Motocyklové deníky, Proposition, V zajetí rychlosti, Kurýr 3x, Let 93, Snídaně u Tiffanyho a další

Motocyklové deníky (Diarios de motocicleta, 2004)

Přiznám se, že pro Che Guevaru v jeho mladých letech mám slabost. Nechci tvrdit, že mě jeho "Motocyklové deníky" oslnily a změnily můj pohled na svět, to určitě ne, ale rozhodně můžu mluvit o tom, že jsem alespoň trochu pochopil, co Ernesta vedlo k tomu, že se stal tím, kým se stal. Pokud přistoupíte k "Motocyklovým deníkům" nezaujatě a nebudete se na Ernesta dívat jako toho šíleného revolucionáře, co si myslel, že spasí celou Jižní Ameriku a možná i Afriku, zjistíte, že se jednalo o mladého muže, který měl ideály a ty ideály během jedné cesty vzaly za své. Ernesto se se svým přítelem Albertem Granadem, který ho o mnoho let přežil, vydal na cestu po Jižní Americe, kdy chtěli poznat všechny kouty a všechny různé podnebné podmínky. Jejich cesta rozhodně nebyla jednoduchá, kromě trochu komických situací, kdy je zrazovala jejich motorka a oni končili v příkopě nebo podření na cestě, se dostávali i do větších trablů, protože se často projevovalo Ernestovo astma. Povětrnostní podmínky jim také vždy nepřály a sem tam se setkali i s nepřátelstvím v podobě lidí. Ale právě lidé je většinou překvapili. Hlavně chudí lidé. Ernesto, chlapec z bohaté rodiny sledoval, jak chudí lidé žijí, jaké podmínky musí trpět, podmínky, o kterých se jemu ani trochu nezdálo. Tyto zkušenosti nakonec vedly k tomu, že se stal tím, čím se stal. Uvědomoval si, jak je život pro některé vrstvy nespravedlivý a měl pocit, že jedině revolucí, jedině výraznou změnou a nastolením nového režimu je možné docílit lepšího stavu pro všechny. Nepodařilo se mu to ani jednou a nakonec se sám stal nenáviděným člověkem, který byl raději popraven. "Motocyklové deníky" nejsou ani trochu propagandistickým filmem, stejně jako se nejedná o film, který chce Che Guevaru omlouvat. Ernesto byl v době své cesty příliš mladý a příliš jiný než jeho budoucí já. Když prožil cestu, během níž "Motocyklové deníky" psal, byl jiným člověkem. Myšlenky na změny se v něm již rodily, ale vykrystalizované neexistovaly. "Motocyklové deníky" jako film jsou tak věrným přepisem cest, které vedly ke zrození člověka, který je i v současnosti ikonický. Mladé generaci, která ho odsuzuje, doporučuji přečíst si jeho knihu, podívat se na film, a pak až nadávat na to, jaká to byla zrůda.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte předsudky proti všemu socialistickému.

Hodnocení: 80% za to, že znám předlohu a věřím jí, věřím tomu, že Guevara byl ze začátku prostě lidsky naivní

Proposition (The Proposition, 2005)

Režisér John Hillcoat a scénárista, spisovatel a hudebník Nick Cave jsou v současné době již prověřená dvojice, která nám servíruje filmy, o kterých rozhodně nelze říct, že jsou špatné. Mají za sebou již tři filmy, z toho dva jsou dobře známé i u nás. Jejich společná prvotina "Ghosts... of the Civil Dead" zase tak známá není, ale hned druhá spolupráce, film "Proposition" byl úspěch. Dvojice nachází pochopení především u kritiků, o komerčních úspěších se vždy mluvit nedá. Pravda, snímek "Země bez zákona" je v tomhle jiný, než předchozí filmy a zaplatil se celkem bez problémů. Zůstaňme ale u snímku "Proposition", který je pro mě prvním seznámením s touto dvojicí. Johna Hillcoata znám zatím jako režiséra filmu "Cesta", kde v porovnání s geniální předlohou obstál. "Proposition" je čistě autorské dílo Nicka Cava, což je poznat i na skvělém soundtracku, kterému se povedlo několikrát mi vyrazit dech. Samozřejmě v tom dobrém smyslu slova. Nicka Cava znám jako autora knihy "Smrt Zajdy Munroa", což je příběh, který mě v mém psaní docela ovlivnil, především pak v pojetí sexuálních scén. Když se dobře napíšou, mohou skvěle posloužit příběhu a není nutné je brát pouze jako vzrušení, jako snahu přilákat i mužského čtenáře/diváka. Erotika je silná zbraň a nikoli jen v ložnici. "Proposition" - nechápu, proč nebylo přeloženo - je však z naprosto jiného soudku. Jedná se o western, ale rozhodně ne western klasického ražení. Příběh je poměrně jednoduchý. Jsou tři sourozenci, kdy nejstarší z nich je pořádný grázl. Prostřední má na výběr. Nic se jemu a mladšímu nestane, když do týdne svého staršího bratra zabije. Pokud ne, nejmladší bratr zemře. Ultimátum, které se hodně těžko kousne. ale prostřední bratr souhlasí. tohle je onen návrh z názvu filmu. Zápletka poměrně jednoduchá, co říkáte? To nic nemění na tom, že film je velmi povedený a jako moderní western funguje. Člověk ani nemusí být na divokém západě, aby pochopil, jak svinský život někdy je. Ani s jedním bratrem se život moc nemazlí, ale nakonec je to vždycky rodina, která problémy vyřeší. Silné, krvavé scény, dobrý příběh a výtečná hudba. "Proposition" na mě udělal dojem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi westerny moderního ražení.

