Jumper, Babel, Kung fu, Divočina, Miami Vice, Život po životě a něco trochu méně kvalitního

Jumper (Jumper, 2008)

„Jumper“ je filmem, jehož název mě zarazil už v době, kdy jsem se dověděl jeho název. V roce 2003 jsem napsal povídku, která se jmenuje „Skokan“. Když jsem přemýšlel o tom, jak by se jmenovala v angličtině, bylo by to právě „Jumper“. Když jsem se k filmu konečně dostal, zjistil jsem, že přece jen vychází z trochu jiné předlohy, kterou v roce 1992 napsal Steven Gould. Hayden Christensen si zahrál mladíka, který umí skákat v prostoru a pohybovat se tak z místa na místo teleportací. Myšlenka hezká, provedení trochu horší. Film se snaží být cool, takže je to akčně nadupané, Samuel L. Jackson má skvělý look, ale u toho se končí. Jakmile je do toho zamícháno hloupé propojení s vírou, film postrádá nějaký pořádný smysl a je to jen boj silný a mocných proti chudákům utlačovaným. Alegorie, která v tomto případě nemá moc co přinést.

Hodnocení: 40% za to, že je to přece jen něco jiného než Skokan, kterého jsem já napsal

Babel (Babel, 2006)

Alejandro González Iñárritu je režisérem, který toho nemá na svědomí tolik, rozhodně není z těch, kteří ročně točí minimálně jeden film. Jeho filmy se přesto zapisují do paměti diváků – jsou silné, emotivní, dramatické. Ne, v jeho filmech skutečně není mnoho humoru, soustředí se spíše na depresivnější stránky lidského života. Co umí mistrně, to je pak spojování příběhů. Dokázal to v „Amores Perros“ a nejinak se mu to podařilo i tady. Jediný výstřel mění všechno. Mění zdánlivě jen jeden život, ale ve skutečnosti se mění všechno. Životy, které byly vedeny, se rozpadají na kousky. Každý žije v nějakém světě, v jiném světě, a ten najednou přestává dávat smysl. Jak se s tím vyrovnáme? Nedá se nic dělat a změna se musí přijmout. Protože pak... pak už je jenom zatracení. No jo, tohle vážně nejsou filmy na příjemné večery s rodinou. Ale aspoň si z „Babelu“ něco odnesete. A pokud přemýšlíte o tom, proč "Babel", zkuste zapřemýšlet o tom, kolika jazyky se zde vlastně mluví.

Hodnocení: 70% za to, že "Amores Perros" prostě beru jako lepší film, i když některé scény a myšlenky vás rozhodně položí do kolen

Kung-fu mela (Kung Fu, 2004)

Kung-fu a komedie jsou docela dobře dohromady. Měl na to už Bruce Lee, ale hlavní hvězdou, která je díky komediím a kung-fu známá, je Jackie Chan. I já jsem se konečně seznámil s tvorbou dalšího významného herce a tvůrce hongkongské provenience, kterým je Stephen Chow. Jeho „Kung-fu mela“ je krásnou ukázkou toho, jak šílený film umí být, ale zároveň si udržuje dostatečnou úroveň. Chow dostal na film dost peněz a je to na něm vidět. Efekty jsou dobré, pokud přijmete ono kung-fu létání, ale tvůrce si pohrál i s vizuální stránkou a nakonec i příběhem. Je to trochu „Oliver Twist“, trochu „Superman“ a „Matrix“ a trochu „Kung Fu Panda“. Je to všechno dohromady a ještě mnohem víc a ono to dohromady funguje.

Hodnocení: 80% za to, že tenhle film je humorný a zároveň má neskutečnou kung fu sílu

Útěk do divočiny (Into the Wild, 2007)

Sean Penn je známý hlavně jako herec, i když rozhodně stojí za to seznámit se i s jeho režisérskou tvorbou. Když už ne s celou, tak „Útek do divočiny“ je rozhodně filmem, který umí zaujmout. Není to až tak proto, že budete souhlasit s hrdinou, myslím, že spousta z nás si bude jen myslet, že je to blbec, ale přesto stojí za to se zamyslet nad tím, jaké poselství je ve snímku obsaženo. Není to prázdný film. Zamyslete se nad tím, jací jste. Návrat k přírodě je provařenou metaforou. Ale najdete zdě něco, něco, co ve vás je někde hluboko, někde skryté. Možná by si každý z nás měl projít podobnou pouť, aby si uvědomil, co je tady důležité. Kdo z nás na to ale má, že? Asi bych měl skončit, abych nezačal moc filosofovat.

Hodnocení: 90% za to, že "Útěk do divočiny" má neskutečný rozhled a je krásným příběhem o světě takovém, jaký je, ale my jej nevidíme

Život po životě (Hereafter, 2010)

Clint Eastwood se rozhodl, že si natočí film, kde v závěru spojí několik různých linií v jednu. Máme tu francouzskou reportérku v podání úžasné Cécile De France, která málem zemřela při tsunami v Thajsku, Matta Damona, který se dotykem člověka spojí s mrtvými, kteří byli dotyčnému blízcí, a nakonec ještě dva chlapce, dvojčata, která se o sebe umí postarat, ale až do chvíle, kdy jedno z nich zemře. Film má své silné momenty, to Clint zvládá skvěle, ale celé je to trochu moc naivní a jednoduché a v závěru se to mění v krásnou pohádku, která nemůže skončit jinak než happy endem. Ale copak si nezasloužíme filmy, kde postavy najdou trochu svého štěstí? Nezasloužíme si trochu toho nereálna, povzbudit, když to potřebujeme. Mám pocit, že právě tohle měl Clint na mysli. Svět kolem nás je hnusný a čeká nás smrt, nevyhneme se jí, rozhodně ne navždycky, tak proč si ten život, co je nám dán, trochu neužít, proč nedoufat v něco lepšího. Na konci nemusí být jen tmavý tunel, může tam být světlo.

