Jak jsem říkal u snímku "Samsara", na dokumenty se příliš často nedívám, ale díky tomuto dokumentu jsem si řekl, že je to vlastně docela škoda. Ne, že bych očekával, že jich tu budu zveřejňovat mnoho, čas od času se tu však nějaký objeví, jako například dokument "Pátrání po Sugar Manovi", který se stal letošním oscarovým vítězem a byl vyhlášen nelepším dokumentem. Těší mě to o to víc, že to není dokument, který by se zabýval nějakými zásadními tématy, sociálními problémy, ale vlastně příběhem jednoho člověka a jeho fanoušků, kteří se ho rozhodli vydat hledat. Příběh, který by, v případě, že by ho napsal nějaký scénárista, vyšel naprosto tuctově a vykonstruovaně, ale jako skutečný příběh zachycený dokumentem je neskutečně silný a originální.
Znáte toho muzikanta Rodrigueze? Tak teď možná ano, protože se o něm díky "Pátrání po Sugar Manovi" mluví, ale znali jste ho před rokem? Před třemi? Před deseti? Silně o tom pochybuji, i když možná jsou tací, kteří o něm skutečně slyšet mohli. Přece jen, v 70. letech vydal dvě alba "Cold Fact" (1970) a "Coming from Reality" (1971). Alba, která v sobě měla potenciál, a to potenciál poměrně velký, jen si je zkuste sehnat, myslím, že to v dnešní době nebude tak komplikované, ale Sixto Rodriguez se díky nim nikdy nestal slavným a zůstala - i v současné době - jedinými dvěma alby, která vydal. V Americe po něm neštěkl ani pes, ale jedno jeho album se dostalo do Jihoafrické republiky. Jedno a pak obě a v poměrně velkém počtu.
Asi si řeknete: "A co jako?" A jako hodně, říkám já. Protože z Rodrigueze se zde stala hvězda. Ne jen tak ledajaká, protože jeho texty si našli cestu do srdcí lidí, kteří žili v zemi dvojího režimu. Jinak se zacházelo s černochy, jinak s bělochy. Jezdit se dalo taxíkem jen tehdy, pokud jste měli barvu, pro kterou byl taxík určený, jíst a nakupovat jste mohli jen v obchodech, kde byl vaší rase povolen vstup. Šílený režim, kterému se Rodriguez trefil do noty. Oslovil lidi a zažehl v nich určitou formu revolty. Díky tomu se v zemi stal populárním, údajně populárnějším než Elvis Presley. Jeho alba jsou v Jihoafrické republice uváděna mezi těmi nejzásadnějšími, která ovlivnila místní scénu. Jenže nikdo o něm pořádně nic nevěděl. Jen to, že jednou před koncertem přebral drog a přímo během písničky si vystřelil mozek z hlavy.
Dva muži, Stephen "Sugar" Segerman a Craig Bartholomew Strydom, se v 90. letech rozhodli, že se o něm něco pokusí zjistit. Přece jen, měli ho za svého hrdinu a byla škoda, že se o něm skoro nic neví. A tak pátrali. Snažili se zjistit, odkud se alba do jihoafrické republiky dostala, jaká byla jejich cesta, kdo byl zodpovědný, kam šli peníze. Hledali i v textech místa, o kterých umělec zpíval a která by mohla pomoct lokalizovat jeho bydliště. Nakonec se vydali do Ameriky a po poměrně rozsáhlých peripetiích zjistili jedno - Rodriguez je stále naživu! Není bohatý, neví nic o tom, jakou je legendou a uznávaným zpěvákem v Jihoafrické republice. Je obyčejným starým člověkem, kterému do života tihle dva Jihoafričani vstoupili.
Dokument "Pátrání po Sugar Manovi" vypráví o tom, jak dva muži hledali život legendy a našli legendu samotnou. Je to o člověku, který se na stará kolena dočkal uznání, které mu náleží, ale nikdy se nedočkal toho, aby se jeho život změnil. Otázka je, jestli to chtěl. Je krásné vidět, jak se jeho osud alespoň částečně naplňoval, je hezké vidět, že se alespoň dověděl, jak moc lidí v Jihoafrické republice ovlivnil a jak moc ho zde poslouchají. Nejen ti, co se s jeho hudbou setkali hned v 70. letech, ale i ti, co v té době ještě nebyli na světě. Neuvěřitelný příběh o člověku, který chtěl jen trochu dělat muziku, zapadl, aby se z něj přece jen stala legenda. Docela by mě zajímalo, jak jeho život bude pokračovat. Třeba se ještě někdy dočkáme nového alba, ale myslím si, že dnešní konzum ho zase rychle nechá utichnout, pokud mu vůbec dá šanci. Tohle je prostě příběh, který napíše jen život.