Hodnocení: 75% za skvělé provedení a výbornou hudbu, kdy vás celkem překvapí, že zápletka je neskutečně jednoduchá

Nauka o snech (La science des rêves, 2006)

Jsou divné filmy, které mě nadchnou, a pak jsou divné filmy, které zhlédnu, ale zase tak nadšený z nich nejsem. Hravost filmu "Nauka o snech" je neskutečná, ale přesto jsem měl pocit, že je to opravdu jen o té hravosti a o ničem jiném. Kdyby zde nebyly šílené nápady, surrealismus v neskutečné podobě, není to vůbec o ničem. Ale o tom to vlastně je, ne? Někdy není důležitý originální příběh, někdy je prostě zásadní, když máme originální formu, originální pojetí. "Nauka o snech" je originální film, jehož pojetí je z hlavy Michela Gondryho, muže, který musí mít neskutečnou představivost. Takový "Zelený sršeň" toho určitě není důkazem, ale "Nauka o snech" je jedním hodinu a tři čtvrtě dlouhým snem. Dějí se tu divné věci, věci, které na první pohled nedávají smysl, ale copak takové nejsou sny? Jako kdyby celý film vycházel z našeho podvědomí. Gael García Bernal, geniální představitel Ernesta Guevary ve filmu "Motocyklové deníky" zde opět ukázal, jak je zajímavým hercem a předvedl představení, díky kterému se dá tenhle hodně zvláštní film zhlédnout až do konce. Skvěle mu sekunduje Charlotte Gaisnbourg, kterou prostě můžu. Neříkám, že je to přímo moje  oblíbenkyně, ale pokaždé se na její filmový výkon těším. Jestli je tohle protekční dívka, tak zaslouženě, protože rozhodně hrát umí. Předvedla to u Larse von Triera a pro mě to zopakovala i ve filmu "Nauka o snech". Není to film, který se stane mým oblíbeným, ale pro jednou to byl příjemný zážitek, který jsem si skvěle prožil, zážitek jako na tripovém večírku, i když ve skutečnosti se jedná o romantickou komedii s dramatickými, až tragickými a psychologickými prvky. Tohle škatulkování je docela šílené, ale někdy je to sranda.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste otevřeni snům a netoužíte ani tolik po příběhu.

Hodnocení: 65% za nádhernou hravost

Kurýr (The Transporter, 2002)

