Milk, Až vyjde měsíc, Trhák, Noc v muzeu 2, Rock of Ages a Láska nebeská

Milk (Milk, 2008)

Další film, na který nesmí ten mít předsudky. Pokud jsou mezi námi pořád ti, co odmítají připustit, že homosexuálové jsou součástí naší společnosti, asi se tomuhle skvělému snímku vyhnou. Ano, jedná se o skutečně dobrý film, a to hlavně proto, že jej natočil režisér, který má problematiku sám jasně vyřešenou, a hlavně obsadil herce, kteří jsou schopni zahrát uvěřitelně cokoli. Sean Penn konečně dokázal, jak skvělým hercem je. Jeho vystoupení jako Harveyho Milka je skutečně koncertem, který si vysloužil i ocenění nejvyšší, alespoň ve světě amerického filmu. Oscar má rozhodně váhu a takovouhle rolí si o něj herec řekne hodně hlasitě. Gus Van Sant si pro svůj film vybral zajímavou, kontroverzní a emotivní látku. Harvey Milk byl člověk z lidu, vlastně tak trochu hippie, který měl navíc rád muže. Společnost se na něj dívala divně, ale on to dokázal dotáhnout až na zastupitele v San Franciscu. První homosexuál, který o své orientaci mluvil naprosto otevřeně. Přesto si ho lidé zvolili. Naprosto nečekané vítězství člověka, který si alespoň podle obrazu, jakým byl vykreslen ve filmu, na nic nehrál. Jen chtěl zastávat práva těch, kteří byli utlačováni. Nakonec na to doplatil. Kdo ho zabil? Tak samozřejmě, že to musel být nějaký ctihodný občan. Ukřivděný zastupitel, který nemohl přenést přes srdce, že se nějaký člověk dostal tak daleko, že jeho samotného vlastně vykopal. Když se vám život hroutí, viňte všechny ostatní, oni za to mohou, nikdo jiný. "Milk" je vlastně příběh o jednom obyčejném člověku, který se dostal mezi lidi, kteří jsou všeho schopní. A nakonec na to doplatil.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte předsudky a jste schopni přijmout, že lidé jsou také homosexuálové.

Hodnocení: 80% za mistrovství Seana Penna

Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, 2008)

Romantické příběhy mohou mít různorodou podobu. Někdy si milenci píší v čase, někdy musí skončit na druhém konci světa, aby našli tu pravou lásku. A někdy ji už najdou ve skutečně mladém věku. Když v titulcích uvidíte jméno režiséra a osobitého tvůrce Wese Andersona, hned vám asi dojde, že zážitek z tohohle snímku bude trochu jiný, než zážitek z ostatních romantických filmů. Tak v první řadě se většina snímku odehrává ve skautském prostředí. Ani tohle není moc obvyklé. Exteriéry jsou zde krásné, postav minimum. Jen skauti, jejich vedoucí, někteří z rodičů, policista a to je všechno. S více postavami není třeba počítat, protože nejsou třeba. Skauti jsou hlavní, především pak jeden z nich. Kolem něho se točí celý příběh. Sam se zamiluje do Suzy, ona se zamiluje do něj. Společně spolu utečou. Je to láska jako řemen, ale copak pro ni mohou mít rodiče pochopení? Wes Anderson zase dokázal rozjet neskutečně absurdní a neskutečně krásnou podívanou. Lásku mezi chlapcem a dívkou dokázal Anderson vykreslit tak dojemně a lidsky, až je to neuvěřitelné. To, o co se pokusil Terry Gilliam ve svém filmu "Krajina přílivu", tedy vytvořit film z dětského pohledu, to se Andersonovi povedlo dokonale. Na rozdíl od Gilliama ale Andersonův film nevyznívá pedofilně, ale skutečně krásně dětsky naivně. Je v tom tolik čistoty a tolik ryzího citu, až je to neuvěřitelné. Skutečně výborný film, který vám dokáže zvednout náladu snad za jakýchkoli okolností.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi zamilované příběhy a nebude vám vadit, že obrovská láska může být mezi dětmi.

