Snímek "The Marine: Homefront" je již třetím dílem, který navazuje na filmy "Voják" a "Voják 2". Stejně jako předchozí filmy, i tenhle je z dílny WWE Productions, a tak můžeme čekat, že se v hlavní orli objeví nějaký ten wrestler, případně i nějací další ve vedlejších rolích. Je tomu přesně tak a v hlavní roli máme muže, které se jmenuje Mike Mizanin, který je známý pod zápasnickou přezdívkou "The Miz". Kariéru začal v roce 2003 a na svém kontě už má nějaké ty tituly a z posledního roku také filmový zářez. Očividně to nebude zářez poslední. Je to takový wrestlingový hezounek, rozhodně ne taková bedna jako The Rock (Dwayne Johnson), na kterého ztrácí dobrých 20 kilo. Vlastně i na Johna Cenu, který si zahrál prvního "Vojáka" ztrácí 14 kilo. Konstitucí je pak podobný spíše na "Vojáka 2", Teda DiBiaseho Jr.
Co nezvládne jednotka speciálního nasazení, to zvládne jeden jediný člověk. Tohle je heslo většiny podobných filmů. Co se snímku "The Marine: Homefront" nemůže vzít, tak to je skutečnost, že mariňák je na konci pořádně zkrvavený, takže si i on prošel útrapami. Na druhou stranu ta cesta je bohapustá slátanina. Souboje jsou jako z wrestlingové arény, jen horší, nejlépe vypadá nakládačka v baru, která je poměrně krátká a navíc na člověku, který si to v tu chvíli ani nezasloužil. Ale museli jsme vidět, že i hrdina je schopný udělat chybu. A také to, že z něj Marine Corps udělaly stroj na smrt. Ta krev v obličeji vypadá docela dobře. Jenže pak se něco stane. Nevím, jak bych si to měl vysvětlit, ale měl jsem pocit, jako kdyby při svižných scénách kameraman vzal jinou kameru. To je celkem pochopitelné, ale proč se sakra tak strašně změnila kvalita obrazu? Jako kdybychom místy sledovali skutečně nízkorozpočtový film. Přitom WWE si rozhodně může dovolit filmy dražší.
Zmiňovat se o příběhu snad ani nemá moc smysl, protože jsme ho již dvakrát viděli. Mariňák se vrátí domů nebo tráví čas se svou milovanou, ale stane se něco a jeho láska se promění v rukojmí. Pravda, nelze snímku ubrat originalitu v tom smyslu, že mariňák tentokrát nezachraňuje svou manželku, ale svou sestru. Rodinné pouto se zde dává na odiv jako striptérka v zapoceném nočním baru. Nejen, že se hned na začátku seznámíme se snad celou rodinou, ale samozřejmě musí dojít i k tomu, že se mariňák právě s touhle sestrou pohádá, respektive si nerozumí. To víte, pna chce chodit s nějakým budižkničemu, a to on, namakanec se světlou kariérou, nemůže pochopit. V Americe se asi na Mariňáky stále dívají jako na hrdiny. Ale jo, asi to má důvod. Nám to ale zase tolik neřekne, navíc ve světle snímku "Love and Honor", který jsem také zrovna viděl, mi ani nepřijde, že obyčejní lidé berou vojáky příliš vážně. A to byl také velmi špatný film, který už neměl s akcí nic společného. Ve vietnamské džungli se totiž jen sedělo na bobku a kecalo.
Co tedy závěrem k akčnímu filmu "The Marine: Homefront"? Nevýrazný akční film se špatnou kamerou, ne až tak špatnými triky, které posmutněle vyznívají dobře ve špatném obrazu, hlavní hrdina, který zase jednou vypadá jako tupec, ale aspoň trochu hezoun, sestra, která nestojí za záchranu, a padouch s tváří Neala McDonougha, což je vlastně klišé. No co, film se dá zhlédnout a pokud je vám opravdu jedno, na co koukáte, dá se i tohle.
Co nezvládne jednotka speciálního nasazení, to zvládne jeden jediný člověk. Tohle je heslo většiny podobných filmů. Co se snímku "The Marine: Homefront" nemůže vzít, tak to je skutečnost, že mariňák je na konci pořádně zkrvavený, takže si i on prošel útrapami. Na druhou stranu ta cesta je bohapustá slátanina. Souboje jsou jako z wrestlingové arény, jen horší, nejlépe vypadá nakládačka v baru, která je poměrně krátká a navíc na člověku, který si to v tu chvíli ani nezasloužil. Ale museli jsme vidět, že i hrdina je schopný udělat chybu. A také to, že z něj Marine Corps udělaly stroj na smrt. Ta krev v obličeji vypadá docela dobře. Jenže pak se něco stane. Nevím, jak bych si to měl vysvětlit, ale měl jsem pocit, jako kdyby při svižných scénách kameraman vzal jinou kameru. To je celkem pochopitelné, ale proč se sakra tak strašně změnila kvalita obrazu? Jako kdybychom místy sledovali skutečně nízkorozpočtový film. Přitom WWE si rozhodně může dovolit filmy dražší.
Zmiňovat se o příběhu snad ani nemá moc smysl, protože jsme ho již dvakrát viděli. Mariňák se vrátí domů nebo tráví čas se svou milovanou, ale stane se něco a jeho láska se promění v rukojmí. Pravda, nelze snímku ubrat originalitu v tom smyslu, že mariňák tentokrát nezachraňuje svou manželku, ale svou sestru. Rodinné pouto se zde dává na odiv jako striptérka v zapoceném nočním baru. Nejen, že se hned na začátku seznámíme se snad celou rodinou, ale samozřejmě musí dojít i k tomu, že se mariňák právě s touhle sestrou pohádá, respektive si nerozumí. To víte, pna chce chodit s nějakým budižkničemu, a to on, namakanec se světlou kariérou, nemůže pochopit. V Americe se asi na Mariňáky stále dívají jako na hrdiny. Ale jo, asi to má důvod. Nám to ale zase tolik neřekne, navíc ve světle snímku "Love and Honor", který jsem také zrovna viděl, mi ani nepřijde, že obyčejní lidé berou vojáky příliš vážně. A to byl také velmi špatný film, který už neměl s akcí nic společného. Ve vietnamské džungli se totiž jen sedělo na bobku a kecalo.
Co tedy závěrem k akčnímu filmu "The Marine: Homefront"? Nevýrazný akční film se špatnou kamerou, ne až tak špatnými triky, které posmutněle vyznívají dobře ve špatném obrazu, hlavní hrdina, který zase jednou vypadá jako tupec, ale aspoň trochu hezoun, sestra, která nestojí za záchranu, a padouch s tváří Neala McDonougha, což je vlastně klišé. No co, film se dá zhlédnout a pokud je vám opravdu jedno, na co koukáte, dá se i tohle.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete již potřetí vidět to, jak jeden mariňák, co není zrovna ve službě, zachraňuje své blízké.
Hodnocení: 20 % za film, který není v ničem nový, ale vůbec v ničem
Žádné komentáře:
Okomentovat