Luc Besson má někdy prostě dobré nápady. V tomhle případě měl skvělý nápad v tom, aby natočil film s Jasonem Stathamem. Jason je prostě akční ikona. I když je kurýr jedním z jeho dřívějších akčních filmů, ukazuje zde, kde je jeho síla. Dokáže být uhlazený, ale stejně tak dokáže rozdávat rány. Navíc jeho akční scény jsou vždy především skvělou choreografií. Není to úplně čínské mistrovství, ale přesto jsou dobré, jsou rychlé, jsou našlapané a jsou drsné. Když se lámou kosti, máte pocit, že se opravdu lámou kosti.  Abych ale nechválil jen Jasona a specialisty na bojová umění a choreografii, musím vyzdvihnout i scénář. Já vím, že není nijak světový, ale prostě ve své jednoduchosti skvěle funguje. Představte si chlapíka, kterému zavoláte kdykoli, když potřebujete něco přepravit. Nemyslím teď, že zrovna potřebujete řidiče tiráku, ale spíš někoho, kdo vám pomůže, když chcete vykrást banku, odvézt něco, co by policie nikdy neměla najít, apod. Takový člověk by měl být specialista a tenhle kurýr rozhodně je. Řídí se jasně danými pravidly, která jsou definována hned úvodu ve výborné scéně s lupiči. Jenže i člověk, který se řídí pravidly, je někdy poruší. Je to pořád jenom člověk. Samozřejmě ve chvíli, kdy je poruší, musí následovat určitá forma trestu, určitá komplikace. A právě odtud se nám odvíjí příběh. Kurýr měl přepravit náklad ve sportovní tašce. Když si šel pro rezervu do kufru, zjistil, že se taška hýbe. Náklad se ukázal být člověkem, mladou asijskou dívkou. Sice ji přepraví, kam má, ale platící zákazník se ho pokusí vyhodit do vzduchu. Kurýr se pak musí pomstít. Film má skutečně výborné scény, které mají téměř status kultovních, ale pořád je to hlavně díky Stathamovi, který filmu vévodí. Když se totiž podíváte na scénář trochu obšírněji, zjistíte, že to není nic jiného, než jen další Bessonův film. Jeden silný hrdina, k tomu křehká žena. "Leon" z toho vycházel, "Pátý element" vlastně taky, no a "Utržený ze řetězu" kombinuje silného muže a něžnost v jediné postavě, kterou ztvárnil Jet Li. "Kurýr" přesto patří k tomu nejlepšímu akčnímu, co Besson v posledním desetiletí napsal.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi pořádný akční nářez.

Hodnocení: 60% za skvělou akci, která vévodí klasickému Bessonovu schématu

V zajetí rychlosti (The World's Fastest Indian, 2005)

Při sledování filmu "V zajetí rychlosti" jsem si vzpomněl na jiný nádherný film, který se jmenuje "Příběh Alvina Straighta". Samozřejmě, Daida Lynche téměř bezmezně obdivuji, ale "Příběh Alvina Straighta" podobnou náklonnost nepotřebuje. je jednoduše dobrý.  Popisuje příběh starého muže, který se vydává na dlouhou cestu. Ten příběh popisuje krásně a lidsky. Právě zde vidím spojitost se snímkem "V zajetí rychlosti". Což je další naprosto nevhodný název, který spíše evokuje nějaký akční film a ne poklidně plynoucí krásný příběh o tom, že existují dobří lidé, že chtějí něco dokázat a že to zvládnout, a to i přesto, že se jim do cesty staví různé překážky. Ale oni mají i štěstí, to je na tom tak krásného. Jméno Burt Munro vám asi nic neřekne, ale právě životnímu příběhu tohoto Novozélanďana se film "V zajetí rychlosti" věnuje. Respektive, věnuje se jedné z posledních fází jeho života. Příběh Burta Munroa je trochu upraven pro lepší dojem z filmu, ale jedná se jen o to, že jsou některé skutečnosti do příběhu zařazeny tak, aby to mělo lepší efekt. V konečném důsledku se ale v podstatě stalo to, co nám film předvádí. Burt Munro je důchodce, který už léta pečuje o motorku Indian. Předělal ji tak, aby byla nejrychlejší na světě, bohužel se zdá, že to nemůže žádným způsobem dokázat. Pak se ale rozhodne, že popluje - ano, na lodi - do vzdálených Spojených států, aby zde v Utahu, na Solných pláních zkusil překonat rekord, který doposud Indian má. Na své cestě se potkává s různými postavičkami a karikaturami, kdy je naprosto dokonale ztvárněno, jaký je rozdíl mezi Novozélanďanem a Američanem. Neskutečný je pak především Anthony Hopkins, který zde opět podává naprosto dokonalý výkon. To, že nebyl nominován na Oscara, beru jako urážku. Svoji postavu hraje tak skvěle, že celou dobu sledujete Burta Munroa, ani vás nenapadne, že je to někdo jiný. Burt je nahluchlý a i tohle je využito. Anthony Hopkins je prostě vynikající a především díky němu je tenhle příběh tak unikátní. Nejen, že si prožijete silný lidský příběh, ale jsem si jistý, že sem tam se i zasmějete. Dojemné, laskavé a krásné.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nepotřebujete v hlavní roli mladého člověka.

