Mám rád filmy, které využívají sci-fi technologie, nebo nějaké principy, které nejsou pro náš svět naprosto normální. "Paralelní světy" jsou filmem, který přesně tohle splňuje. Vizuálně je to film neskutečně zajímavý, ale bohužel je to jako s foukaným velikonočním vajíčkem. Nádherné kresby na povrchu, ale když vajíčko rozbijete, zjistíte, že vevnitř není nic. Takové je to s filmem "Paralelní světy". Český název je trochu zavádějící. Paralelní světy většinou chápeme jako reality, které existují vedle sebe, ač mi jsme schopni vidět pouze jednu. Paralelně se odvíjejí stejné reality, ale s jiným dějem. V tomto případě paralelní světy znamená doslova dva světy, které existují vedle sebe, dvě planety, které jsou k sobě tak blízko, že je mezi nimi možné přecházet. Název "Vzhůru nohama" by snímku taky slušel, ale v češtině to trochu svádí k tomu, aby si člověk myslel, že to bude taškařice.
Právě tohle je zásadní prvek celého filmu, ten sci-fi prvek, který ho činí tak zajímavým. Spodní svět a horní svět. Do jisté míry Jih a Sever, chudé a bohaté země. Není tak nečekané, že scénáristou a také režisérem takového příběhu je Argentinec Juan Solanas, který ví, jak vypadá prostředí chudší země, hlavně když se nachází v ekonomických problémech. nějakou hloubku v tom však nehledejte. Moc se to neřeší a to, že je spodní svět chudší, poznáváme jen z několika málo narážek a prostředí, které je neutěšené, ale ne tolik, jak by mohlo být. Soustředíme se totiž na romantický příběh, který spolu prožívají chlapec z dolního světa a dívka z horního světa. Jednou se tak potkají na místě, kde jsou si dva světy neskutečně blízko. Vidí na sebe, ale vidí se vzhůru nohama. Je v tom krása, je v tom něco neskutečně kouzelné. Setkávají se několik let, postupně dospívají, což shledáváme ve filmové zkratce. Když jsou dospělí a jemu se podaří přitáhnout si dívku k sobě (ona je stále ovládána gravitací svého světa, tak si ji musí držet na provaze, anebo pod nějakým dobře trčícím skalním výklenkem), jsou téměř chyceni, ona se zraní a on je odvlečen v domnění, že je jeho láska mrtvá. Jenže pak ji jednou uvidí v televizi a rozhodne se, že ji musí najít.
Hlavní hrdina, Adam (Jim Sturgess), pracuje v zařízení, které se snaží přijít s látkou, s níž by bylo možné překonat gravitaci své planety a díky ní tak bez problémů chodit i po planetě druhé, kde by tělo automaticky přijalo gravitaci novou. Díky tomu se může dostat do druhého světa. Zatím jen díky tomu, že na sobě má těžké věci z horního světa, které ho udrží na místě. ale pracuje zrovna na látce, která by měla znamenat revoluci. Pro svou milovanou (krásná Kirsten Dunst) je ochoten si dojít kamkoli. Jenže je tu problém. Jeho láska trpí po pádu z jejich posledního setkání ztrátou paměti. A jsme skoro v telenovele, kterou sci-fi prvek nezachrání. Příběh je příliš jednoduchý, romantické scény až příliš romantické, a i když je snímek velmi nápaditý, nestačí to. Vizuálně chce být krásný a je takový, ale vizuál by měl být podtrhnutý i silným příběhem, který zde prostě chybí. Trochu se jedná na variaci na Romea a Julii, trochu je to opravdu něco, co najdete v "Tak jde čas", nebo jiném nekonečném seriálu.
Je to docela škoda, že se snímek scvrkne na tohle, protože svět je využíván dobře, jeho pravidla jsou funkční a není těžké je pochopit. Navíc ty přechody mezi světy jsou čisté, digitální efekty dobré, jen je to prázdné a příběh nemusí udržet pozornost každého. Postavy jsou jasně načrtnuty. Timothy Spall, i když si ho tady oblíbíte, je prostě tou strašně kladnou postavou, které se děje příkoří, milenecký pár se zase do všeho žene po hlavě, i když Adam si ještě zachová tolik příčetnosti, aby nepřišel o svůj geniální vynález. Škoda, velká škoda, že je to tak schematické. Kdyby se více vyzdvihly rozdíly obou světů, kdyby se film více zaměřil na dramatičnost a ne na místy nucenou krásu, snímek by vyzněl jinak, dovolím si říct lépe. Takhle je to jako s tím vyfouknutým velikonočním vajíčkem. Krásné pro oko, ale pod tou krásou není nic moc navíc.
