Happy Feet 2, Bobr, Číslo 4, Mušketýři, Nebel, Neznámý, Vendeta, Dům a další

Happy Feet 2 (Happy Feet Two, 2011)

George Miller se podle všeho na stará kolena dal na ekologii a rozhodl se, že bude upozorňovat na to, co se děje s naší planetou. Už jeho série o "Šíleném Maxovi" měla něco ekologického v sobě. Kam se naše planeta může dostat? Je ropa a benzín to nejdůležitější? Podle všeho si ještě zásadnější otázky položil, když se rozhodl, že natočí animák "Happy Feet", protože je přece nutné upozornit na to, že ani tučňáci nemají příliš jednoduchý život. Druhý díl se zabývá ještě závažnějším tématem, kterým je globální oteplování, jež je dokonce prezentováno jako děsivé monstrum. Budiž, co se dá dělit. Děti to nepochopí, dospělí nad tím zívnou, ale jedno procento diváků to přece jen možná zasáhne. Na druhou stranu se film skvěle hodí jako materiál, který se může dětem promítat na konferencích o životním prostředí, kde jejich rodiče budou řečnit o tom, jak je důležité nemít televize, apod. Pozitivum filmu "Happy Feet 2" je skutečnost, že jsou zde příjemné písničky, trocha tance jako v minulosti, a docela dobrá animace, která je u tučňáků naprosto vyžadována. Hraje se tu hodně na roztomilost, kterou dodává malým tučňákům jejich první peří. Na děti to asi zafunguje, ale nebýt Pink, člověk by si asi ani ty písničky pořádně neužil.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte v kapse kartičku Greenpeace, vedle sebe děti v maskách roztomilých zvířátek a ve skříňce cédéčka Pink.

Hodnocení: 50% za to, že je to hezký, ale nijak originální příběh s prima písničkami

Nechápu, jak to dokáže (I Don't Know How She Does It, 2011)

Nemám rád Sarah Jessicu Parker. Rovnou se k tomu přiznám. Nečekal jsem od tohohle filmu moc, ale myslel jsem si, že by to mohlo být docela dobré pokoukání na pondělní večer s přítelkyní. Trocha romantiky, trocha humoru. Ó, jak moc jsem se spletl. Představte si Sarah jako matku od rodiny, matku, která nic nestíhá, protože má práci a děti, a to je na americkou ženu prostě moc. O tomhle je celá zápletka - jak skloubit rodinu s prací. Když si vzpomenu, jak moje mamka zvládala všechno, jak přišla z práce a ještě byla schopná se o nás o všechny postarat a večer nevypadala nijak unavená, vždycky chodila skvěle učesaná a nikdy neměla problémy s tím, že vypadala nějak nedbale, uvědomuji si, že celý tenhle film je prostě jedna velká hloupost. Je to o chudákovi ženušce, která nemá čas upéct svému dítěti koláč do školy, protože stejně nic takového ani neumíme. Ale nic nestíhá. Člověk jí nevidí moc pracovat, ale přesto je neskutečně vyčerpaná. Sarah její roli ani trochu nevěříte, možná proto, že jí máte zafixovanou v "Sexu ve městě", ale možná proto, že prostě neumí hrát. Skoro jsem si říkal, že Jennifer Aniston je vedle ní hotová královna hereček. Bohužel není to jen ona, kdo film potápí na dno hned vedle Titanicu, kde ovšem, na rozdíl od gigantické lodi, navždy zůstane. Hlavní je scénář, který je plný otřepaných frází a zápletek, které jsou stejně utopeny v nudě. Není zde žádný pořádný vtip. Stejně by nebyl ani dobře podán. Pierce Brosnan neurazí, Greg Kinnear v takových ptákovinách zahazuje svůj talent. Snaha film ozvláštnit trochu ve stylu "Deníku Bridget Jones" nefunguje. Hrozný, vážně hrozný film, z kterého jsem měl křeče.
Kdy je na film vhodné kouknout: Nenapadá mě žádná vhodná příležitost. Ani žehlení, protože žehlička by se v takovou chvíli mohla proměnit ve zbraň.