Hodnocení: 80% za jeden krásný lidský příběh o člověku z Nového Zélandu

Krajina přílivu (Tideland, 2005)

Nelíbil se mi tenhle film. Ani trochu se mi nezamlouval. Terry Gilliam si většinou nezaslouží tak nízké hodnocení, ale zpětně mám pocit, že i 20 % je moc. Film zobrazuje dobrodružství jedné malé dívky, dobrodružství temné, nepěkné. Dívka si hraje s hlavami panenek, které mluví, vytváří si své vlastní světy, své vlastní představy o realitě. Má rodiče, kteří jsou feťáci a brzy na to umřou. Tatínek se před ní ale ještě nějakou dobu rozkládá. Jeff Bridges umí skvěle zahrát i mrtvolu. Hlavní hrdinkou filmu je ale postava dívenky, kterou ztvárnila Jodelle Ferland, ano, přesně ta holčina, která vtiskla vzhled Alesse ve filmu "Silent Hill". Je skvělá, hraje nádherně, ale to, co jí Gilliam donutil dělat... Nevím. Rodiče z toho asi museli mít velkou radost. Tenhle film je úchylný. Zobrazuje úchylné věci a mladou dívku vystavil úchylným věcem. Líbí se mi, že si sám Gilliam uvědomoval, že tenhle film nebude dobře přijat. Nemůže být dobře přijat. Sice může natočit prolog a tam říct, že tohle je svět viděný očima dítěte, že je nevinný, ale sakra, když už tvůrce musí natočit takový prolog, tak si je sám setsakra dobře vědom, že tam něco v pořádku není. Není. Nechci říkat, že film je pedofilní, přece jen by to bylo dost přísné, ale na druhou stranu k tomu nemá daleko. Je umění a umění. to, že označíme film za "poetický horor" ještě problém neřeší. Děsivý film je, ale rozhodně ne tím, že by měl nějakou skvělou atmosféru. Je to jako se dostat do mysli šílence, který to má v hlavě trochu pomotané a sní si svůj ne až tak perverzní sen o jedné malé dívce. Jestli máte pocit, že se Gilliam nedostal za hranici vkusu, názor vám brát nebudu, ale myslím si, že tu hranici docela překročil. Navíc použití digitálních prvků v některých scénách vypadá neskutečně hrozně. Na Gilliama škoda, protože vizuální stránce se dá jinak vytknout málo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste za každou cenu přesvědčeni, že Gilliam se nemýlí a nešlápne vedle.

Hodnocení: 20% za to, že film je prostě jeden velký omyl, který se režisér až moc snažil vysvětlit = omluvit

Jeden musí z kola ven (Tinker Taylor Soldier Spy, 2011)

Špiónské filmy jsem nikdy moc nemusel, ale některé stojí za zhlédnutí. Poslední Bondové mě docela nadchli, ale "Jeden musí z kola ven" rozhodně není něco jako James bond. Je to naprosto jiný film, s jinou, hodně depresivní atmosférou. Nečetl jsem žádný román od Johna le Carrého, ale pokud mají stejnou atmosféru jako film, musí být na čtení výborné. Film natočil Tomas Alfredson, který se blýskl filmem "Ať vejde ten pravý". Ani upírský horor, ani špiónský thriller nejsou naprosto příjemnými na dívání, ale o to větší mohou zanechat dojem. V obou případech máte pocit, že se stane něco zlého. Atmosféra i vizuální stránka jsou podány takovým způsobem, žena vás dopadne tíže. Budete mít možná chvílemi pocit, že vás film udusí, že jím neprosvětluje slunce, a pokud, tak jen takové zvláštní, matné. Režisér dostal na hraní skvělé herce. Výčet mužských představitelů je téměř ohromující: Gary Oldman, Mark Strong, John Hurt, Colin Firth, Toby Jones, Ciarán Hinds a Tom Hardy. Ani jeden není neznámý herec, některého znáte alespoň podle obličeje. Je zajímavé, že se zde nevyskytuje ani jedna známější herečka. Ženy, jako kdyby byly v tomto filmu upozaděny. Malinko mi to sem tam přišlo jako "Mnichov", ale bez patosu, bez zbytečné vaty. Jako přízrak zde působí scéna z oslavy, jako kdyby se odehrávala v jiném světě. Jsem docela zvědavý, jestli se postava George Smileyho vrátí, protože knih je o něm napsáno více a Gary Oldman mu dal neskutečné charisma. Obyčejná vizáž, pod kterou se skrývá rozhodně zajímavý člověk. A nebezpečný člověk. Docela by mě taky zajímalo, jestli si Mark Strong zahraje někdy kladnou postavu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete trochu té špionské deprese.

