Navždy spolu, Marketa Lazarová, Pouta války, Tohle je ráj, Kladivo na čarodějnice

Navždy spolu (The Vow, 2012)

Romantických filmů není nikdy dost, co teprve takových, kde hrají známé hollywoodské hvězdy. Rachel McAdamas a Channing Tatum mezi takové patří, a tak film na sebe naláká jen obsazením. Která mladá žena by nemilovala Tatuma, že? Samotného mě překvapilo, že zrovna tenhle týpek je idolem žen, ale dnes je možné asi všechno. Nic proti němu, jako herce ho mám rád, jen tahle šílenství mě trochu míjí. Film "Navždy spolu" si nehraje jen se zajímavým obsazením (mimochodem ještě Sam Neill a Jessica Lange), ale pokusil se i o zajímavý příběh. Manželé, velmi se milují, mají dopravní nehodu. Ona ztrácí paměť. No jo, zase tak moc originální to není, ale nalézání vlastní identity mohlo být zajímavé, nebo alespoň vtipné. Bohužel není ani jedno. Nakonec je to jen příběh o tom, jak těžké i hezké to může být. Film je natočen údajně podle skutečného příběhu, což má v závěru celkem efekt, ale přesto je to jen schéma napasované na klasická klišé. Tatum je příjemný, McAdams... no, u té velmi záleží na vkusu. Je mi jasné, že tohle je přesně ten typ herečky, která nesedne každému. Ve filmu prodává stále hlavně svou pěknou tvářičku, o hraní se zase tolik mluvit nedá, i když se to s ní pořád zlepšuje. "Navždy spolu" tak moc neurazí, ale neslibuje ani nic speciálního.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když romantika může být i k pláči, nikoli radostnému.

Hodnocení: 50% za to, že je to celkem hezké mírné vyšinutí ze stereotypu, ale ne zase tak zásadní

Marketa Lazarová (1967)

Co napsat k filmu, k němuž již bylo napsáno tolik? Kritici jej vynášejí do nebe, diváci jej mnohdy těžko skousnou. Já jsem nenáviděl četbu "Markety Lazarové". Vančura rozhodně nenapsal knihu, která by se dnešnímu čtenáři, hlavně když je ještě dítě, četla dobře. Něco podobného jsem očekával i od filmu. A něco takového jsem i dostal. Do jisté míry. Film mě ohromil v tom pozitivním smyslu slova. Je velmi těžko čitelný, velmi těžko snesitelný a rozhodně to není obyčejná zábava na večer. Je to próza ve filmu, poezie v próze. Těžká, skoro se chce říct středověká. Ale to mě tolik nenadchlo. Co mě doslova uzemnilo, to jsou filmařské postupy, které František Vláčil použil. Je jich tolik různých, tolik odlišných a přesto všechny fungují dokonale společně. Dlouhé záběry na krajinu, stejně jako rychlejší střihy, různé úhly kamery, které se jen tak nevidí. Vláčil si hrál se zvukem, používal ozvěnu či chorály. Především ale přiměl herce k tak neskutečným výkonům. Především Josef Kemr a Vladimír Menšík dominují. Magda Vášáryová je stejně přirozená jako vždycky. Není to jednoduché pokoukání, není to jednoduchý příběh. Má mnoho rovin, zabývá se různými tématy. Dalo by se tam najít skutečně hodně. Postavení ženy ve společnosti, názory na boha, muž jako hlava rodiny a rodu za každou cenu, atd. Těch témat je na více jak dvě a půl hodiny hodně. Stopáž tomu samozřejmě odpovídá. Film je inspiračním zdrojem, je ukázkou filmařům, kteří nevědí, co točit, jak točit, o čem točit. Kdyby Vláčil natočil jediný film a byla to právě "Marketa Lazarová", navždy se zapíše do dějin. Jenže on jich natočil více, a to z něj dělá jednoho z našich největších režisérů.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že se ta příšerná knížka nedala geniálně zfilmovat.

Hodnocení: 80% za to, že je to neskutečně dobře odvedené řemeslo se spoustou věcí navíc

Pouta války (Taegukgi hwinalrimyeo, 2004)

Korejci se rozhodli, že natočí film a la "Zachraňte vojína Ryana". Inspirace Spielbergem je více než patrné. Nejde jenom o věrohodné zachycení válečných scén, ale především i o city. A tak byl stvořen příběh dvou bratrů, kteří na sebe nedají dopustit a ten starší se snaží zabránit odvodu mladšího, aby ve válce nakonec skončili oba. Po boku bojují, ale jejich vztah se ve válce mění. Válka je oba mění. Nelze říct, že jen jednoho z nich, jiní jsou oba. Z krásné bratrské lásky se tak stává komplikovaný vztah, který jen těžko může vyřešit jen čas. Válka pokračuje a my sledujeme, jak hlouběji se bratři propadají a jak se snaží nalézt východisko ze zvěrstev, která jsou páchána. Mladšího vidíme na začátku, jak zaváhá při zabití nepřátelského vojáka a sám málem zemře. Příště už váhá mnohem méně. Stávají se z nich zvířata? Je to jimi, anebo válkou?  Myslím si, že tato témata jsou ve filmu rozpracována mnohem lépe než v konkurenčním "Ryanovi", ale přesto je film až moc podobný. Hlavně pokud se týká bojových scén. Válka je zachycena s téměř až strojovou přesností. Když kulka zasáhne, bolí to. Když bouchne mina, sakra že to bolí. A to pořádně. Navíc je ve filmu pouze to, že nám připomíná, že válka se netýkala pouze Američanů, ale i dalších národů. Stejně jako všude je pak neskutečně nesmyslná a ničí lidské osudy. Ne, ani tohle vlastně není tak objevné, ale je to podáno způsobem, který vás urazí rozhodně méně než jiné filmy. Asi těžko bude ve snímku chybět patos, mám však pocit, že není až tak výživný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi válečné filmy, které jsou o citech, ale zároveň jsou precizní v technice.

