Dokumenty rozhodně nejsou filmy, ke kterým bych se dostával poměrně často, ale sem tam, jednou za rok, možná ještě méně, se mi naskytne příležitost. Na dokument "Samsara" jsem narazil díky časopisu Cinema, který pravidelně odebírám. Člověk musí odebírat konkurenci, aby si sem tam mohl zanadávat u recenzí, které jsou vyloženě subjektivně vykřičené do světa. Ale nechme redaktory Cinemy, ať si píší, já jim na to svým dílem přispívám. Věnujme se filmu "Samsara", který je jednoznačně zvláštním počinem a není filmem pro každého. Nebudu se ani bát říct, že není pro každého, kdo miluje dokumenty, protože tenhle dokument je prostě svůj.
Jeho velkou výhodou je, že nepotřebujete znalost žádného jazyka. Mluví se zde dvěma univerzálními jazyky, které pochopí každý. Tím první je hudba, tím druhým je obraz. "Samsara" se nesnaží vyprávět jakýkoli příběh, alespoň ne jeden jednotný, srozumitelný všem lidem, ale představuje nám slet různých míst, která si prohlížíme z dlouhých záběrů kamer, pomalých nájezdů. Jako kdybychom chodili po obrovském muzeu, kterému říkáme svět.
Tvůrci se nám snaží představit zajímavá místa světa a musím říct, že hned od začátku si vybírají vizuálně skutečně zajímavé kousky. Nacházíme se v asijské zemi (pravděpodobně Thajsko nebo Myanmar) a prohlížíme si nádhernou krajinu posetou neskutečnou zelení, ze které vyčnívají buddhistické chrámy a paláce. Je to skoro jako jiná planeta. Naprosto nám vyrazí dech vysypávání obrazce na podlahu. Škarohlídi hned budou přemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby člověk při blízkém obdivování zakašlal. Pohled je to ale oslňující a já sám jen žasnu nad tím, co mi lidé dokážeme stvořit. Platí to i pro další putování, které nás zavede i do měst, nebo spíš do opuštěných oblastí, kde je patrné, že se tam dříve žilo, ale v současné době jsou to města a místa mrtvých. Tvůrci - kameramani - nacházejí neskutečně zajímavé detaily, kterými nám prezentují jak krásu, tak i zkázu. A tomu se přizpůsobuje hudba, která je vždy zvolena dokonale pro danou scenérii, jako kdyby rezonovala ve vysokých stropech, ale zároveň se skláněla před nepolapitelností přírodní nádhery.
Film "Samsara" ale vůbec není pouze o tom, jaký je svět krásný, není pouze o přírodě nebo o tom, jak ji člověk vyrušil a někdy úplně zničil. Je to dokument o lidech a o jejich životě. Je zde segment toho, jak se maso dostává ze zvířecí kostry až na stůl, je tu segment o vězních, o rodinách, dětech žijících v chudobě. Jako kdyby chtěla "Samsara" pokrýt celý svět. Tvůrci si nezvolili jedno jediné téma, respektive žádné specifické, úzké, ale rovnou vytvořili film, který se zabývá celým světem. Mají zde nějaké zajímavé detaily, nějaké geniální kontrasty, ale přesto je to pořád snímek, který nemá jednu jasnou linii. Ukazuje nám svět, jaký je, ale v čem je jeho přidaná hodnota? Jsou to opravdu jen záběry, které jsme doposud neviděli? Ale není to málo?