Hodnocení: 75% za skvělé herecké obsazení a zajímavou atmosféru tohohle špionského thrilleru

Kurýr 2 (Transporter 2, 2005)

Frank Martin má novou práci. Vlastně staronovou, ale místo toho, aby vozil zločince z banky po loupeži, vozí jednoho malého kluka domů. Když na to tatínek chlapce má, tak proč ne. Frank dostane jednoduchý úkol - odvést kluka k doktorovi a vrátit ho včas na narozeninovou oslavu. Co je na tom komplikovaného? Tak kromě toho, že rodiče kluka se k sobě mají jako pás cudnosti k uspokojivému sexu, doktor není zrovna na místě. Místo něho jsou tam jiní pánové a jedna dost šílená dáma. Luc Besson si zase trochu hrál s tím, co ho baví. Nechal tam silného hrdinu, ale jako protivníka mu dal silnou hrdinku, šílenou ženskou, které stačí jen velmi málo, aby vypadla z nějakého cyberpunkového románu. Na sobě skoro žádné oblečení, typ trochu jako Mila Jovovich a řekl bych, že nemá tak úplně daleko ani k "Brutální Nikitě". Jenže i ona je jenom zaměstnanec, i když smrtící. Ukazuje se to i v závěru, kde se jí poměrně rychle zbavujeme, i když z toho mohl být ještě o něco záživnější souboj. Frank ale musí mít ještě dost sil na hlavního padoucha, mafiána s vtipným přízvukem, který jen tak ovládá bojová umění. Ne, že by mu to bylo v konečném důsledku něco platné. Kurýr odvádí svou práci - slíbil zachránit kluka, a to také hodlá naplnit. Plán zloducha je však temnější, než by se na první pohled zdálo. Do popředí se nám dostává látka, která je vlastně hodně nakažlivý virus. Nemusíme se však bát, protože Frank Martin není jen dobrý řidič, kromě toho, že je ještě borec na bitky, tak pro něj nepředstavuje problém záchrana světa. Film místy hodně pokulhává v logice - především možnost se nakazit a dostatek protilátky -, ale do očí mě nejvíce bily akční scény a některé prvky. Jsou prostě už moc přetažené. Vypadá děsně cool, když si Frank ze spodku auta strhne bombu za pomoci jeřábu a jedné skvělé otočky, jenže už je to přece jen trochu moc. Není to jediná scéna přitažená za vlasy. Je jich víc a to mě na filmu trochu mrzelo. Kdyby to nebyla až ad absurdum, byl by to dobrý akční film. Takhle je jen průměrný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám jde hlavně o akci a nevadí vám její neuvěřitelnost a přehnanost.

Hodnocení: 50% za to, že je to místy prostě až moc přitažené za vlasy

Kurýr 3 (Transporter 3, 2008)

Osobně si myslím, že trojka je o trochu lepší než dvojka, je to trochu reálnější, i když se v konečném důsledku nejedná o nic jiného než o road movie, kde si na sebe zvyká Frank a další ženská hrdinka, která k němu sedí jako hořčice na banán. Besson se spoluscénáristou Kamenem přidali ještě jeden důležitý prvek - Frank a holka na sobě mají náramek, který exploduje, pokud se dostanou příliš daleko z Frankova auta. Musí tedy skákat tak, jak terorista píská. Film není tentokrát ani tak o akci, ale hodně se dbá na sbližování kurýra s jeho společnicí. Je to dost protivná ženská a jen těžko vám přiroste k srdci. U mě tedy stačilo málo - je to zrzka. Pro zrzky mám slabost, očividně i pro tyhle protivné. Společně jim to sedne, a tak je film vlastně místy lepší romantika, než akční film. Ale abych zase nekřivdil, scéna s výměnou řidiče je dost dobrá, skvěle vypointovaná. Není toho ale zase tolik. Sem tam se film dost plácá a hraje si na náhodu. Nedá se nic dělat, je to přece jen třetí film. Z francouzského komisaře se pro druhý díl stala komická postavička, tak tentokrát se vrací zase v plné síle a vyšetřuje, respektive hledá Franka. Je fajn mít takového anděla strážného u policie. Hodně to pomůže při různých akcích. Frank se dostává do problémů, řeší je a nakonec skončí zase v pohodě na rybách. Film je vlastně trochu vzruchu, aby si člověk zase mohl klidně odpočinout. Jason Staham ale nezklame. Asi to dělá ten jeho britský původ.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když prostě máte rádi Stathama, který nejspíš nedokáže zklamat.