Hodnocení: 20% za to, že je to špatný romantický film, stejně jako špatná komedie

Jsem číslo čtyři (I Am Number Four, 2011)

Sci-fi je žánr, který je podle mnohých již naprosto vyždímaný. Já si to nemyslím a dle mého jsou pořád náměty a zpracování, které je potřeba objevit. Originalita zde existuje, vždyť různých vynálezů a světů může být tolik! Jenže, jak se zdá, těch novinek zase tolik být nemůže. Duncan Jones by nám to sice mohl vyvrátit, ale D. J. Caruso se rozhodl, že půjde starou cestou. Vezme kluka, co má speciální schopnosti, udělá kolem toho trochu mytologii, možná přidá nějaké to monstrum a temné zabijáky, kteří jsou prostě jenom špatní, a máme tu klasický boj dobra se zlem, který chce být akční, ale přitom je místy rodinný jako "E. T. - Mimozemšťan". "Jsem číslo čtyři" může nabídnout jedinou věc, a to je snaha o dobré zpracování, která se vydařila. Tvůrci následujíc klasickou kostru podobných sci-fi příběhů, příliš se neodlišují a ukazují nám, že to jde po několikáté stejně a pořád to baví. Že film nevyčnívá? Tak vyčnívat nemusí, protože dává přesně to, co bychom chtěli, pokud nejsme moc nároční. Je to jednoduchá popcornová zábava, u které se nemusí příliš přemýšlet. Co víc si přát?
Kdy je na film vhodné kouknout: Pokud jste fanoušci sci-fi a nevadí vám, že v trochu jiném kabátě uvidíte už minimálně jednou viděné/přečtené.

Hodnocení: 50% za to, že je to fajn akční sci-fi, které ale není v žádném smyslu originální

Pan Bobr (The Beaver, 2011)

Těšil jsem se na Mela Gibsona, protože si myslím - ať už má jaké chce excesy - že je to výborný herec, jeden z těch, co si zaslouží Oscara, ale nejspíš ho nikdy nedostanou. Nezklamal mě. Jeho interakce s televizí, kde právě běží epizoda klasického seriálu "Kung Fu" je prostě dokonalá a já jsem se musel zasmát. Jediná věta a dokázal mě pobavit. Tohle mě dostalo a já jsem jen čekal, jak se bude snímek dál vyvíjet. Mel Gibson je rozhodně největší devizou filmu. Jodie Foster věděla, koho by měla do jednotlivých rolí obsadit. Projevilo se to i v roli syna, kterého skvěle ztvárnil Anton Yelchin, ale i v roli jeho kamarádky/přítelkyně, kterou ztělesnila Jennifer Lawrence z "Hunger Games". V "Panu Bobrovi" mi dokázala, že jí pro hladovou sérii nevybrali jenom kvůli obličeji. S filmem je jiný problém než ten herecký. Trochu nám hapruje scénář. Hlavní myšlenkou je spojení Gibsona s plyšovým bobrem. Funguje to dokonale, ale to ostatní kolem, hlavně příběh syna a jeho kamarádky je prostě jenom vatou, kterou se režisérka snažila natáhnout film na klasických 90 minut. Nebýt hereckých výkonů a některých zajímavých nápadů (plyšový bobr, díra ve zdi, graffiti) film je hodně nezajímavý. A tak dávám hodnocení hlavně za skvělé výkony i za závěr, který je přesně v takovém duchu, který snesu. Žádný úžasný happy end, ale pěkně drsný konec, který naznačuje, že by mohlo být lépe.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste nezanevřeli na Mela Gibsona a máte slabost pro násilnické plyšové hračky.

