Baseball není zrovna hra, která by se v České republice těšila velkému zájmu. Je to dáno tím, že ta tradice je zde poměrně malá. Je to americký sport a tam se mu prostě daří. Já sám jsem baseball hrál jen několikrát, rekreačně, ale stejně k němu mám celkem pozitivní vztah. Je to jednoduše dáno tím, že se k nám baseball dostává díky americkým filmům. Nejlepší na tom ale je, že ty filmy jsou většinou poměrně dobré. Neplatí de pravidlo jako u boxu - v podstatě každý boxerský film, který uvidíte, je film skvělý. V baseballu je něco podobného, jen těch výjimek tu bude více. Baseball je národní americký sport, má dlouhou tradici, a tak se zde psaly příběhy, které jsou schopné vás vzít za srdce. Příběh Jackieho Robinsona je jedním z nich.
Snímek "Moneyball", který je tematicky stejný - zaměřuje se na baseball - vyprávěl o outsiderech, jimž nikdo nevěřil. Snímek "42" je na tom stejně. Jenže to není o systému, který dokázal vypočítat potenciál hráče, kterého jiné kluby nechtěly, ale je to o tom, že ve 40. letech svět baseballu (a nejen tenhle svět) nepřál hráčům černé pleti. O 80. let 19. století měli černoši svou vlastní ligu, která byla prozaicky nazvána "Negro League". Tam si mohli hrát, jak chtěli, ale že by se nějaký černoch opovážil hrát v MLB? Ne, to možné nebylo, ta byla otevřena pouze bílým. Čistota sportu ve své pokroucené rasově segregační podobě. Hráč s číslem 42 na zádech a se jménem Robinson to měl změnit. Měl se stát prvním černochem, který bude hrát nejvyšší americkou baseballovou ligu - MLB.
Jackie Robinson byl hvězdou své doby a dnes je doslova legendou. Dres s číslem 42 nenosí jiný hráč, pouze v den, kdy se teto skvělý baseballista připomíná. On nebyl nejlepším baseballistou všech dob, ale rozhodně se neproslavil jen proto, že byl prvním černým baseballistou. Podílel se na úspěchu Brooklyn Dodgers a jednou s nimi vyhrál i Světovou sérii. Tohle svědčí o tom, že dobrým baseballistou byl, ale skutečně se zasloužil i o to, aby bylo v MLB více černochů. Dnes je to již celkem normální. Ale nesmí se zapomínat ani na manažera Branche Rickeyho, který Robinsonovi věřil a do Dodgers ho prosadil. Stáli proti němu všichni, ale on se nebál. Obě dvě postavy jsou velmi silné, o to více pak díky svým představitelům. Jackieho si zahrál méně známý Chadwick Boseman, který se zatím profiloval hlavně v televizi, ale tentokrát ukázal, že má i na vyšší ligu. Harrison Ford v roli manažera Rickeyho udělá skvělý dojem a ukáže, že umí charakterní role, jen tahle není až tak skvěle napsána, aby za ní měl sklízet i oscarové ovace.
Scénáře a režie se ujal celkem oceňovaný Brian Helgeland, který je známý hlavně jako scénárista - snímky "L. A. - Přísně tajné", "Muž v ohni" nebo z poslední doby třeba "Zelená zóna". Režisérsky je film zvládnutý, i když máte pocit, že ty emoce, které se snaží vyvolat, jsou až příliš okaté. Většinou to ale sedí a je nám prezentován životopis člověka, který dokázal, vlastně jen tím, že chtěl hrát, změnit moderní podobu baseballu. Nebylo to pro něj ani pro Rickeyho jednoduché, ale nakonec se jim podařilo udělat z baseballu sport pro všechny. Na tomhle snímku je krásně vidět, jak pokrytecká Amerika je. Země svobody, země, kde si každý může žít svůj sen. Jen ještě před padesáti lety ten někdo nesměl být černý. A co teprve před sedmdesáti lety... "42" se neubrání srovnání s "Moneyball" a vychází z toho trochu hůře, protože "Moneyball" je přece jen nepatetický. "42" zase příjemně koření jemný humor. Výborný film, až překvapivě dobrý.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět životopisný film o baseballu a rasismu.
Hodnocení: 90 % za další silný baseballový příběh - nezáleží na tom, kdo hraje, ten míč je pořád stejně velký
Žádné komentáře:
Okomentovat