Hodnocení: 55% za to, že to bylo o něco uvěřitelnější než dvojka

Snídaně u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's, 1961)

Po akčních filmech něco trochu jiného, mnohem konzervativnějšího a samozřejmě staršího. Před nedávnem jsem si koupil knihu "Snídaně u Tiffanyho". Rovnou se přiznám, že za to mohl film "Capote". Chtěl jsem se o Capotem dovědět víc nejen z filmu o něm, ale i z jeho vlastní tvorby. Musím říct, že mě novela hodně zaujala, a tak jsem si musel pustit i film, kterému jsem se také úspěšně docela dlouhou dobu vyhýbal. Nakonec jsem se ale podíval a udělal jsem dobře. Nejprve mě rozhodilo jméno režiséra. Blake Edwards? Musel jsem se ujistit, že je to ten samý Blake, který dělal filmy o "Růžovém panterovi". Byl to ten samý. Trochu nejistě jsem pustil film a hned jsem poznal, že je to opravdu ten samý člověk. Pan Yunioshi je klasickou Edwardsovou postavičkou, kterými doslova naplnil filmy o "Růžovém panterovi". Mimochodem, Yunioshiho vůbec nehraje asijský herec, ale Mickey Rooney, kterého můžete znát třeba z filmu "noc v muzeu", abych vzpomněl na něco méně dávného. Tenhle herec však za svou kariéru stihl už přes 320 filmových a televizních rolí. Dnes je mu dvaadevadesát a pořád se těší dostatečnému zdraví na to, aby mohl stále natáčet. Zpět ale ke "Snídani u Tiffanyho". Je to památný film, především pak díky postavě Holly, kterou nádherně ztvárnila Audrey Hepburn. Není prototypem americké krásky, ale to vůbec nevadí. Postavou se na Holly dokonale hodila. Jediný rozdíl ve srovnání s předlohou je v tom, že knižní Holly je méně hloupoučká. Ta filmová je přece jen trochu idealizovaná. Adaptace se pak odlišuje zejména koncem, který je naprosto jiný. Ve filmu ale tenhle nový, jiný funguje. Nechci říkat, že je lepší, já si myslím, že není, ale zase divák dostane celkem to, co chce. Konec podle knihy by byl možná až moc otevřený, navíc Edwards a scénárista Axelrod z vypravěče, který není v knize ani jmenován, udělali vlastně hlavní postavu, kterou by však ve skutečnosti měla být Holly. I z tohoto důvodu bylo potřeba trochu pozměnit celkové vyznění. Není to ale špatné. rozhodně ne tak příšerně trapné, jako třeba ve snímku "Mejdan v Las Vegas". Kdybych měl o filmu "Snídaně u Tiffanyho" něco říct, nejlépe by mu sedělo označení "hezký film".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi nekonformní ženy.

Hodnocení: 70% za to, že kniha má mnohem přirozenější konec pro postavu Holly

Let číslo 93 (United 93, 2006)

