Deja vu, Fred Claus, Oko dravce, Penelope, Bláznovo zlato, Magic Mike, Strings, Kouření, Producenti, Jane

Déjà Vu (Deja Vu, 2006)

Přiznám se, že podle posteru jsem si myslel, že "Déjà Vu" je filmem, který nebude mít daleko od takových jako "Training Day" nebo spíš "Muž v ohni". Nutno říct, že ale nakonec se musím přiklonit k tomu, že "Déjà Vu" je filmem, který má blíž k "Training Day". No, abych byl přesný, je něco mezi oběma. Co musím jako první vyzdvihnout, to je sci-fi prvek, který jsem jednoduše nečekal. Dívám se na film a najednou si říkám, o čem to sakra melou? Tohle většinou není klasický prvek akčních thrillerů, ale objevuje se nám tu něco, co rozhodně musíme nazvat sci-fi prvkem, protože to prohlížení minulosti, doslova projektování s tím, že můžeme do minulosti něco vložit, přece jen je. Představte si, že řešíte případ, hodně závažný, jak nám úvod filmu představí v celé kráse. Ale nemáte dostatek důkazů, abyste zjistili, co se opravdu stalo. Existuje však velmi speciální metoda. S tou se má seznámit Denzel Washington, jehož postava se jmenuje Doug Carlin a je agentem protiteroristických jednotek. Denzel je natolik zkušeným hercem, který umí hrát neskutečně příjemně, že vám v tomhle filmu prostě sedne. Ať už v sobě máte nějaké rasové předsudky, nebo ne, Denzel jednoduše hraje tak, že jeho postava je jednoduše kladná. Možná až moc, i když se přece jen sem tam snaží být trochu drsný. Přesto neudělá nic, co by ho jakkoli vytrhlo ze škatulky "správných chlapů". Zajímavější jsou některé vedlejší postavy, především pak tým, s kterým Carlin spolupracuje. Val Kilmer ještě nenabral tolik na váze a Adam Goldberg je prostě ujetý sympaťák. Romantika, která se zde objeví především na konci, je zbytečná jako nápis "Vánoce" nad nazdobeným vánočním stromkem, ale tak co byste chtěli. Tony Scott věděl, jak natočit celkem napínavý film, který má nejen dobrý nápad, ale také spád a dobrou akci. Jim Caviezel sice dostal klasickou roli záporáka, ale tak někdo to udělat musel. O něj vlastně v tomhle filmu zase tak moc nejde.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět, jak vypadá akční thriller se zajímavým sci-fi prvkem.

Hodnocení: 60% za to, že mě překvapilo, jak zajímavý tenhle film ve skutečnosti je

Santa má bráchu (Fred Claus, 2007)

Po skvělé komedii "Nesvadbovi" jsem byl ochoten Vince Vaughna bránit za každou cenu, protože ten film se povedl. Jenže po každém dalším snímku, který jsem s ním viděl, jsem si uvědomoval, že jednou tohohle herce stačí vidět, a pak dost. Jednou jednoduše proto, že podruhé se budete divit, proč se vám vlastně líbil, poněkolikáté už ho budete rozdýchávat jenom velmi těžko. Uvědomíte si, že nemá žádný herecký rejstřík a je ještě protivnější než Sandler, protože je prostě neskutečně toporný. "Rozchod!", "Trable v ráji". "Dilema" a nakonec právě "Santa má bráchu" (píši v pořadí, v jakém jsem filmy viděl) mi jen dokázaly, že tohle opravdu není herec, který je schopný dobrých hlavních rolí a spíše se hodí pro vedlejšáky, což dokonale předvedl ve filmu "Útěk do divočiny". "Santa má bráchu" je komedie, která bude těžit z toho, že lidé milují Vánoce a milují vánoční filmy. Santa Claus je v Americe jednou z nejoblíbenějších postav, v posledních letech má stále navrch nad prezidentem. Paul Giammati je herec, kterého bych si nikdy jako Santu nepřestavil, přesto ho zvládl výborně. Vince Vaughn je jeho neurvalý bratr, který jednoduše trpí tím, že jeho bratr je tak populární. Žije obyčejný život, což mu vyhovuje. Bohužel musí dojít k tomu, že se znovu dostane do kontaktu se svým bratrem, což vede k tomu, že jen velmi těžko drží nervy na uzdě. O čem to je? No samozřejmě že o tom, jak se z hajzla stane milující bratr. Dvouhodinový film, kde je všechno dané předem. Budete chtít brečet, budete se chtít smát, ale všechno jenom proto, že takhle je to jednoduše dáno, takhle to má být. Všechno jede v zajetých kolejích, využívají se přesně takové zvraty, jaké čekáte, takže je vám i nalajnováno, kdy se máte jak chovat. Proč dávat do filmu srdce, když stačí jenom udělat něco, co tu bylo, jenom na to napasovat trochu jiný příběh a celkem velkolepý Severní pól? Člověk se ani nediví, že se vytvořila skupinka - no, možná pořádná skupina - lidí, kteří zatracují americkou tvorbu a raději se kloní k evropskému nebo japonskému filmu. Když se člověk dívá na moc filmů, prostě si musí uvědomit, jak jsou klišovité, bez nápadu a jen se snahou vydělat peníze. Kde je umění? Kde je snaha na diváka zapůsobit jinak, než jenom velkolepostí? Že by se Hollywood snažil umění zabít?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět - a možná ani nechcete - jak to bylo se Santa Clausovým starším bratrem.

