Gus Van Sant není zrovna režisér, jehož bych nějak zásadně vyhledával, ani příliš adoroval, ale musím říct, že jeho filmy "Milk" nebo "Neklid" se mi velmi zamlouvali. A to mluvím jen o filmech z poslední doby. Je však pravdou, že mám v jeho tvorbě ještě mezery, takže na hodnocení v souvislosti s dalšími filmy si ještě budu muset počkat. Co mě na první pohled potěšilo, byla opětovná spolupráce s Mattem Damonem, a to jak na postu herce v hlavní roli, tak i na postu scénáristy. Jednou už tahle spolupráce vyšla - "Dobrý Will Hunting" -, a tak se dalo očekávat, že když tohle nebude oscarový snímek, bude to alespoň snímek zajímavý, při nejhorším přijatelný.
Na začátku mě hned nepříliš potěšila hudba. Taková neskutečně líbivá, sladká, docela vlezlá, jako kdyby někdo kopíroval titulní melodii filmu "Forrest Gump" a jen trochu poupravil tóny, aby to nevyznělo úplně stejně. Na druhou stranu mě povzbudila přítomnost Frances McDormand, kterou můžu hodně. Líbivá hudba však pokračuje po zbytek filmu a objevují se další aspekty, které nevyváží ani přítomnost Damona, ani přítomnost Frances McDormand. Problémem se totiž stává scénář a stejně tak i režie.
"Promised Land" svou zápletkou takt trochu připomíná snímek "Signál". Lidi z města, od velké korporace se vydávají na venkov, aby zde něco změnili. Tentokrát to nejsou podvodníci, ale zástupci korporace, která chce zavést na venkov zemní plyn, k čemuž potřebuje pozemek. Máme tedy v rukávu zásadní konfrontaci. Obrovská korporace proti malým lidem. A už v tomhle ohledu to začíná skřípat, protože divák se ptá, jak tohle asi dopadne, aby to nevyznělo jako klišé? Jak to zvládnou, aby konec nebyl děsivě moralizující. Zde je právě kámen úrazu. Ani scénáristé, ani režisér to tak úplně nezvládli.
Matt Damon zase jednou svou tvář využívá k tomu, aby zahrál muže, který není úplně na straně těch spravedlivých. Je zástupcem korporace, ale rozhodně mu nevěříte nějakého žraloka. Je spíš taková leklá ryba, která se plácá v rybníčku bahna a snaží se nám ukázat, že se může změnit ve člověka, kterému na něčem záleží. Kontrasty zde jsou od začátku, ale nejsou podány takovým způsobem, aby nějak vyčnívaly, aby se dostávaly do skutečné opozice. Unylost je to, co film definuje. Unylost a napravení hrdiny, které je tak těžko uvěřitelné, tak příšerně patetické, až vás závěr snímku skutečně dorazí a vy si řeknete, jaký měl tenhle snímek smysl. Není to žádná morální očista, není to příběh, který by přinesl nějaké zadostiučinění. Prostě je to jen malý film o velkých věcech, které ale stejně nijak zvlášť nezaujmou. Kritika korporátní Ameriky už tu byla, kritika jedinců taky. Lépe a zajímavěji.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete na vesnici nechat zavést plyn.Na začátku mě hned nepříliš potěšila hudba. Taková neskutečně líbivá, sladká, docela vlezlá, jako kdyby někdo kopíroval titulní melodii filmu "Forrest Gump" a jen trochu poupravil tóny, aby to nevyznělo úplně stejně. Na druhou stranu mě povzbudila přítomnost Frances McDormand, kterou můžu hodně. Líbivá hudba však pokračuje po zbytek filmu a objevují se další aspekty, které nevyváží ani přítomnost Damona, ani přítomnost Frances McDormand. Problémem se totiž stává scénář a stejně tak i režie.
"Promised Land" svou zápletkou takt trochu připomíná snímek "Signál". Lidi z města, od velké korporace se vydávají na venkov, aby zde něco změnili. Tentokrát to nejsou podvodníci, ale zástupci korporace, která chce zavést na venkov zemní plyn, k čemuž potřebuje pozemek. Máme tedy v rukávu zásadní konfrontaci. Obrovská korporace proti malým lidem. A už v tomhle ohledu to začíná skřípat, protože divák se ptá, jak tohle asi dopadne, aby to nevyznělo jako klišé? Jak to zvládnou, aby konec nebyl děsivě moralizující. Zde je právě kámen úrazu. Ani scénáristé, ani režisér to tak úplně nezvládli.
Matt Damon zase jednou svou tvář využívá k tomu, aby zahrál muže, který není úplně na straně těch spravedlivých. Je zástupcem korporace, ale rozhodně mu nevěříte nějakého žraloka. Je spíš taková leklá ryba, která se plácá v rybníčku bahna a snaží se nám ukázat, že se může změnit ve člověka, kterému na něčem záleží. Kontrasty zde jsou od začátku, ale nejsou podány takovým způsobem, aby nějak vyčnívaly, aby se dostávaly do skutečné opozice. Unylost je to, co film definuje. Unylost a napravení hrdiny, které je tak těžko uvěřitelné, tak příšerně patetické, až vás závěr snímku skutečně dorazí a vy si řeknete, jaký měl tenhle snímek smysl. Není to žádná morální očista, není to příběh, který by přinesl nějaké zadostiučinění. Prostě je to jen malý film o velkých věcech, které ale stejně nijak zvlášť nezaujmou. Kritika korporátní Ameriky už tu byla, kritika jedinců taky. Lépe a zajímavěji.
Hodnocení: 40% za unylý film, který se nám snaží říct, že korporace jsou zlé, ale jedinci se mohou napravit
Žádné komentáře:
Okomentovat