Hodnocení: 75% za nádherný příběh v klasickém Andersonově stylu

Trhák (1980)

V poslední době se snažím dohánět své resty vůči českému filmu, a tak s přítelkyní probíráme naši filmotéku, kde jsou nějaká ta levná DVD v papíru a mezi nimi i poklady české kinematografie. Ano, v životě jsem ještě neviděl "Trhák" znám pouze některé scény, hlavně scénu s písní "Nech brouka žít". Musím říct, že Svěrák mě vždy dokáže překvapit. Jeho scénáře jsou prostě skvělé. To, co dokáže vymyslet, jak si hraje s češtinou, do jakých situací dostává své postavy. Jeho filmy jsou vždy s něčím zajímavé. Tentokrát je to tím, že se jedná o film, kdy sledujeme natáčení filmu. Je to nádherná ukázka toho, jak je svět filmu nesmlouvavý a  s nikým se nepáře. Hlavně tedy se scénáristou samotným, který na place nemá co dělat. Nemá žádnou moc. To, co vytvoří na svém psacím stroji/počítači, to je vlastně jen šablona, která se při natáčení hodně přizpůsobuje. Vím, že to Svěrák docela přibarvil, ale nemyslím si, že by to přibarvoval až tak moc. Spíš tomu dal ten správný humor. Nepochopení na první pohled jasných vět, které jsou však krásně dvojsmyslné. Scénárista se svým scénářem snaží něco sdělit, ale pro ostatní, kteří film nakonec vytváří, se jedná jen o zdroj peněz, případně něco, kde peníze mizí. Petr Čepek je jako producent naprosto jedinečný. Je škoda, že takoví herci jako on zmizeli tak strašně moc rychle. Film je unikátní ještě jednou věcí: obsazením neskutečného množství skvělých herců a hlavně také zpěváků a zpěvaček. Waldemar Matuška, Olga Blechová, Hana Zagorová, Petr Spálený, Michal Tučný, Jiří Schelinger, Jiří Korn, Jana Kratochvílová. Je smutné si uvědomit, že už tři z nich nejsou mezi námi. Co si budeme povídat, jsou to hned tři z nejlepších zpěváků naší historie vůbec. "Trhák" je výborný film, s krásnými písničkami, kterému jsem měl věnovat pozornost už dávno. Moje chyba, že se ochuzuji o tak zajímavé filmy.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když potřebujete trochu pozvednout na duchu.

Hodnocení: 75% za naprosto skvělé svěrákoviny

Nature Calls (2012)

Johnny Knoxville rozhodně není zárukou inteligentní zábavy, ale tak říkal jsem si, že nemusí být špatné, vidět v jednom týdnu dva filmy, které se odehrávají ve skautském prostředí. "Nature Calls" je údajně komedie, i když je nutné říct, že jsem to až tak tolikrát nepoznal. Postavy se buď chovají hloupě, nebo jsou hloupé, a to je důvod, proč by měly být jednotlivé scény vtipné. Pokud se film "Až vyjde měsíc" zabýval romantickým příběhem mezi malým skautem a jeho vyvolenou, "Nature Calls" je film, který se snaží ukázat dvě věci. Ta první je skutečnost, že skauting hodně upadá a děti o něj nemají zájem, ta druhá je skutečnost, že je to škoda, protože pobyt v přírodě je přece naprosto úžasná věc! Nejen, že při tom umře jeden starý pán a vašemu tatínkovi, který vypadl ze špatného texaského náborového videa k domobraně, se v uchu roztaví handsfree sluchátko telefonu, ještě přitom afrického chlapce, kterého váš otec adoptoval, přimějete, aby si vybral své budoucí povolání. Tenhle film se snaží být tak strašně moc morální, až to je nakonec přesný opak toho, o co se film snažil. Banální zápletka o tom, že rodiče chtějí po dětech, aby byli závislé na televizi a nesnažili se žít v přírodě, je opravdu smysluplná, na druhou stranu alespoň poukazuje na něco, co můžeme nazvat podstatou dnešní společnosti. Odtržení od přírody je velmi patrné, ale v tomhle podání myslím nebude mnoho mladých chlapců a dívek, kteří se rozhodnou, že je skvělé vrátit se ke kořenům a poznat, proč je pro nás příroda tak strašně moc důležitá.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, co s dětmi a myslíte si, že by skauting mohlo být to pravé.

Hodnocení: 20% za nudnou komedii s poselstvím

Noc v muzeu 2 (Night at the Museum: Battle of the Smithsonian, 2009)

