Mám rád fantastické filmy, ale co mám ještě radši, to jsou celkem normální filmy, kde se objevuje jen jeden fantastický prvek, něco, co do našeho jinak normálního světa nepatří. Velmi se mi proto líbil snímek "Divoká stvoření jižních krajin", stejně tak i snímek "Neobyčejný život Timothyho Greena". Z tohoto důvodu jsem se docela těšil i na snímek "The Brass Teapot", který sliboval něco podobného. Je pravda, že jsem se něčeho podobného skutečně dočkal, ale ten fantastický prvek se za chvíli omrzí a film spadne do celkem jasné šablony. Zachraňují to pak herecké výkony, které jsou dostatečně dobré na to, aby film utáhly až do konce jeho poměrně přepálené stopáže.
Alice si svůj život po škole představovala asi trochu jinak, ale má svého manžela Johna, kterého silně miluje. On má sice práci na prd a ona o žádnou nezavadí, protože nemá dostatečné vzdělání ani zkušenosti, ale milují se, to je to hlavní. Přestože je vidíme jako šťastné lidi, máme pocit, že jim něco chybí. Ne, že by to přímo dávali najevo, ale cítíme to. Asi to sami nevědí, ale zjišťují to, když se dostanou ke kouzelné konvici, která doslova sype peníze. Stačí si vytrhnout obočí nebo chlup na ruce a hned máte v konvičce dolar. Čím větší bolest, tím více peněz.
Je to tedy vlastně poměrně jednoduché. Člověk si způsobí dostatek bolesti a je z něj milionář do konce života. Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Zjišťujeme, co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze. Není to nijak hluboká sonda do lidské mysli, ale v tomto směru funguje příběh asi nejlépe. Lidé jsou skutečně všehoschopní, když dojde na lámání chleba, a jakmile jim z toho má něco kápnout, jsou to ochotni udělat. v tomhle směru exceluje Juno Temple, která je nejprve milou holkou, takovou trochu naivní, až se chce říct hloupou, ale mění postupně v člověka, který klidně přidá, když jde někdo na semaforech přes červenou. Kolik by to asi hodilo, kdyby ho zabila. Jakou cenu má lidský život?
Ne, film není tak hluboký, jak by mohl být, ale přesto se nám docela názorně snaží ukázat, co se v nás - i v těch nejmilejších lidech - vlastně skrývá. Jsme toho ochotni udělat skutečně hodně, když přijde na lámání chleba. Existuje někde hranice, kdy už si uvědomíme, že je to moc? Jsme schopni se všeho vzdát, abychom přestali ubližovat? Na tohle si bude muset každý odpovědět sám, ale myslím, že stojí za to na film se podívat a nechat se takovými myšlenkami unést. Nejsou hezké, že, ale třeba o sobě aspoň něco zjistíte. Závěr snímek trochu zabíjí, nedá se nic dělat, v tomhle je až moc americký, ale nejedná se o něco, co by se nedalo snést. Fantastický prvek je zde skutečně jen jeden, ale poselství je důležitější.
Alice si svůj život po škole představovala asi trochu jinak, ale má svého manžela Johna, kterého silně miluje. On má sice práci na prd a ona o žádnou nezavadí, protože nemá dostatečné vzdělání ani zkušenosti, ale milují se, to je to hlavní. Přestože je vidíme jako šťastné lidi, máme pocit, že jim něco chybí. Ne, že by to přímo dávali najevo, ale cítíme to. Asi to sami nevědí, ale zjišťují to, když se dostanou ke kouzelné konvici, která doslova sype peníze. Stačí si vytrhnout obočí nebo chlup na ruce a hned máte v konvičce dolar. Čím větší bolest, tím více peněz.
Je to tedy vlastně poměrně jednoduché. Člověk si způsobí dostatek bolesti a je z něj milionář do konce života. Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Zjišťujeme, co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze. Není to nijak hluboká sonda do lidské mysli, ale v tomto směru funguje příběh asi nejlépe. Lidé jsou skutečně všehoschopní, když dojde na lámání chleba, a jakmile jim z toho má něco kápnout, jsou to ochotni udělat. v tomhle směru exceluje Juno Temple, která je nejprve milou holkou, takovou trochu naivní, až se chce říct hloupou, ale mění postupně v člověka, který klidně přidá, když jde někdo na semaforech přes červenou. Kolik by to asi hodilo, kdyby ho zabila. Jakou cenu má lidský život?
Ne, film není tak hluboký, jak by mohl být, ale přesto se nám docela názorně snaží ukázat, co se v nás - i v těch nejmilejších lidech - vlastně skrývá. Jsme toho ochotni udělat skutečně hodně, když přijde na lámání chleba. Existuje někde hranice, kdy už si uvědomíme, že je to moc? Jsme schopni se všeho vzdát, abychom přestali ubližovat? Na tohle si bude muset každý odpovědět sám, ale myslím, že stojí za to na film se podívat a nechat se takovými myšlenkami unést. Nejsou hezké, že, ale třeba o sobě aspoň něco zjistíte. Závěr snímek trochu zabíjí, nedá se nic dělat, v tomhle je až moc americký, ale nejedná se o něco, co by se nedalo snést. Fantastický prvek je zde skutečně jen jeden, ale poselství je důležitější.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že je to jenom obyčejná konvička na čaj.
Hodnocení: 60 % za krásnou procházku po kopcích fantazie
Žádné komentáře:
Okomentovat