"Let číslo 93" mi prostě vyrazil dech. Měl jsem z něj strach a naprosto oprávněně. Paul Greengrass ukázal, že pro zachycení reality je neskutečným tvůrcem. Dokáže film podat takovým způsobem, že máte pocit, že se to skutečně děje. Největší problém s filmem "Let číslo 93" je ten, že je podle skutečné události. Vždyť kdo by ji neznal. Dnes se zkracuje jenom jako 9/11 a všichni hned vědí, že se jedná o 11. září 2001 a nálet letadel do věží World Trade Center, pád jednoho letadla na Pentagon a pád čtvrtého letadla do polí v Pensylvánii. Právě tím posledním pádem se film "Let číslo 93" zabývá. Jednalo se totiž o jediný let, při kterém se pasažéři vzbouřili, přemohli teroristy a místo cíle, kterým měl být pravděpodobně Bílý dům, zasáhli jen neobydlenou krajinu. Všichni pasažéři samozřejmě zemřeli. Paul Greengrass si scénář napsal sám, ale na tom vůbec nezáleží. Čerpal ze skutečných událostí, které se toho dne staly, a pokud si někde vymýšlel, rozhodně to nebylo v neprospěch věci. V první části přistoupil k příběhu v podstatě trochu odtažitě. V prostřizích sledujeme lidi, kteří nastupují na let číslo 93, ale většinou jsme spíše v řídící místnosti letů. Tam se poprvé dovídáme o tom, že se něco stalo. Nejprve se řídící věž dovídá o tom, že letadla byla unesena. Nikdo tomu nechce věřit. Pak první letadlo narazí do WTC. A druhé. Na to už se všichni dívají v přímém přenosu. Jenže to není všechno. Stále se vracíme k pasažérům letu 93 a vidíme, že mezi nimi jsou čtyři Arabové. Jsou nervózní, nejsou schopni se hned pustit do akce. Pak jeden odejde na záchod. Připne na sebe bombu. Plán mají dobrý, promyšlený. Jeden z nich je pilot, ostatní se postarají o pasažéry. Mají nože a trhavinu. Jednoho člověka rovnou pobodají. Musí si zajistit respekt. Zabijí i piloty. Ale udělají chybu. Pasažéři je při tom viděli. Přejímají řízení. Naprosto neskutečný je moment, kdy si pasažéři uvědomí, že nikdy nepřistanou. Čtyřicet lidí má zemřít naprosto bezdůvodně a oni to pochopí ještě před tím, než se to stane. Rozhodnou se postavit teroristům. Jakou mají šanci? Obrovskou. Už nemají strach. Nemají, co ztratit. Už ví všechno. ví, že někdo narazil do dvou věží, ví, že se Amerika změnila. Podaří se jim dostat až do kokpitu. To už se letadlo řítí k zemi. Je konec. Nikdo z nich nemůže přežít. Neskutečně silný film, jehož devizou je ono profláklé "podle skutečné události". Vezme vám to dech, vezme vám to náladu a vy nebudete chápat, jak mohou být lidé takové zrůdy. Budete přemýšlet o tom, jak byste se zachovali. Zjistíte, že nemáte tušení. Já to nevím, co bych dělal. silný zážitek, opravdu silný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak má vypadat silný film podle skutečné události.

Hodnocení: 90% za to, že ať už si myslíte cokoli o Američanech, tohle je film, který s vámi musí zamávat

Vicky Cristina Barcelona (Vicky Cristina Barcelona, 2008)

Mé další setkání s Woodym Allenem a musím říct, že setkání velmi příjemné. Může za to krásné prostředí, protože Španělsko je jednou ze zemí, které jsou pro mě vysněné. Mohou za to ale i představitelé hlavních rolí. Javier Bardem je dokonale španělsky magický, k čemuž přispívá skvěle volená hudební stránka, ale dokonce i hlas vypravěče. Scarlett Johansson je v roli fajn, ale zajímavější mi v tomhle příběhu přišla Vicky, respektive její představitelka Rebecca Hall. Pozornost na sebe ale naprosto strhává Penélope Cruz, která je výtečná, ale přiznám se, že úplně nechápu, jak jí tahle role mohla vynést Oscara. Skoro mám pocit, že na ní zapomněli u jiného filmu - možná proto, že jí nedali Oscara za "Volver", dostala ho za tohle. Všemu ale dle mého názoru vévodí dobrý scénář Woodyho Allena, který má jedinou chybu - je takový... nevím, nedokončený mi přijde jako nejlepší výraz. Spousta skvělých nápadů, ale mám prostě pocit, že tomu prostě k dokonalosti ještě něco chybí, že je ten příběh skvěle rozložený, ale když mohlo dojít na skvělé zvraty, na výborné finále, tak nějak to vyznělo do ztracena. Přitom tam toho mohlo být tolik. Řešilo se skutečně skvělé téma - nevěra, ale také otevřenost, konzervativnost a možnost milovat více lidí najednou. Kdy jsme vlastně naplnění? Kdy naše životy dávají smysl? A co chceme od života? Je toho moc, nebo je toho málo? Jsme vůbec schopni dosáhnout štěstí, anebo žijeme jen proto, abychom neublížili druhým? Dokážeme vlastně rozpoznat, kde leží naše štěstí? Víme, co opravdu chceme? Krásná sonda do lidských životů, které jsou mnohdy komické, mnohdy šílené, ale pořád se jedná o životy, které si řídíme jedině my sami a je jenom na nás, jak se nám bude dařit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi romantiku, která není standardní, a zajímají vás vztahy mezi lidmi.