"Noc v museu" byl film, který dokázal nadchnout jedním jednoduchým nápadem. Všechny exponáty v muzeu po půlnoci ožívají. Proč se tak děje? Tak samozřejmě, že se všechno pěkně vysvětlilo. O to ale zas tak nejde. Skutečnost, že exponáty ožijí, to je samo o sobě dost zajímavá skutečnost na to, aby se z toho dal vykřesat snímek, který bude alespoň trochu zajímavý, a když už nic jiného, nabídne pěknou vizuální podívanou. K tomu vlastně došlo. Navíc k tomu Ben Stiller a další herci přispěli svým smyslem pro humor. Nebylo to žádné veledílo, ale rozhodně film, za který se nikdo z tvůrců nemusel moc stydět. Když je něco úspěšné - první film přivedl do kin dost diváků, nápad zaujal -, tak by přece byla hloupost, kdyby se nenatočilo pokračování. Příběh se může dál krásně vyvíjet, ještě je tolik směrů, kterými se může vydat. No, jak se ukázalo, zas tak moc jich není. "Noc v muzeu 2" nedělá nic jiného, než že těží z prvního filmu, opakuje zajímavé momenty a jediné, co přinese nového, jsou oživlé obrazy a jedna velká chobotnice, která není nic jiného než kostra Tyranosaura Rexe z prvního filmu, ale i kostra se tu objeví. Stejně tak prezident "Teddy" Roosevelt v podání Robina Williamse nebo malý kovboj Jedediah v podání Owena Wilsona. Hraje se zde opět na moralitky, na to, že bychom měli zachovávat staré věci, protože jsou krásné, ale stejně tak bychom neměli odmítat nové věci. Nakonec je možné vytvořit určitý kompromis, aby byly spokojeny všechny strany. Je smutné, že se musí některé scény přímo kopírovat, aby bylo možné film rozzářit vtipem. Je neskutečné vidět, jak málo inovativnosti v amerických filmech někdy je. Hlavně v komediích. Copak se neříká, že opakovaný vtip není vtipem? Tak jednoduché pravidlo, které komedie a jejich pokračování odmítají přijmout.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi oživlé figuríny.

Hodnocení: 20% za to, že je to prostě jenom pokračování, které těží z celkem zajímavého nápadu

Noci v Rodanthe (Nights in Rodanthe, 2008)

Romantické filmy jsou vděčné téma. Hlavně pokud jsou natočeny tak, aby z lidí vyždímaly emoce. A tady se dostáváme k hlavnímu problému filmu. Moc se snaží o to, aby lidé plakali. A budou, to je asi pravda. Muž se ocitá v domě na pláži, kde si pronajme pokoj. Má nějaké tajemství, které záhy odhalíme. Setkává se zde se ženou, která to také nemá zrovna jednoduché. Muž jí opustil s jinou, ale chce se k ní vrátit. Dokonce použije i jejich děti, aby jí trochu vydíral. No jo, lidi někdy vědí, jak dosáhnout svého. Jenže ona se zamiluje právě do cizince, kterého ubytovávala. Není se moc čemu divit. Tím cizincem je totiž Richard Gere, a co si budeme povídat, tenhle chlap na to pořád má. Charisma z něj sice netryská jako z Clooneyho, ale pro ženy je myslím hodně dobrým tahákem. A příběh také. Je to klasická romantika, kdy k sobě dva hledají cestu, pomalu, postupně, přes těžká rozhodnutí a strádání, ale nakonec ji najdou. Bohužel je to nakonec takové strašně schematické a ani dobří herci to nezachrání. Nevím proč, ale mám pocit, že když se na plátně objeví James Franco, film má hned o nějaký ten bod víc. Hodně špatný je závěr, kde už se tolik tlačí na pilu, že buď budete řvát jak želva, anebo prostě jen znechuceně budete sledovat, jak to pomalu končí. Bohužel musím říct, že v mém případě jsem měl spíš blíž ke druhé variantě. Proč se to nemůže odehrávat trochu civilněji, trochu lidštěji. Takhle se dají jen dohromady scény, které zapůsobí, no a to je vlastně celé. Aspoň to ve vás ale vyvolá emoce.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete nechat trochu citově vyždímat.

Hodnocení: 30% za to, že je až moc jasné, o co šlo - doslova musíte brečet

Zapomenutý ostrov (Nim's Island, 2008)

Rodinné filmy jsou vděčné, ještě lepší je, když se jedná o filmy hodně dobré. "Zapomenutý ostrov" není hodně dobrým filmem, ale snést se dá. Jsou tu prvky, které jdou krásně k sobě, rozjitří fantazii, skvěle zapadají do dětského světa. Jen si představte malou holku, která žije se svým otcem na opuštěném ostrově. Na tom je něco krásného, romantického. Žijí si zde svůj dobrodružný život, krásný, nespoutaný, jsou zde spojeni s přírodou a nic je neruší. Jenže pak se otec vydá na moře a ztratí se. Dívka je zoufalá, ale naštěstí jí v té době kontaktuje autorka dobrodružných knížek, které Nim miluje. Jenže ona si myslí, že je to Alex Rover, hrdina knížek, neohrožený, drsný chlap s tváří Gerarda Butlera, s tváří jejího filmového otce. Jenže autorka knížek je křehká žena, která trpí strachem z otevřených prostor a nevytáhne paty ven. Teď musí pomoct jedné vyděšené dívce, která chce zpátky svého tatínka. Jako romantický film "Zapomenutý ostrov" naprosto selhává, jako rodinný funguje celkem dobře, místy je vtipný, se zajímavými scenériemi a zvířátky, která jsou přáteli lidí. Hezky se na to dívá, ale film ve vás mnoho nezanechá.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete zahrát na trosečníky.