Hodnocení: 70% za to, že je to celkem silný příběh, který toho možná spojil až moc dohromady, ale hlavně za Gibsona a Yelchina

Máma mezi Marťany (Mars Needs Moms, 2011)

Tak jsem si říkal, co je špatného na animovaném sci-fi, které nás přivede na Mars. Dopředu jsem věděl, že "Máma mezi Marťany" je komerčním neúspěchem, podle všeho dokonce tím největším, který má Disney zatím na svědomí. Pustil jsem si tedy poměrně krátký film a chtěl jsem zjistit proč. Jednoduchá odpověď, není, ono je těch faktorů trochu víc. Tím prvním je skutečnost, že je použita technologie motion capture. Herci hrají, aby byly jejich pohyby následně přeneseny do počítače, kde se na ně hodí digitální textura a na světě je animovaný film. Dobře, trochu jsem to zjednodušil, ale podstata taková skutečně je. Co je na filmu špatné, to je skutečnost, že zde není nic roztomilého, na co by se mohli malé děti těšit. S motion capture technologií a použitou animací všechno vypadá tak nějak... nehezky. Jenže to není jen animace, ale i hloupoučký příběh, který nám na začátku hodí jednoduchou zápletku, kterou ani moc nerozvede. Film je vlastně o tom, že nemáme zlobit maminky, protože ony nás milují, my milujeme je. Když jim řekneme něco ošklivého, mohlo by se nám to zle nevyplatit. To je vlastně celé mravní ponaučení, které je dospělému jasné a dítěti... no vlastně taky. Kdo by se z toho mohl poučit, tak jedině puberťák, pro kterého rozhodně film není. Film se téměř celou dobu odehrává na Marsu v základně, kde nejsou sci-fi prvky nijak moc vychytané. Marťani jsou od pohledu nehezcí a inspirovaní další ne tak hrozným propadákem od Disneyho, kterým je "John Carter". Na závěr nás čeká menší drama, které musí skončit dobře, oslaví se rodina - základ planety? - a všechno dobře skončí. Efekty nestačí. Se skvělou vizuální stránkou si vystačil Cameron a jeho "Avatar", ale ne každému se tak dobře podaří prodat tak jednoduchý příběh. "Máma mezi Marťany" na to doplatila. Disney by se měl trochu víc inspirovat u Pixarů a víc se zaměřit na příběh.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že animáky mohou být sranda.

Hodnocení: 45% za to, že je to celkem silný příběh, který toho možná spojil až moc dohromady, ale hlavně za Gibsona a Yelchina

Tři mušketýři (The Three Musketeers, 2011)

"Tři mušketýři" jsou naprostou klasikou jak literatury, tak i tvorby. Některé filmové adaptace jsou úspěšnější než jiné, některé jsou vážnější, jiné vtipnější. Když nám bylo řečeno, že Paul W. S. Anderson bude novou verzi, člověk začal trochu uvažovat o tom, jestli se Hollywood nezbláznil. Režisér, který má na svědomí filmy "Resident Evil" nebo "Rallye smrti", se nezdál jako výborná volba pro takovou klasiku. Není se čemu divit, je to režisér, který skvěle zvládá akční věci, ale že by dokázal vdechnout duši klasice, o tom se dalo pochybovat. A výsledek? Pochybnosti byly naprosto namístě. Meče se zde používají maximálně pět minut, zbytek bitek je většinou prováděno za zvuků střelných zbraní. "Jeden za všechny, všichni za jednoho" se pronáší výlučně u vína a na koních se nejezdí, protože je to docela zbytečné, když má člověk po ruce vzducholoď. Milady de Winter v podání Mily Jovovich je v podstatě převlečenou Alicí z "Resident Evil", protože akční kousky, které nám předvádí, jsou jakoby vystřižené rovnou ze zombie klasiky. Anebo z "Matrixu". Do toho ještě máme šermujícího kardinála Richelieu s tváří Christopha Waltze. Klasika se postavila na hlavu a je z toho šílený biják hollywoodského stylu. Dumas se zatím obrací v hrobě a proklíná Andersona, já zase mohu s klidem říct, že na tohle už se nikdy znovu nepodívám.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když milujete prznění klasiky, nejde vám o dodržení reálií doby a zbožňujete Milu Jovovich v akčních scénách.

