Kdybych se prvně podíval na snímek "Bertha z dobytčáku", aniž bych věděl, kdo ho natočil, nikdy by mě nenapadlo, že to byl právě Martin Scorsese, kterého se v poslední době snažím nakoukat a zjistit z jeho filmů trochu víc o tom, jak se snímky natáčí. Myslím si, že právě jeho studnice jsou ukázkou toho, jak s filmem pracovat, a to především z hlediska technického. Samozřejmě, i obsah je zde důležitý, ale když sledujete, jak nějaký tvůrce začínal, všimnete si spíše, jaké nástroje používal a jaký to mělo ve filmu smysl. Vypadá to, že na začátku kariéry se Scorsese hodně hledal.
"Bertha z dobytčáku" vypráví příběh o jedné dívce, která se díky cestě vlakem setká s jedním odborářem, který ale zjistil, že v době, kdy se film odehrává, nemá smysl bojovat za práva zaměstnanců, když ta jsou neustále omezována. Dobou, v níž hrdiny sledujeme, jsou totiž 30. léta 20. století, což znamená Velkou krizi. Není práce, a tak Bill (David Carradine) a Bertha (Barbara Hershey) vytvoří spolu s dalšími lidmi skupinu, která si vydělává loupežemi. Je to tak trochu Bonnie a Clyde na jiný způsob. Film vznikl na základ románové předlohy "Sister of the Road" od Bena Reitmana, ale z té si údajně mnoho neuchoval. V tomto směru bohužel nemohu posoudit.
S čím má Martin Scorsese v tomto filmu problém - kromě toho, že rozhodně nezaujme většinu, ale možná spíš menšinu diváků - tak to je násilí. Objevuje se zde poměrně často, což je vzhledem k tématu pochopitelné, ale jeho kvalita je prostě strašně nízká. Nejde o to, že krev má divnou barvu, to se dá omluvit, ale jak jde o rvačky, údery, tyhle prostě nefungují. Je vidět, jak je to všechno nahrané. Trochu přemýšlím o tom, jestli to není kvůli tomu, že je pojetí celého filmu tak trochu groteskní - divák má místy ten pocit - ale v tomhle případě si prostě myslím, že to bylo dáno menším amatérismem, nízkým rozpočtem a snahou zbytečně scény nepřetáčet. Je to škoda, protože některé rvačky skutečně vyznívají komicky.
"Bertha z dobytčáku" není klasický Scorsese a musím se přiznat, že mě tenhle film nijak moc nezaujal. Je to dáno jak tématem, které zobrazuje, tak i zpracováním, které je tak nějak obyčejné. Na druhou stranu jsou tu zajímavé scény s vlakem (opět jsme svědky náboženského prvku v úplném závěru -, ale nezachraňuje to úplně celý film. Vlak je jistě důležitým prvkem, prolíná se celým filmem, nic to však nemění na tom, že metaforická rovina jde trochu stranou. Jako kdyby Scorsesemu tenhle styl úplně neseděl, jako kdyby se teprve hledal. Producent Roger Corman ho ale naučil, že film je možné natočit rychle a levně. Bohužel někdy je to poznat.
A taková drobná zajímavost na konec. V závěrečných titulcích najdete dva herce - Grahame Pratt a "Chicken" Holleman, kteří hrají postavy Emerica Pressburgera a M. Powella. Tyhle postavy ve filmu nenajdete. Byla to jen Scorseseho hříčka, snaha vzdát hold dvěma velkým filmařům. Michaelu Powellovi a Emericu Pressburgerovi, které obdivoval.
"Bertha z dobytčáku" vypráví příběh o jedné dívce, která se díky cestě vlakem setká s jedním odborářem, který ale zjistil, že v době, kdy se film odehrává, nemá smysl bojovat za práva zaměstnanců, když ta jsou neustále omezována. Dobou, v níž hrdiny sledujeme, jsou totiž 30. léta 20. století, což znamená Velkou krizi. Není práce, a tak Bill (David Carradine) a Bertha (Barbara Hershey) vytvoří spolu s dalšími lidmi skupinu, která si vydělává loupežemi. Je to tak trochu Bonnie a Clyde na jiný způsob. Film vznikl na základ románové předlohy "Sister of the Road" od Bena Reitmana, ale z té si údajně mnoho neuchoval. V tomto směru bohužel nemohu posoudit.
S čím má Martin Scorsese v tomto filmu problém - kromě toho, že rozhodně nezaujme většinu, ale možná spíš menšinu diváků - tak to je násilí. Objevuje se zde poměrně často, což je vzhledem k tématu pochopitelné, ale jeho kvalita je prostě strašně nízká. Nejde o to, že krev má divnou barvu, to se dá omluvit, ale jak jde o rvačky, údery, tyhle prostě nefungují. Je vidět, jak je to všechno nahrané. Trochu přemýšlím o tom, jestli to není kvůli tomu, že je pojetí celého filmu tak trochu groteskní - divák má místy ten pocit - ale v tomhle případě si prostě myslím, že to bylo dáno menším amatérismem, nízkým rozpočtem a snahou zbytečně scény nepřetáčet. Je to škoda, protože některé rvačky skutečně vyznívají komicky.
"Bertha z dobytčáku" není klasický Scorsese a musím se přiznat, že mě tenhle film nijak moc nezaujal. Je to dáno jak tématem, které zobrazuje, tak i zpracováním, které je tak nějak obyčejné. Na druhou stranu jsou tu zajímavé scény s vlakem (opět jsme svědky náboženského prvku v úplném závěru -, ale nezachraňuje to úplně celý film. Vlak je jistě důležitým prvkem, prolíná se celým filmem, nic to však nemění na tom, že metaforická rovina jde trochu stranou. Jako kdyby Scorsesemu tenhle styl úplně neseděl, jako kdyby se teprve hledal. Producent Roger Corman ho ale naučil, že film je možné natočit rychle a levně. Bohužel někdy je to poznat.
A taková drobná zajímavost na konec. V závěrečných titulcích najdete dva herce - Grahame Pratt a "Chicken" Holleman, kteří hrají postavy Emerica Pressburgera a M. Powella. Tyhle postavy ve filmu nenajdete. Byla to jen Scorseseho hříčka, snaha vzdát hold dvěma velkým filmařům. Michaelu Powellovi a Emericu Pressburgerovi, které obdivoval.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete gangsterku ze 30. let na americkém venkově.
Hodnocení: 55 % za film, ve kterém se režisér hledal a vy také budete trochu tápat
Žádné komentáře:
Okomentovat