Hodnocení: 50% za to, že to je prostě takový průměr v rodinných filmech

Rock of Ages (Rock of Ages, 2012)

Jestli máte rádi rockovou hudbu, asi se vám tenhle film bude líbit, protože písničky, které zde zazní, jsou prostě nádherné. Rocková muzika se od 50. let neskutečně vyvinula a v 60. a 70. letech byly stvořeny písně, které i dnes jsou tím nejlepším, co kdy zaznělo v našich rádiích a dostalo se k našim uším. 80. léta na to skvěle navázala a v 90. letech se rocková hudba ocitá na okraji, protože jsou zde jiné žánry, které se jí snaží nahradit. Bohužel úspěšně. Hip hop a R&B se stali hlavním smyslem současnosti, pop music trhá rekordy a techno akce dokáží přilákat stejně lidí, jako se to dařilo Woodstocku a podobným památným akcím. Možná je na techno party lidí ještě více. Právě proto jsem rád, že vznikají filmy jako "Rock of Ages". Jejich umělecká hodnota je poměrně nízká, i když film má rozhodně dobré momenty, ale na druhou stranu je to úžasná pokladnice skvělých rockových songů. Zazní tu hity od Journey, Bon Jovi, Scorpions, Def Lepard a dalších skvělých skupin, které v normálním rádiu skoro neuslyšíte, pokud vůbec, ale které vytvořily nádherné songy. Film má tu výhru, že se zúčastnili skvělí herci. Tom Cruise předvádí jedno ze svých nejlepších představení posledních let, jako rockový muzikant je naprosto dokonalý, jen ten zpěv není jeho silná stránka. Paul Giamatti je ozdobou jako vždy, stejně tak i účast Catheriny Zeta-Jones, Aleca Baldwina, Russella Branda nebo Mary J. Blige. Skvělá vzpomínka na roky, které už jsou za námi a které já jsem si nemohl prožít. Jsem rád, že některé kapely stále hrají a jsem rád, že se podívají do Čech. Bon Jovi má koncert v červnu. Doufám, že na něm nebudu chybět.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nechcete nechat rokenrol zemřít.

Hodnocení: 100 % za to, že je to skvělý tribut rockové hudbě

Láska nebeská (Love Actually, 2003)

"Láska nebeská" je film, o který se již dvakrát pokusil Garry Marshall s filmy "Na sv. Valentýna" a "Šťastný Nový rok". V obou případech zklamal. Richard Curtis to dokázal napoprvé, i když zkušenosti s romantickými filmy samozřejmě měl. Filmy jako "Notting Hill" nebo "Deník Bridget Jonesové" nejsou špatné filmy. Podílel se na nich jen scenáristicky. "Láska nebeská" byla jeho prvním režijním debutem a nutno říct, že debutem skvělým. Dokázal vytvořit film složený z osudu mnoha postav, zvládl je krásně a logicky provázat a nemyslím si, že by v některých chvílích sklouzl do samoúčelného ždímání emocí. Všechno je takové krásné a vánočně přirozené. Osudy postav vám nejsou lhostejné, a i když jsou mnohdy absurdní, pořád jsou krásné. David, nový premiér, by asi nikdy neřekl prezidentovi Spojených států, co si myslí, a nějak si nedokážu představit, jak by konzervativní Anglie reagovala na to, kdyby po něm jeho přítelkyně skočila ve chvíli, když se bude vracet do vlasti. Jenže není to krásné? Nejsou tahle setkání na letištích to nejkrásnější, co život přináší? Nebo setkání vůbec? Zdeněk Svěrák to ve svých "Vratných lahvích" řekl krásně. "Já jsem vítací typ. To je chlap, kterej se se svou ženou rád vítá. Ovšem... aby mohlo bejt vítání, musí bejt napřed loučení." Shledávání se je krásným momentem lidských životů, hlavně ve chvíli, kdy tím, s kým se znovu shledáváte, je osoba, kterou milujete. "Láska nebeská" není dokonalý film, nic se zde neřeší v podstatě jen banality, dalo by se říct, ale jsou to banality krásné, takové, které jsou součástí našich životů. A ukažte mi film, kde by bylo krásnější a dojemnější vyznání lásky, které je už od začátku odsouzeno k tomu, aby nikdy nedošlo naplnění.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se nebojíte trochy něžnosti a lásky.

Hodnocení: 95% za nejkrásnější romantickou komedii, jakou jsem kdy viděl