Bez mučení, jsem ze snímku na rozpacích. Některé záběry jsou skutečně na hranici geniality, některé scenérie naprosto neskutečné, ale já už dávno vím, že naše planeta je nádherná. Stejně tak vím, že lidský život někdy není pěkný. Hudba skvěle umocňuje dojmy z filmu, ale na druhou stranu má možná až moc relaxační charakter. V kině se jedná o kousek, který vás tak zrelaxuje, že možná i usnete. Ne, samozřejmě se to nestane každému, a ty vnímavější z nás - ano, opět narážka na umělecky založené jedince v redakci Cinemy - to bude jeden z největších požitků roku, ale nic to nemění na tom, že místy je to prostě jen sled záběrů. Celková stopáž je pak poměrně dlouhá, což jednoznačně odsuzuje film pro některé skupiny diváků. Ty se na něj prostě dívat nebudou. I tohle je myslím důvod, proč dát filmu nižší hodnocení. Pokud mám hodnotit obecně a zachovávat jedno hodnocení pro všechny druhy filmů, nemůžu víc jak na 60 %.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete něco na duši.Jeho velkou výhodou je, že nepotřebujete znalost žádného jazyka. Mluví se zde dvěma univerzálními jazyky, které pochopí každý. Tím první je hudba, tím druhým je obraz. "Samsara" se nesnaží vyprávět jakýkoli příběh, alespoň ne jeden jednotný, srozumitelný všem lidem, ale představuje nám slet různých míst, která si prohlížíme z dlouhých záběrů kamer, pomalých nájezdů. Jako kdybychom chodili po obrovském muzeu, kterému říkáme svět.
Tvůrci se nám snaží představit zajímavá místa světa a musím říct, že hned od začátku si vybírají vizuálně skutečně zajímavé kousky. Nacházíme se v asijské zemi (pravděpodobně Thajsko nebo Myanmar) a prohlížíme si nádhernou krajinu posetou neskutečnou zelení, ze které vyčnívají buddhistické chrámy a paláce. Je to skoro jako jiná planeta. Naprosto nám vyrazí dech vysypávání obrazce na podlahu. Škarohlídi hned budou přemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby člověk při blízkém obdivování zakašlal. Pohled je to ale oslňující a já sám jen žasnu nad tím, co mi lidé dokážeme stvořit. Platí to i pro další putování, které nás zavede i do měst, nebo spíš do opuštěných oblastí, kde je patrné, že se tam dříve žilo, ale v současné době jsou to města a místa mrtvých. Tvůrci - kameramani - nacházejí neskutečně zajímavé detaily, kterými nám prezentují jak krásu, tak i zkázu. A tomu se přizpůsobuje hudba, která je vždy zvolena dokonale pro danou scenérii, jako kdyby rezonovala ve vysokých stropech, ale zároveň se skláněla před nepolapitelností přírodní nádhery.
Film "Samsara" ale vůbec není pouze o tom, jaký je svět krásný, není pouze o přírodě nebo o tom, jak ji člověk vyrušil a někdy úplně zničil. Je to dokument o lidech a o jejich životě. Je zde segment toho, jak se maso dostává ze zvířecí kostry až na stůl, je tu segment o vězních, o rodinách, dětech žijících v chudobě. Jako kdyby chtěla "Samsara" pokrýt celý svět. Tvůrci si nezvolili jedno jediné téma, respektive žádné specifické, úzké, ale rovnou vytvořili film, který se zabývá celým světem. Mají zde nějaké zajímavé detaily, nějaké geniální kontrasty, ale přesto je to pořád snímek, který nemá jednu jasnou linii. Ukazuje nám svět, jaký je, ale v čem je jeho přidaná hodnota? Jsou to opravdu jen záběry, které jsme doposud neviděli? Ale není to málo?
Bez mučení, jsem ze snímku na rozpacích. Některé záběry jsou skutečně na hranici geniality, některé scenérie naprosto neskutečné, ale já už dávno vím, že naše planeta je nádherná. Stejně tak vím, že lidský život někdy není pěkný. Hudba skvěle umocňuje dojmy z filmu, ale na druhou stranu má možná až moc relaxační charakter. V kině se jedná o kousek, který vás tak zrelaxuje, že možná i usnete. Ne, samozřejmě se to nestane každému, a ty vnímavější z nás - ano, opět narážka na umělecky založené jedince v redakci Cinemy - to bude jeden z největších požitků roku, ale nic to nemění na tom, že místy je to prostě jen sled záběrů. Celková stopáž je pak poměrně dlouhá, což jednoznačně odsuzuje film pro některé skupiny diváků. Ty se na něj prostě dívat nebudou. I tohle je myslím důvod, proč dát filmu nižší hodnocení. Pokud mám hodnotit obecně a zachovávat jedno hodnocení pro všechny druhy filmů, nemůžu víc jak na 60 %.
Hodnocení: 60% za nádherné obrazy, několik geniálních kontrastů, ale pořád jen příliš dlouhé video o Zemi a o lidech
Žádné komentáře:
Okomentovat