Hodnocení: 40% za to, že podobnému prznění klasiky prostě nemůžu dát víc

Alois Nebel (2011)

Co je na "Aloisovi Nebelovi" nejlepší? Chce se mi říct, že je to píseň "Půlnoční" od Václava Neckáře. O tomhle filmu se hodně mluví, a to hlavně díky animaci, která je řemeslně naprosto skvělá, ale dívat se na ní v kině, přiznám se, že po tom netoužím. Trochu se mi z ní točí hlava. Uznávám ovšem, že natočit něco tak náročného, to chce odvahu a odhodlání. V tomhle směru "Alois Nebel" nezklamal. Co je naprosté zklamání, to je zbytek filmu, tedy hlavně příběh. Herecké výkony jsou dobré. Miroslav Krobot využívá pro roli naprostý minimalismus, lidé si pak budou více pamatovat Wachka v podání Leoše Nohy, který je dokonalým příkladem českého vychytralíka, který udělá jakoukoli prasárnu, aby si trochu polepšil. Skvěle hraje i Alois Švehlík. Jenže v čem hrají? "Alois Nebel" v podstatě nemá žádný děj, ale je shlukem na sebe navazujících scén, které jsou propojovány postavou Aloise Nebela a jeho osudem. Jsou zde prostřihy, jsou zde epizodky, ale všechno je tak nějak jen ukázkou toho, jak by mohl vypadat podobný film, kterému by se dal pořádný příběh. Je to jen další ukázka našeho alibismu. Dáme tomu skvělou formu, to by mělo stačit. Nestačí. Prostě nestačí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že jedinečná forma animace vám může přinést i jedinečný film.

Hodnocení: 40% za to, že je to sice hezký pokus, který se snaží vzbudit emoce, ale tenhle film je prostě prázdný

Neznámý (Unknown, 2011)

Liam Neeson se proměnil v hrdinu akčních thrillerů. Člověk, kterého většina z nás stále vidí jako mentorského Qui-Gon Jinna, má za sebou už dobré výkony ve filmech jako "Mezi vlky" nebo "96 hodin". Role ve snímku "Neznámý" je podobná. Není zde hodným člověkem na straně dobra, ale je osobou, která najednou, zničehonic, ztratila svojí identitu. V jednu chvíli je Martinem Harrisem, který přijíždí na konferenci do Berlína. V druhé chvíli jede v taxíku, který se řítí do řeky. Po čtyřech dnes se probouzí z kómatu, chce za svojí ženou, ale zjišťuje, že ta už je s jiným Martinem Harrisem. Jelikož Neeson nemá žádný doklad, nemůže dokázat, kým skutečně je. Začíná napínavá jízda po venkově, hledání totožnosti a také pravdy. Skvěle mu u toho sekunduje Diane Kruger, které už jsem přece jen odpustil "Troju". Společně tak utíkají z místa na místo, chtějí získat co nejvíce informací, kterých je ale málo. Nakonec se pravdy doberou. S filmy jako "Neznámý" je jeden problém. Divák má velká očekávání. Myslím, že s pointou může přijít mírné zklamání, ale to nic nemění na tom, že s Liamem si film prostě užijete. Je to sympaťák, ať už hraje dobráka nebo napraveného dobráka.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete přesvědčit, že Liam Neeson skutečně není jen mentorský typ herce, ale moderní akční hrdina.

Hodnocení: 75% za to, že je to dobře vystavěný thriller se skvělou zápletkou a gradací, jen ta pointa je trochu slabá

Vendeta (2011)