Znáte toho muzikanta Rodrigueze? Tak teď možná ano, protože se o něm díky "Pátrání po Sugar Manovi" mluví, ale znali jste ho před rokem? Před třemi? Před deseti? Silně o tom pochybuji, i když možná jsou tací, kteří o něm skutečně slyšet mohli. Přece jen, v 70. letech vydal dvě alba "Cold Fact" (1970) a "Coming from Reality" (1971). Alba, která v sobě měla potenciál, a to potenciál poměrně velký, jen si je zkuste sehnat, myslím, že to v dnešní době nebude tak komplikované, ale Sixto Rodriguez se díky nim nikdy nestal slavným a zůstala - i v současné době - jedinými dvěma alby, která vydal. V Americe po něm neštěkl ani pes, ale jedno jeho album se dostalo do Jihoafrické republiky. Jedno a pak obě a v poměrně velkém počtu.
Asi si řeknete: "A co jako?" A jako hodně, říkám já. Protože z Rodrigueze se zde stala hvězda. Ne jen tak ledajaká, protože jeho texty si našli cestu do srdcí lidí, kteří žili v zemi dvojího režimu. Jinak se zacházelo s černochy, jinak s bělochy. Jezdit se dalo taxíkem jen tehdy, pokud jste měli barvu, pro kterou byl taxík určený, jíst a nakupovat jste mohli jen v obchodech, kde byl vaší rase povolen vstup. Šílený režim, kterému se Rodriguez trefil do noty. Oslovil lidi a zažehl v nich určitou formu revolty. Díky tomu se v zemi stal populárním, údajně populárnějším než Elvis Presley. Jeho alba jsou v Jihoafrické republice uváděna mezi těmi nejzásadnějšími, která ovlivnila místní scénu. Jenže nikdo o něm pořádně nic nevěděl. Jen to, že jednou před koncertem přebral drog a přímo během písničky si vystřelil mozek z hlavy.
Dva muži, Stephen "Sugar" Segerman a Craig Bartholomew Strydom, se v 90. letech rozhodli, že se o něm něco pokusí zjistit. Přece jen, měli ho za svého hrdinu a byla škoda, že se o něm skoro nic neví. A tak pátrali. Snažili se zjistit, odkud se alba do jihoafrické republiky dostala, jaká byla jejich cesta, kdo byl zodpovědný, kam šli peníze. Hledali i v textech místa, o kterých umělec zpíval a která by mohla pomoct lokalizovat jeho bydliště. Nakonec se vydali do Ameriky a po poměrně rozsáhlých peripetiích zjistili jedno - Rodriguez je stále naživu! Není bohatý, neví nic o tom, jakou je legendou a uznávaným zpěvákem v Jihoafrické republice. Je obyčejným starým člověkem, kterému do života tihle dva Jihoafričani vstoupili.
Dokument "Pátrání po Sugar Manovi" vypráví o tom, jak dva muži hledali život legendy a našli legendu samotnou. Je to o člověku, který se na stará kolena dočkal uznání, které mu náleží, ale nikdy se nedočkal toho, aby se jeho život změnil. Otázka je, jestli to chtěl. Je krásné vidět, jak se jeho osud alespoň částečně naplňoval, je hezké vidět, že se alespoň dověděl, jak moc lidí v Jihoafrické republice ovlivnil a jak moc ho zde poslouchají. Nejen ti, co se s jeho hudbou setkali hned v 70. letech, ale i ti, co v té době ještě nebyli na světě. Neuvěřitelný příběh o člověku, který chtěl jen trochu dělat muziku, zapadl, aby se z něj přece jen stala legenda. Docela by mě zajímalo, jak jeho život bude pokračovat. Třeba se ještě někdy dočkáme nového alba, ale myslím si, že dnešní konzum ho zase rychle nechá utichnout, pokud mu vůbec dá šanci. Tohle je prostě příběh, který napíše jen život.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, co může znamenat sláva, když o ní slavný ani neví.
Hodnocení: 85 % za neskutečný příběh, který by nikdy nemohl fungovat jako obyčejný filmový scénář
Žádné komentáře:
Okomentovat