Martin Scorsese se proslavil především filmy z města, i když ne všechny jsou takové, jak už jsme se mohli přesvědčit. "Věk nevinnosti" nemá důležitý městský prvek, stejně tak "Alice už tu nebydlí" má zásadnější prvek útěku z města. "Bertha z dobytčáku" je pak extrémem, který je velmi specifický a velmi odlišný od všeho ostatního, co jsme u Scorseseho mohli vidět v jeho prvních letech. Nejlépe fascinaci městem prezentuje snímek "Po zavírací době" a vlastně i pro snímek "Kdo to klepe na moje dveře" je prvek města důležitý. "Špinavé ulice" teprve ukazují, jak se Scorsese na ulicích vyznal a jak dokázal zužitkovat svoje vzpomínky a znalost prostředí.
"Špinavé ulice" jsou především příběhem o městě, kterým je samozřejmě New York, konkrétně Little Italy na Mahattanu. Díky tomu, že má Scorsese sám italské předky, nebylo tak těžké se dostat do kontaktu i s dalšími lidmi, kteří jsou na tom podobně. Mluvím o hercích jako Robert De Niro, s kterým poprvé pracoval na velkém projektu, ale nakonec se z toho stala spolupráce na dlouhé roky. Jejich spolupráce byla velmi plodná a pro oba přínosná. Robert De Niro, i když podává naprosto skvělý výkon a teprve dává znát, co v něm všechno je, není úplně hlavní postavou. Přesto vám v paměti uvízne nejvíce.
Pozornost děje se však soustředí na Charlieho, což je malý mafián, který se snaží přežít mezi velkými kluky. Nutno říct, že někdy je to skutečně těžké a nestává se až tak výjimečně, že lidé přicházejí o život. Ulice jsou drsné. Je zde násilí, je zde vulgární jazyka přesně tohle nám Scorsese prezentuje. Jeho Charlie je z počátku trochu mírnější, spíš člověk, kterého musíme poznat a uvědomit si, že má své vlastní problémy. Vnitřní problémy. Ve svých niterních promluvách se obrací na boha, což je jen potvrzení toho, že je element víry a náboženství pro Scorseseho skutečně důležitý. Díky tomu se mu daří zachytit nejen prostředí, ale i komunitu. I když je většina herců bez italských kořenů (Keitel má předky polské a rumunské, David Proval pouze rumunské, nakonec i De Niro má irské prvky a Italem je jen ze čtvrtiny), přesto jim všem věříte, že jsou Italové, že klidně mohou zastupovat italskou mafii v ulicích.
Když se na "Špinavé ulice" díváte, jen těžko si je spojíte s tím malým mužem, který vypadá tak nevinně a bezbranně. Martin Scorsese ale natočil film, který mohl klidně posloužit jako jeden z inspiračních zdrojů pro první Tarantinův film "Gauneři". A klidně i pro filmy další, když už jsme u toho. Scorsese se nebál ukázat ulici takovou, jak skutečně vypadala. Nepřeháněl, ale ani nic nezatajoval. Násilí zde příliš není, pouze rvačky, které jsou rozhodně lepší než v případě snímku "Bertha z dobytčáku". Nejvíce ale zaujmou postavy a jejich ztvárnění. Především pak trojice De Niro, Keitel a Proval, protože tentokrát jsou to skutečně herecké výkony, které hrají prim.
"Špinavé ulice" jsou především příběhem o městě, kterým je samozřejmě New York, konkrétně Little Italy na Mahattanu. Díky tomu, že má Scorsese sám italské předky, nebylo tak těžké se dostat do kontaktu i s dalšími lidmi, kteří jsou na tom podobně. Mluvím o hercích jako Robert De Niro, s kterým poprvé pracoval na velkém projektu, ale nakonec se z toho stala spolupráce na dlouhé roky. Jejich spolupráce byla velmi plodná a pro oba přínosná. Robert De Niro, i když podává naprosto skvělý výkon a teprve dává znát, co v něm všechno je, není úplně hlavní postavou. Přesto vám v paměti uvízne nejvíce.
Pozornost děje se však soustředí na Charlieho, což je malý mafián, který se snaží přežít mezi velkými kluky. Nutno říct, že někdy je to skutečně těžké a nestává se až tak výjimečně, že lidé přicházejí o život. Ulice jsou drsné. Je zde násilí, je zde vulgární jazyka přesně tohle nám Scorsese prezentuje. Jeho Charlie je z počátku trochu mírnější, spíš člověk, kterého musíme poznat a uvědomit si, že má své vlastní problémy. Vnitřní problémy. Ve svých niterních promluvách se obrací na boha, což je jen potvrzení toho, že je element víry a náboženství pro Scorseseho skutečně důležitý. Díky tomu se mu daří zachytit nejen prostředí, ale i komunitu. I když je většina herců bez italských kořenů (Keitel má předky polské a rumunské, David Proval pouze rumunské, nakonec i De Niro má irské prvky a Italem je jen ze čtvrtiny), přesto jim všem věříte, že jsou Italové, že klidně mohou zastupovat italskou mafii v ulicích.
Když se na "Špinavé ulice" díváte, jen těžko si je spojíte s tím malým mužem, který vypadá tak nevinně a bezbranně. Martin Scorsese ale natočil film, který mohl klidně posloužit jako jeden z inspiračních zdrojů pro první Tarantinův film "Gauneři". A klidně i pro filmy další, když už jsme u toho. Scorsese se nebál ukázat ulici takovou, jak skutečně vypadala. Nepřeháněl, ale ani nic nezatajoval. Násilí zde příliš není, pouze rvačky, které jsou rozhodně lepší než v případě snímku "Bertha z dobytčáku". Nejvíce ale zaujmou postavy a jejich ztvárnění. Především pak trojice De Niro, Keitel a Proval, protože tentokrát jsou to skutečně herecké výkony, které hrají prim.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, kde i Tarantino bral svou inspiraci.
Hodnocení: 80 % za drsný pohled na ulice New Yorku
Žádné komentáře:
Okomentovat