Líbí se mi trend, který v posledních letech začíná objevovat. Je to trend thrillerů až hororů. Jejich kvalita je jedna věc, ale to, že vůbec vznikají, to je neskutečně pozitivní faktor. "Normal" je snímek, který to tak trochu začal, i když nadšení z traileru se nakonec úplně nekonalo. V případě filmu "Labyrint", který na nás vyskočil v lednu... No, škoda mluvit. A očekávaný "Poslední výkřik" s Ivetou Bartošovou? No dobře. Ten trend vůbec nevypadá dobře, ale myslel jsem si, že film "Vendeta" by to mohl změnit. Na jednu stranu ano... ale jen na jednu stranu. Začátek je neskutečně drsný. Tři kluci prostě chtějí jednu holku, tak jí zblbnou, odvezou na místo, kde je nikdo nemůže vidět a jí nikdo neuslyší křičet. Film je velmi silný, možná vás přinutí i  stáhnout se do sebe, protože jednání kluku je zachyceno docela syrově. Surovost a naturalismus ale nečekejte. Na to u nás podle všeho nejsme připraveni. Ale dobře film jede dál. Znásilnění se událo a otec s tváří Ondry Vetchého se chce pomstít. Ondřej je skvělým hercem a dokazuje to tady. V konfrontaci s Chmelou a Taclíkem předvádějí menší koncert, trochu cinknutý americkým stylem, ale dobře. Thriller je pořád napínavý. Pomstí se? Nepomstí? Opět nečekejte nějaký naturalismus. Pak se pomstychtivý tatík najednou probouzí v poli, nic neví a do hry se dostává Oldřich Kaiser. A všechno jde do háje. Ne kvůli Kaiserovi, který je také dobrý, i když nemá moc prostoru. Film jde do háje, protože se snaží změnit v něco, co není. Silný thriller chce najednou být uměleckým filmem s nějakým hlubším smyslem. Všechno je zabit, atmosféra rozsekána na kousky a finální dojem je... slabý. Film je příliš rozporuplný ve své kvalitě. Je to škoda, protože potenciál zde byl obrovský, ale i na tak malém prostoru došel dech.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nechcete od thrilleru napětí, ale solidně vystavěný příběh, který je pak hozen z útesu.

Hodnocení: 50% za to, že se to v polovině zvrtne v další alibistický snímek, který si chce hrát na něco víc

Všemocný (Limitless, 2011)

"Všemocný" se ze začátku tváří jako sci-fi s prvky komedie, ale v průběhu zjistíte, že je to vlastně docela obstojné drama. Bradley Cooper hraje spisovatele, který nemá zrovna na růžích ustláno. Nezdá se, že by měl v blízké době cokoli vydat, spíš to vypadá, že by se každou chvíli mohl ocitnout na dlažbě a spokojit se s kolegy bezdomovci, kteří mu budou dělat společnost. Žena mu odešla, ale štěstí mu přeje a on potká svého švagra. Setkání s ním je zvláštní, hlavně ve chvíli, kdy mu švagr nabídne prášky, které by mu podle všeho měly zvýšit mozkové funkce. Spisovatel Eddie odmítá, ale pak si prostě řekne, co může ztratit. Po požití preparátu zjišťuje neskutečnou věc. Jeho mozek skutečně pracuje na mnohem vyšších frekvencích, jeho schopnosti se navyšují a on dokáže věci, které dříve nedokázal. Napíše román během několika hodin, redaktorka je z něj naprosto unesená. Zdá se, že se zlé obrátilo v dobré a Eddiho život nabírá konečně ten správný směr. Jenže k tomu potřebuje další prášek, protože jeden samozřejmě nefunguje věčně. Švagr je však někým zabit. A komedie se mění v docela solidní drama, které ale stále zůstává především v lidské, osobní rovině. Bradley Cooper bez problémů utáhne film a není se divit, že jeho hvězda stoupá. Je to sympaťák, který navíc umí hrát. "Všemocný" nemá nečekanou pointu, nemá geniální vyústění, ale přesto je to snímek, který vás většinu času bude bavit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete pobavit, ale zároveň napjatě očekávat, jak to dopadne.