Hodnocení: 70% za to, že si Clint zahrál na Iñárritua a úplně mu to propojování v závěru nevyšlo

Miami Vice (Miami Vice, 2006)

Michael Mann není z režisérů, které bych příliš vyhledával. Jeho filmy nikdy nepatřily k těm, na které bych se musel podívat, ale o "Miami Vice" jsem slyšel hlavně chválu, navíc Mann se vrátil k látce, kterou sám pomáhal v 80. letech rozjíždět na televizních obrazovkách. Seriál byl cool, lidé začínali nosit to, co Don Johnson alias James Crokett a Philip Michael Thomas alias Ricardo Tubbs. Seriál byl doslova kultovní, ještě dnes se vrací, stejně jako se sem tam vrací klasiky 70. a 80. let. Colin Farrell a Jamie Foxx jsou možná ještě víc cool než jejich předobrazy a v akci jim to hodně funguje. Bohužel akce je to hlavní, na čem film stojí a spolupráce dvou hlavních postav zase není ta důležitý prvek. Lidství je trochu odsunuto, všichni jsou jen pěšáci ve výborné akční podívané. Závěr, který se snaží být dojemný a romantický, to nezachrání. Obsah se musel sklonit před formou.

Hodnocení: 60% za to, že Farrell a Foxx jsou prostě výteční parťáci, jen škoda, že je člověk nemůže sledovat v lepším příběhu

Šmoulové (The Smurfs, 2011)

"Šmoulové" by měli zůstat 2D. Tohle je to první, co mě napadlo, když jsem se dověděl, že budou ve 3D a navíc se skutečnými herci. Takové filmy většinou nekončí dobře, jejich kvalita je hodně nízko. Takový "Méďa Béďa" by mohl vyprávět. Ani "Šmoulové" nejsou žádný zázrak, protože prostě film s digitálními postavičkami nemůže tak dokonale  fungovat. Navíc je tu další problém, a to především v tom, že dětský divák je asi ten, který snese každou pitomost, která scénáristy napadne. Když si vzpomenu na takový film "Na vlásku" a srovnám ho s tímhle pro děti, "Šmoulové" vycházejí jako naprosto poražený ubožák. Vtipu je zde málo, scény jsou hloupoučké, stejně jako celý příběh, roztomilost se to pak snaží zachraňovat v těch nejslabších momentech. Gargamel je jenom směšný, a tak je nejlepší postavou Azrael. Ostatní živí herci neurazí. Jediné, co mi utkvělo v paměti je "high four" a to, jak Gargamel prochází mlhou. Dokonce jsem se i zasmál. O čem byl příběh samotný? Vlastně ani pořádně nevím, ale o to nejde, ne? Oni přece mají být hlavně roztomilí a schopní rozpoutat mánii.

Hodnocení: 40% za to, že to prostě nejsou klasičtí Šmoulové, ale "high four" mě dostalo

Ošetřovatel (Zookeeper, 2011)

Kevin James je hercem, který se asi nejvíce proslavil jako přicmrndávač vedle větších hereckých es jako například Will Smith, ale především se uchytil vedle kamaráda z dětství Adama Sandlera. Poslední dobou se z něj ale stává člověk, který nechce být uvedený až na druhém nebo ještě pozdějším místě v titulcích. "Ošetřovatel" mohl být tím filmem, který ho dostane do popředí. Ono se to asi i docela povedlo, ale zase nemůžeme mluvit o tom, že by nějak zazářil. "Ošetřovatel" je klasicky místy trapnou komedií, která si hraje hlavně na to, že chce být docela cool, což vcelku i je. Zvířátka jsou přece super, navíc budou ještě víc super, když je budou mluvit známí herci, včetně Jamesova parťáka Sandlera. Příběh ale nijak nevyniká a je v podstatě o tom, že James dostává rady - od zvířat - o tom, jak by měl sbalit lidskou samici. Trochu jako "Hitch", jen tu chybí ten cool borec v podání zmiňovaného Smithe.

Hodnocení: 50% za to, že to bylo méně drsné než filmy, kde je se Sandlerem, ale také bohužel méně vtipné

Lovecká sezóna 2 (Open Season 2, 2008)

"Lovecká sezóna" nebyl nijak geniální animák, ale tak sem tam pobaví nějaký ten nový hláškující frajer, kterým je v tomto případě jelen, co má trochu problémy se svým parožím. Prostě takový ten klasický animácký loser po vzoru Sida z "Doby ledové". Ve dvojice spolupráce jelena a medvěda nefunguje už vůbec, vtipy jsou provařené, rádoby groteskní, což si myslím příliš nezaujme ani děti, snad jen ty, co se ještě rádi dívají na ty roztomilé postavičky, co si tam tak hopkají a ječí. Proč filmu dát něco víc, že, když na to rodiče s dětmi stejně půjdou, nebo si to koupí aspoň na DVD. Komerce jednou zabije umění, a když ne umění, tak originalitu určitě. Ta už má vůbec hodně namále.

Hodnocení: 35% za to, že si z filmu vlastně nic nepamatuji