Hodnocení: 70% za to, že Woody Allen se zase jednou skvěle rozepsal, ale pero možná odložil příliš brzy anebo ve špatných chvílích

Slunce, seno, jahody (1984)

Ať už si o sérii filmů "Slunce, seno,..." myslíte cokoli, jedno se jim prostě nedá vzít. Jsou vtipné. Zdeněk Troška dokázal zachytit českou povahu, lidské vztahy a naší hloupost takovým způsobem, že nám prostě nezbývá nic jiného, než se tomu smát. Samozřejmě, že takoví nejsme všichni, samozřejmě, že si všichni myslíme, že tohle je jen o nějakých lidech, kteří možná existovali, možná ne, ale zkuste se nad tím zamyslet a možná si uvědomíte, že tohle je opravdu o nás všech. Falešné domněnky, že titulovaný člověk je za každou cenu lepší než člověk bez titulu. Rodinné stereotypy, které se naprosto nemění. Život v přetvářce a ve snaze se za každou cenu zalíbit všem v okolí, protože co kdyby si mezi sebou o nás povídali. Za našimi zády! Všechno je jen iluze, kterou si vytváříme kolem sebe. Že tenhle film vůbec není tak hluboký? Ale no tak, to víte, že je. Smějeme se tomu, jací sami jsme, protože nám prostě nic jiného nezbývá. Můžeme si říkat, že jsme naprosto někde jinde, že už je to třicet let, co jsme se chovali takhle, jenže ono se zase tolik nezměnilo. Jen se podívejte kolem sebe. Lidé se pořád snaží žít tak, aby si ostatní mysleli, jak je všechno v pořádku, jak růžově se mají, i když popravdě si nemohou dovolit to, za co utrácejí, i když doma to vlastně taková idylka není. Pořád žijeme ve stereotypech, které nás nejsou schopny naplnit štěstím. Proč je žijeme? Protože je to jednodušší, protože je to jistota, kterou máme. Mám rád tenhle film a nestydím se za ty lidi, co tam jsou. Musel bych se pak stydět za nás za všechny. Nejsme závistiví? Nechceme se předvádět s něčím, co není naše, nebo co stejně neumíme? Nemyslíme si o každém jen to nejhorší? A nepomlouváme za zády? Nevím, ale pořád mezi námi vidím lidí, kteří takoví jsou. Možná jsem takoví i já, možná ne. Ať to posoudí jiní, ale pořád si můžeme říct, že si ze sebe umíme udělat srandu. Někdy mám pocit, že tohle je vážně to poslední, co nás drží nahoře.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste schopni přijmout, že to, co film zobrazuje, je pravda.

Hodnocení: 75% za to, že lepší zachycení české povahy se hledá jen těžko

Mejdan v Las Vegas (What Happens in Vegas, 2008)

Ani se mi k tomuhle filmu nechce moc psát. On dostane padáka, ona kopačky, jedou to zapít do Vegas, ožerou se tolik, že se vezmou, on navíc ještě vyhraje tři milióny na automatu, ale s jejím čtvrťákem. Ona chce půlku, soudce jim řekne, že za půl roku to vyřeší. Oni se nesnáší, dělají si naschvály, on je hnusné prase, kterého bych vyhodil z okna, ona je pořád jenom kostra s trochou kůže. no a jak se tak dlouho nasírají, tak jim dojde, že se vlastně milují. Já nevím, ale stokrát víc jsem se bavil u filmu "Red", a to vlastně vůbec není komedie v první osobě. Z takových filmů jako "Mejdan ve Vegas" mám prostě osypky. Herci si pěkně vydělají, divák dostane stejnou přidanou hodnotu, jako kdyby si četl hodinu a půl vtipy na internetu (možná ještě méně), ale navíc za to musí utratit peníze. Tak ale k žehlení dobré, když jste s partou a chcete mít nějakou blbou kulisu, taky ujde. Víc se mi k tomu fakt nechce říkat. Tenhle film vám splyne s dalšími "srandami" jako "Šťastný Nový rok" nebo "Vrahouni".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když snesete Ashtona Kutchera a Cameron Diaz pohromadě.

Hodnocení: 25% za to, že námět už je tak provařený, že z toho nebudete mít vlastně vůbec nic