Hodnocení: 60% za to, že Bradley Cooper dokázal film ovládnout, navíc je zde solidní scénář s nápadem

Tohle je válka! (This Means War, 2012)

Dva kamarádi, kteří jsou ve skutečnosti supertajnými agenti, jsou v akci naprosto dokonalí. Jako dva bratři, kteří si rozumí bez toho, aby si museli cokoli říkat. Co udělá jeden, na to už je připravený druhý. Akce je jedna věc. Proti sobě ale mají Tila Schweigera, kterého rozhodně není tak snadné chytit a který zase dokazuje, že v Hollywoodu mu prostě nedávají takové role, jaké by si zasloužil. Hraje záporáka, který zas tak ničím nevyniká a nehrát ho právě Schweiger, nevyniká vůbec. Chris Pine a Tom Hardy jako dvojice agentů nejsou vůbec špatní, jenže místo toho, aby nejnovější film režiséra McG byl akční, je to hlavně komedie, která zase tak vtipná není. Pinovi a Hardymu to funguje, ale jakmile zjistíme, že válka je zde proto, že oba začnou chodit s jednou ženou, která má navíc tvář Reese Witherspoon, všechno zajímavé se vytrácí. Ti dva si dělají naschvály, blbnou, aby tu vytouženou dostali. Až nakonec tedy dojde k tomu, že ti dva se zase usmíří, jsou nejlepšími přáteli, všechno dobře dopadne, akce je nudná a musí je zachránit ženská, která je na první pohled praktická jako krychlové kolo. McG nepřestřelil, budete se bavit, ale je to laciné, bez výraznějšího nápadu a momentů, které by vás skutečně dostaly do kolen.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se vám nechce koukat na filmy/seriály ze 70. let, ale chcete si užít jejich moderní podobu.

Hodnocení: 40% za to, že je to docela fajn interakce mezi Pinem a Hardym, ale jinak jen oddychovka

Dům (Dom, 2011)

Kdyby se Miroslav Krobot nerozhodl, že se na stará kolena stane i hercem, nevznikl by film "Dům". Stojí na jeho minimalistickém herectví, kterému stačí v podstatě jeden jediný výraz. Jako kdyby byla ta role napsána přímo pro něj. Krobot zatím nepředvedl, kolik dimenzí herectví v něm je, ale on zatím nemusel. Se svými schopnostmi, z kterých neodhaluje vše, dokázal naprosto geniálně pobavit ve snímku "Účastníci zájezdu", stejně tak zvládl postavu "Aloise Nebela" anebo právě postavu otce Imricha ve filmu "Dům". Rozhodně se nemá za co stydět. Jeho otec/stavitel, který chce svým dcerám postavit dům, každé jeden, je typický člověk, kterému jde o dobro rodiny, a tak mu ani nevadí, že jí terorizuje. Hlavně, že bude po jeho. Imrich není úplně negativní postavou, ale jednoduše se nedokáže přenést přes své sny, své představy, kterým se musí každý podřídit. Vždyť jaká je to oběť dcerám stavět dům? Co lepšího by mohli chtít? Až pak bude rodina šťastná. Jen si neuvědomuje, že právě svým chováním je tím, kdo dělá rodinu nešťastnou, kdo od sebe všechny, až na věrnou manželku odhání. Scénář je skvělý, jeho samotné provedení, není zas až tak dechberoucí. Jak říkám, bez výkonu herců by zde byla prázdná místa, která nakonec stejně zůstávají- Jako kdyby režisérka a scénáristka prostě nechtěla některé problémy řešit, příliš je vysvětlovat a film prostě uzavřela s tím, že to dobře dopadlo. Ten konec je možná až příliš podbízivý, i když Miroslav Krobot vám dá věřit, že to opravdu myslí vážně.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám nejde o film, ale o herecký koncert.

