebo to prostě necháte být a tenhle film kolem vás proplave bez toho, aby vás jakkoli ovlivnil. Jako milovník gore ale musím Reederovu naturalismu tleskat.
Bai she chuan shuo (2011) - 35 %
Šílené digitální triky, to není úplně něco, co bych čekal od čínského filmu, který mě v posledních letech dostal spíše triky klasickými, hlavně oním krásným létáním při soubojích. Jenže hned v úvodu to do nás snímek pustí digitálně naplno a nevypadá to pěkně. Ani Jet Li v tom digitálním světě nevypadá dobře. Ty digitální efekty prostě nejsou hezké a z takového filmu se pak vytváří sci-fi kouzlo. Zvířátka tomu moc nepomáhají, když mluví i pod vodou. Přeplácané a ani zde nejsou dobré bojové scény. Je to bez nápadu a nesnaží se to být ani moc čínské.
Dokud nedojde na moralizování na konci, je to vlastně celkem zajímavá komedie. Trochu jsem si myslel, že to bude zaměřená na to, že je zde starý chlap, co nemá dobrý vztah k technologiím, ale film se zaměřil na to, že je zde situační komika, která funguje. Je to hezké rodinné pojetí, které mě bavilo. Jenže jak říkám, pak se začne moralizovat, všechno se vysvětlí, hraje se na tíživou notu rodinné lásky a toho, co se udělalo špatně, a už je to jen obyčejný film, který se snaží vštípit nějaké poselství. Skvělým zjištěním je ale fakt, že Billy Crystal to v sobě pořád má.
No, ze začátku to vypadalo, že se bude opakovat "Blue Valentine", více méně i se stejným obsazením, ale nakonec přece jen došlo k zásadnímu zvratu. A pak se pokračovalo ve stylu snímku "Blue Valentine". Režisér a scénárista Derek Cianfrance má dar pro příběhy, které na vás už od začátku dýchnout takovou depresí, že to až do konce nerozdýcháte. Svět jeho filmů má barvy, aby o ně hodně rychle přišel a zůstal už jen v temných odstínech. Tady není naděje. Životy se rozpadají a vy s tím stejně nic moc neuděláte.
Tak tohle je rozhodně snesitelnější snímek než "The Oregonian", který jsem měl od tvůrce tu čest vidět. Musím říct, že jsem si ho mnohem více užil, protože obrazy už dávají o něco větší smysl, navíc jsou zde celkem příjemní herci, zajímavé lokace a hlavně zajímavé scény. Ano, pořád je to jako výplach mysli, ale má to ten správný důraz, dostává se vám to pod kůži. Buď celou estetiku a logiku přijmete a "The Rambler" se vám dostane silně pod kůži, anebo to prostě necháte být a tenhle film kolem vás proplave bez toho, aby vás jakkoli ovlivnil. Jako milovník gore ale musím Reederovu naturalismu tleskat.
Šílené digitální triky, to není úplně něco, co bych čekal od čínského filmu, který mě v posledních letech dostal spíše triky klasickými, hlavně oním krásným létáním při soubojích. Jenže hned v úvodu to do nás snímek pustí digitálně naplno a nevypadá to pěkně. Ani Jet Li v tom digitálním světě nevypadá dobře. Ty digitální efekty prostě nejsou hezké a z takového filmu se pak vytváří sci-fi kouzlo. Zvířátka tomu moc nepomáhají, když mluví i pod vodou. Přeplácané a ani zde nejsou dobré bojové scény. Je to bez nápadu a nesnaží se to být ani moc čínské.
Žádné komentáře:
Okomentovat