Právě tohle je zásadní prvek celého filmu, ten sci-fi prvek, který ho činí tak zajímavým. Spodní svět a horní svět. Do jisté míry Jih a Sever, chudé a bohaté země. Není tak nečekané, že scénáristou a také režisérem takového příběhu je Argentinec Juan Solanas, který ví, jak vypadá prostředí chudší země, hlavně když se nachází v ekonomických problémech. nějakou hloubku v tom však nehledejte. Moc se to neřeší a to, že je spodní svět chudší, poznáváme jen z několika málo narážek a prostředí, které je neutěšené, ale ne tolik, jak by mohlo být. Soustředíme se totiž na romantický příběh, který spolu prožívají chlapec z dolního světa a dívka z horního světa. Jednou se tak potkají na místě, kde jsou si dva světy neskutečně blízko. Vidí na sebe, ale vidí se vzhůru nohama. Je v tom krása, je v tom něco neskutečně kouzelné. Setkávají se několik let, postupně dospívají, což shledáváme ve filmové zkratce. Když jsou dospělí a jemu se podaří přitáhnout si dívku k sobě (ona je stále ovládána gravitací svého světa, tak si ji musí držet na provaze, anebo pod nějakým dobře trčícím skalním výklenkem), jsou téměř chyceni, ona se zraní a on je odvlečen v domnění, že je jeho láska mrtvá. Jenže pak ji jednou uvidí v televizi a rozhodne se, že ji musí najít.
Hlavní hrdina, Adam (Jim Sturgess), pracuje v zařízení, které se snaží přijít s látkou, s níž by bylo možné překonat gravitaci své planety a díky ní tak bez problémů chodit i po planetě druhé, kde by tělo automaticky přijalo gravitaci novou. Díky tomu se může dostat do druhého světa. Zatím jen díky tomu, že na sobě má těžké věci z horního světa, které ho udrží na místě. ale pracuje zrovna na látce, která by měla znamenat revoluci. Pro svou milovanou (krásná Kirsten Dunst) je ochoten si dojít kamkoli. Jenže je tu problém. Jeho láska trpí po pádu z jejich posledního setkání ztrátou paměti. A jsme skoro v telenovele, kterou sci-fi prvek nezachrání. Příběh je příliš jednoduchý, romantické scény až příliš romantické, a i když je snímek velmi nápaditý, nestačí to. Vizuálně chce být krásný a je takový, ale vizuál by měl být podtrhnutý i silným příběhem, který zde prostě chybí. Trochu se jedná na variaci na Romea a Julii, trochu je to opravdu něco, co najdete v "Tak jde čas", nebo jiném nekonečném seriálu.
Je to docela škoda, že se snímek scvrkne na tohle, protože svět je využíván dobře, jeho pravidla jsou funkční a není těžké je pochopit. Navíc ty přechody mezi světy jsou čisté, digitální efekty dobré, jen je to prázdné a příběh nemusí udržet pozornost každého. Postavy jsou jasně načrtnuty. Timothy Spall, i když si ho tady oblíbíte, je prostě tou strašně kladnou postavou, které se děje příkoří, milenecký pár se zase do všeho žene po hlavě, i když Adam si ještě zachová tolik příčetnosti, aby nepřišel o svůj geniální vynález. Škoda, velká škoda, že je to tak schematické. Kdyby se více vyzdvihly rozdíly obou světů, kdyby se film více zaměřil na dramatičnost a ne na místy nucenou krásu, snímek by vyzněl jinak, dovolím si říct lépe. Takhle je to jako s tím vyfouknutým velikonočním vajíčkem. Krásné pro oko, ale pod tou krásou není nic moc navíc.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete zažít romanci vzhůru nohama.
Hodnocení: 50 % za to, že je to obyčejná romance zabalená do krásného fantastického hávu
Žádné komentáře:
Okomentovat