Hodnocení: 70% za Krobota, Medveckou a Bárdos

Anonym (Anonymous, 2011)

Kdo vlastně stojí za všemi hrami, které jsou přisuzovány Williamu Shakespearovi? Byl skutečnou osobností, anebo jenom vymyšleným člověkem, který na sebe vzal podobu dramatika, ale hry skutečně psal někdo jiný, někdo, kdo musel pro svůj stav zůstat v pozadí? Šlechtici nemohli být umělci, a proto mohli psát jedině tajně. Je Williamem Shakespearem nějaký šlechtic, který se skrýval? Je to skupina lidí, která se vydávala za jednoho? Aneb je pravda úplně jinde? Přiznám se, že mě to nezajímá. Nechci vědět, jestli skutečně existoval William Shakespear a on sám napsal všechny hry, anebo to celé bylo jinak. Hry jsou natolik geniální, že nemá smysl se v tom hrabat. Za každou cenu chceme odhalit pravdu a bořit tak mýtus. Ale nezaslouží si některé mýty, aby bořeny nebyly? Dle mého názoru je tohle jeden z nich. Lidé by měli žít pro jeho díla. Roland Emmerich se rozhodl, že natočí film, kde nebude ničit New York, ale že převede na plátno jednu z možných verzí toho, jak to celé bylo. Navíc k tomu přidá i poměrně složitý politický příběh, který se samotným Shakespearem zas až tak zásadně nesouvisí. Ale budiž, film musel být trochu živější a akčnější. Překvapivě nejlepší jsou ale sekvence, kde jsou sehrávány kusy z Shakespearových děl. Emmerich tedy nenatočil film, který by byl špatný, kostýmně je dobrý, výprava je skvělá, ale celé je to příliš dlouhé a... no prostě nezajímavé. Vše je jasně nalajnováno až moc přesně a není zde možnost domýšlet. Chápu, že jde o prezentaci jedné verze, ale přece se to mohlo natočit napínavější, zajímavější s pointou na závěr. To ne. Místo toho Emmerich v závěru útočí na city, jak je u něj zvykem. Průměrná podívaná, která má krásnou výpravu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když mát rádi alternativní historii a filmy o tom, jak to mohlo být.

Hodnocení: 50% za to, že je to zdlouhavé historické drama, které zas není tak překvapivé

Cesta na tajuplný ostrov 2 (Journey 2: The Mysterious Island, 2012)

"Cesta do středu Země" nebyla nijak velkým spektáklem, ale Brendan Fraser je prostě sympaťák, kterého můžu. Josh Hutcherson v sobě také má nějaké to nadání, jenže jsou mu mnohdy dávány otravné postavy, které rozhodně nepatří k těm, jimž budete na plátně fandit. Hutcherson má ale štěstí, že do volného pokračování tvůrci šoupli Luise Guzmána, který je ještě více otravný a ještě více protivný než Hutcherson sám. "Cesta na tajuplný ostrov" je dějově zasazená na ostrov kdesi v Pacifiku, kde se údajně měla odehrávat tři zásadní literární díla. "Ostrov pokladů" od Roberta Louise Stevenson, "Gulliverovy cesty" od Jonathana Swifta a samozřejmě i "Tajuplný ostrov " Julese Verna. Jak se postavy - kromě Huthersona film opanuje Dwayne Johnson alias wresler The Rock - dostanou k tomu, že jsou tyto tři knihy propojené, to je skutečně deduktivní práce, z které by se posadil na zadek i Sherlock Holmes. Nemyslím si, že jsem nějak hloupý, ale to, jaké závěry snadno a rychle dělají obě hlavní postavy, jejich uvědomění si jednotlivých propojení, to skutečně svědčí o IQ okolo 200 bodů. Závidím. Tvůrci si zde s logikou moc nezahrávali, prostě chtěli vytvořit dobrodružný příběh, který diváky nadchne svým 3D zpracováním. Nevím, osobně jsem z filmu odcházel zklamaný a nijak mě nedonutil vzdychat ohromením. Ani nad zpracováním, ani nad příběhem. Přijde mi to jako rodinná zbytečnost, která divákovi nic nenabídne než jenom jedno odpoledne zabité v kině s dětmi.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že podle Verna se dají točit jen dobré filmy a la Karel Zeman. P.S.: Budete vyvedeni z omylu.