Hodnocení: 75% za to, že se mi "Vojín Ryan" po korejsku líbí víc než ten po americku

Tohle je ráj (Wanderlust, 2012)

Blbých amerických komedií je hodně, jsou nevtipné, hloupé a staví na naprosto nesmyslných hodnotách. Vezměme si právě film "Tohle je ráj". Co se nám snímek snaží vlastně říct? Že hipíci jsou vlastně docela v pohodě, anebo že je to banda pozérů, která odmítá existovat ve společnosti? Film nám říká, že právě v komunitě našli hlavní hrdinové svůj pravý život, svoje pravé já, ale nezůstanou zde, protože to by bylo proti americké představě skutečně plnohodnotného života. Celý film je tedy vlastně póza, která se nesnaží příliš kritizovat, ale zároveň jasně říká, že je jen jeden způsob, jak správně žít. Je možné si na chvíli zvolit jinou cestu, ale není možné ji sledovat po zbytek života. Je to jen výstřelek, jen úlet. Nic jiného se neodpouští. Na tomhle film nepadá, to je problém většiny amerických komedií. Padá na tom, že Aniston je lepší než Rudd, což znamená, že ona je dost špatná a on je naprosto nesnesitelný. Začínám mít na toho chlapíka alergii, a to jsem si vždycky myslel, že je skvělý herec. Jenže to, že jednou udělá grimasy, řekne pár sprostých slov a jednou se převrátí s autem, to prostě není sranda. Film je smutně nevtipný, což je na komedii od Apatowa hodně zlé. NE! Tahle komedie nestojí za to, i když je zde jeden člověk, který mi dokázal aspoň trochu zvednout náladu - Alan Alda. I když má málo prostoru, pořád je skvělým hercem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že Judd Apatow snáší jenom zlatá vejce. Tohle je ale prostě zevnitř shnilé.

Hodnocení: 30% za to, že jsou Rudd s Anistonovou vtipní a příjemní jako hemeroidy

Kladivo na čarodějnice (1970)

V jednom týdnu jsem si dal dva české (vlastně československé) snímky, které jsem chtěl vidět už hodně dlouho. Oba jsou klasikou místní filmové tvorby, stejně jako jsou klasiky jejich režiséři. František Vláčil ve své filmografii snad nemá špatný film. Otakar Vávra, který vytvořil "Kladivo na čarodějnice", má zase tak bohatou filmografii, která čítá nespočet dnes již klasických děl. Nebudu se zabývat tím, jak moc jsou jeho filmy poplatné době, rozhodně se totiž jedná o snímky, které vás nenechají jen tak netečné. "Kladivo na čarodějnice" se zabývá tématem, které se prolíná všemi žánry. Velmi známá je divadelní hra "Čarodějky ze Salemu", ale to je jen jedna vlaštovka v celém obrovském hejnu. Čarodějnictví je období, které si křesťanská církev nikdy nedá za rámeček. Vávra ukazuje hon na čarodějnice v jeho plné krutosti a pro mě byl tak mnohem silnějším zážitkem než výše zmiňovaná divadelní hra, která mi místy přišla až příliš plochá. Osud člověka není vždy úplně důležitý, protože rozhodující je, co chce církev. Jenže ani její jednání nemá žádnou logiku. Žena se na mučidlech přiznala k čarodějnictví. To znamená, že obcovala s ďáblem. Žena se na mučidlech nepřiznala. To znamená, že s ďáblem obcovala také, protože jí ďábel pomohl překonat všechnu bolest. Církev nedala lidem žádné východisko. Dělala si, co chtěla. Ne proto, že to byla vůle boží, ale proto, že to byla vůle lidská. Je však jednoduché omluvit své činy vyšší mocí. Pokud se něco zadaří, už je to jen naše přičinění. V něčem jsme skutečně neskutečně jednoduší. Film mě velmi zasáhl a považuji jej za jeden z nejlepších českých filmů, který ukazuje, že ani my nejsme jiní. Jsme bestie. Když se nám otevřou dveře, vstoupíme a příležitost využijeme. Mimochodem opět skvělé představení pana Kemra.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte pořádnou pifku na církevní činitele.

Hodnocení: 85% za to, že "Kladivo na čarodějnice" je neskutečně silným filmem, který se navíc zabývá mnou oblíbeným tématem - církví a její kritikou