Já, padouch 2 (Despicable Me, 2013)
Plním si resty a tohle je z filmů ten poslední, který ještě z poslední doby mám. Sice tu ještě chybí nějaké ty resty seriálové, ale k nim až postupně. Animovaný snímek "Já, padouch" toho ve mně moc nezanechal. Pamatoval jsem si akorát to, že Gru byl zloduch, co chtěl ukrást Měsíc - co jiného by se svým obličejem také dělal? - ale pak se musel starat o tři malé holky a to ho změnilo. A samozřejmě nesmím zapomenout na Mimoně, ty si asi pamatuje každý, kdo snímek viděl, ač už si třeba nevybaví, o čem to vlastně bylo. No, a Gru se svými malými dcerkami a Mimoni se nám vrátil v pokračování.
Dobře, řekl jsem si, možná má film skutečně co přinést. To, že trochu brnkal na komiksovou notu už od začátku, mu v mých očích hodně přispělo, mám rád padouchy a superhrdiny, navíc ještě za absence skutečného superhrdiny je to paráda. Ale Gru se jím vlastně stává. Na začátku ho vidíme jako milujícího tatínka, který je pro své holky ochoten udělat cokoli. Ty tři slečny jsou pořád skvělé, jen mi přijde, že nemají ve filmu prostor, a to je škoda. Edith a její ninja řádění bych si užil docela rád. Agnes je pořád úžasně roztomilá a Margo nám začíná trochu stárnout a objevuje se první láska. Přesto jsou jen vedlejšími postavami.
Světla reflektorů, respektive nejvíce pixelů si pro sebe kradou Gru a jeho nová společnice Lucy. S hlasem Veroniky Žilkové je to skutečná příšera, ale pokud se s tím smíříme, titulkovanou verzi v českých kinech skutečně nečekejme, zjistíte, že mezi těma dvěma postavami funguje velmi zajímavá chemie. Ona je nesnesitelná, on není zrovna hezoun, ale dohromady se jim dá fandit. Jak se vlastně dali dohromady? Gru nemá pokoj ani poté, co se rozhodl, že už nebude padouchem, ale místo toho bude vyrábět marmeládu. Najde si ho totiž jedna tajná agentura, která se zaměřuje na to, aby dopadla skutečně velké padouchy. Nějaké zabíjení po jednom, to je nezajímá, ale ukradení Měsíce, to je věc jiná. Agentura ví o Gruovi všechno, ale nechce ho zatknout, potřebuje jeho pomoc na novém případu.
Spolu s Lucy se vydávají po stopách případu, v kterém hlavní roli hraje sérum, které mění obyčejného tvora na děsivé monstrum. Zápletka je celkem dobrá, ale místy mi přišlo, že malinko vázla a točila se na místě. Postupně se ale rozvíjela, aby mohla vstoupit do svého velkého finále, kdy už se člověk skutečně baví a jeden na vlně tohoto zajímavého filmu, který koření hlavně přítomnost Mimoňů. Co si budeme povídat, ti jsou prostě tou nejsilnější zbraní filmu, tvůrci to ví a dávají jim proto dost prostoru. Je to dobře, protože kdyby tu nebyli, film má o 10 % nižší hodnocení. Vytratila by se většina vtipu. To, co je pro "Dobu ledovou" veverka, to jsou pro "Já, padouch" Mimoňové. Nejvtipnější scéna pak přichází v úplném závěru. A to už je opravdu vtípek pro dospělé, kterému se děti smát nebudou. V kině jsem si to ověřil. Tou závěrečnou scénou jsme se s přítelkyní v kině pobavili skutečně výsostně.
Dobře, řekl jsem si, možná má film skutečně co přinést. To, že trochu brnkal na komiksovou notu už od začátku, mu v mých očích hodně přispělo, mám rád padouchy a superhrdiny, navíc ještě za absence skutečného superhrdiny je to paráda. Ale Gru se jím vlastně stává. Na začátku ho vidíme jako milujícího tatínka, který je pro své holky ochoten udělat cokoli. Ty tři slečny jsou pořád skvělé, jen mi přijde, že nemají ve filmu prostor, a to je škoda. Edith a její ninja řádění bych si užil docela rád. Agnes je pořád úžasně roztomilá a Margo nám začíná trochu stárnout a objevuje se první láska. Přesto jsou jen vedlejšími postavami.
Světla reflektorů, respektive nejvíce pixelů si pro sebe kradou Gru a jeho nová společnice Lucy. S hlasem Veroniky Žilkové je to skutečná příšera, ale pokud se s tím smíříme, titulkovanou verzi v českých kinech skutečně nečekejme, zjistíte, že mezi těma dvěma postavami funguje velmi zajímavá chemie. Ona je nesnesitelná, on není zrovna hezoun, ale dohromady se jim dá fandit. Jak se vlastně dali dohromady? Gru nemá pokoj ani poté, co se rozhodl, že už nebude padouchem, ale místo toho bude vyrábět marmeládu. Najde si ho totiž jedna tajná agentura, která se zaměřuje na to, aby dopadla skutečně velké padouchy. Nějaké zabíjení po jednom, to je nezajímá, ale ukradení Měsíce, to je věc jiná. Agentura ví o Gruovi všechno, ale nechce ho zatknout, potřebuje jeho pomoc na novém případu.
Spolu s Lucy se vydávají po stopách případu, v kterém hlavní roli hraje sérum, které mění obyčejného tvora na děsivé monstrum. Zápletka je celkem dobrá, ale místy mi přišlo, že malinko vázla a točila se na místě. Postupně se ale rozvíjela, aby mohla vstoupit do svého velkého finále, kdy už se člověk skutečně baví a jeden na vlně tohoto zajímavého filmu, který koření hlavně přítomnost Mimoňů. Co si budeme povídat, ti jsou prostě tou nejsilnější zbraní filmu, tvůrci to ví a dávají jim proto dost prostoru. Je to dobře, protože kdyby tu nebyli, film má o 10 % nižší hodnocení. Vytratila by se většina vtipu. To, co je pro "Dobu ledovou" veverka, to jsou pro "Já, padouch" Mimoňové. Nejvtipnější scéna pak přichází v úplném závěru. A to už je opravdu vtípek pro dospělé, kterému se děti smát nebudou. V kině jsem si to ověřil. Tou závěrečnou scénou jsme se s přítelkyní v kině pobavili skutečně výsostně.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět Mimoně.
Hodnocení: 70 % za to, že je to dobré pokračování, podobně jako "Univerzita pro příšerky"
Žádné komentáře:
Okomentovat