Hodnocení: 30% za to, že jsem u filmu usínal, Guzmán byl protivný ještě víc než Hutcherson a Caine s Rockem, kterému nevěřím ve filmu ani dobrý den, i když jinak je borec, vše nezachrání

Hněv Titánů (Wrath of the Titans, 2012)

"Souboj Titánů" - mám v tomhle případě na mysli remake - se ani zdaleka nemohl vyrovnat originálu, který překypoval tolika nápady, krásnou vizuální stránkou, ale hlavně jedinečnými triky Raye Harryhausena, že jsem už od začátku tušil, jak asi dopadne moderní digitální podoba. Ztratilo se veškeré kouzlo, legendární scény, postavy, všechno šlo stranou, aby se natočil americký biják, který má ohromit digitálními efekty, epickými souboji a prázdným příběhem. Sam Worthington není špatný herec, ale "Souboj Titánů" rozhodně není ukázkou jeho umu. Stejně tak tomu není ani v případě pokračování s českým názvem "Hněv Titánů". Film má ještě prázdnější příběh, který má očividně hodně společného s filmem "Válka Bohů". Jenže tak, kde "Válka Bohů" ohromuje vizuální stránkou - Tarsem Singh má přece jen jedinečné vizuální cítění - tam se to "Hněv Titánů" snaží vynahradit digitálními efekty, což je jediné, co ve filmu skutečně funguje. Triky jsou dobré. Proto také dávám filmu 20 % a ne nic. Rosamund Pike má neskutečně nevděčnou roli a zahrála si tak zbytečnou postavu Andromedy... Nechce se věřit, že milostný příběh mezi Perseem a Andromedou byl jedním ze základních motivů původního "Souboje Titánů". Tady to mezi oběma ani na chvíli nezajiskří, ale na konci se najednou zničehonic dají dohromady, jako kdyby si byli souzeni. Nezvládnuté jak scenáristicky, tak i režisérsky. Známí herci nejsou všechno a digitální triky už vůbec ne.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nechce u sledování přemýšlet.

Hodnocení: 20% za to, že je film ještě méně zajímavý jak po stránce trikové, tak po stránce scenáristické než remake "Souboj Titánů"

Světová invaze (Battle Los Angeles, 2011)

Jestliže máte rádi filmy, kde vám nejde o postavy nebo o příběh, ale vyžíváte se hlavně ve vojenské technice a v autenticitě, jak jsou vojenské konflikty zaznamenány, mohlo by se vám válečné sci-fi "Světová invaze" docela zamlouvat. Není to si "Černý jestřáb sestřelen", který je z hlediska zachycení autentičnosti bojů naprosto dokonalý, ale pořád to má pořádnou dávku realističnosti. Jde o to, kdo je vlastně útočníkem? Vlastně ani ne. Jde o jednotlivé postavy? Vlastně ani ne, jejich osudy prostě nejsou zajímavé a přiznám se, že mi bylo jedno, co se s postavami stane, a to i přesto, že v úvodu se nás film snažil přesvědčit, že před sebou budeme mít válečné drama, kde jsou vojáci vykresleni do hloubky jako skuteční lidé se skutečnými osudy. Nestane se tak a na postavách vám vlastně nezáleží, a tak sledujete armádu, která se potýká s něčím z vesmíru. Efekty jsou docela dobré, ale nic výjimečného, nejlepší je jednoduše bojová akce. Dialogy mezi vojáky úplně nefungují, ale jakmile dojde na zbraně, film je prostě výborný. Střelba je natolik uvěřitelná, že vás jediná je schopná skutečně vtáhnout do děje. Jinak si snímek nezaslouží vaši pozornost, určitě ne v kině. Trochu mě překvapuje, že tenhle film šel do kin i u nás, protože jsou zajímavější kousky, které by si velké plátno v multiplexech zasloužily více.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste skalní fanoušci válečných filmů a chcete vidět střílení, výbuch a vojenské uniformy. A nezajímají vás postavy.

Hodnocení: 30% za to, že je film ještě méně zajímavý jak po stránce trikové, tak po stránce scenáristické než remake "Souboj Titánů"