Hodnocení: 30% za to, že Vince Vaughn je opravdu příšerný herec, ale sladkobolnost celého filmu ho na konci přece jen vymaže

Oko dravce (Eagle Eye, 2008)

Ještě jeden akční thriller po snímku "Déjà Vu". "Déjà Vu" se mi přece jen zamlouvalo trochu více, což je dáno možná i tím, že Shia LaBeuof  si to u mě hodně rozházel filmy "Transformers", ale hlavně to bude asi proto, že dobrá myšlenka není zase tak úžasně provedena. D. J. Caruso není zrovna prvoligový filmař, ale natáčí alespoň béčka, která se jako áčkové filmy tváří. "Oko dravce" je přesně takovým filmem. Známé herecká jména a celkem profesionální vzhled, ale stejně nakonec máte pocit, že sledujete jenom dobře vypadající béčko a nic jiného. Myšlenka není špatná. Co když existuje entita, ať už je to člověk, či nikoli, která dokáže sledovat každý náš krok. Ta myšlenka není špatná. Co když nás někdo nejen sleduje, ale zároveň dokáže ovlivňovat to, co děláme? Co když existuje někdo, kdo si bude hrát na boha? "Oko dravce" se nám snaží ukázat, jak moc jsme závislí na technologiích a jak moc si to neuvědomujeme. Naše životy jsou díky Facebooku veřejné, nevadí nám dát na vlastní profil, že odjíždíme na dovolenou. Jako kdybychom dávali zlodějům klíče od bytu. "Sám doma" by už nebyl tak zábavný snímek. Kdysi jsem viděl film "Más de mil cámaras velan por tu seguridad", což mělo velmi podobnou zápletku, jenom tam nešlo o nějaký skvělý výdobytek technologie, ale prostě jenom o lidi. "Más de mil cámaras velan por tu seguridad" není žádný geniální film, celkem špatný horor, ale jak říkám, efekt to na mě ve své době mělo velký. Však mi bylo něco kolem sedmnácti, pokud se nemýlím. "Oko dravce" je zajímavým filmem, ale pořád jde hlavně o to, že dvě hlavní postavy před někým unikají. Prvek "Velkého bratra" je dobrý, ale stále si myslím, že není využit dokonale. Kdyby Caruso tak příšerně nelpěl na tom, aby své filmy končil dobře, hned by si vysloužil minimálně o 10 % lepší hodnocení. Takhle je to jen fajn nápad, který nebyl dotažen do konce, což mě v závěru hodně zamrzelo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi thrillery, které jsou napínavé a mají celkem spád.

Hodnocení: 50% za to, že nápad je dobrý, můj oblíbený, místy je to napínavé, ale zas takový unikát to není

Penelope (Penelope, 2006)

Ani se mi o tomhle filmu nechce nic moc psát. Když zjistíte, co je zač hlavní hrdinka, dojde vám, o co vlastně půjde. Není to nic jiného než pohádka "O ošklivém káčátku". Je to hrozně předvídatelné, hrozně srdcebolné a hraje si na emoce, ale v konečném důsledku je to celkem dobře odvedená práce. Je zde snaha o vtip, nějaká ta snaha o celkem zajímavý příběh, ale pořád budete mít pocit, že je to jen něco, co už jste někde četli, co už jste někde viděli. Duši tomu dávají jen herci, kteří jsou prostě příjemní. Christina Ricci je prostě milá holka, i když "Zrůda" jí vykreslila i trochu jinak, je princeznovsky pěkná a nic na tom nezmění ani skutečnost, že má místo nosu rypáček. Taková drobná vada na kráse se zdá horší, než postižení, kterým trpěl John Merrick. Ve skutečnosti je Penelope celkem roztomilá a hon na čarodějnici, který je zde pořádán, je trochu přemrštěný. Ale tak film musí mít i nějakou jinou, než jen milostnou zápletku. Aby byla romantika romantikou, v americkém filmu se musí jeden z páru, většinou dívka, případně oba dva, zklamat ve svém mužnějším protějšku. Mužným protějškem je James McAvoy, což je příjemný herec, který nikdy úplně nezklame a já se na něj podruhé budu těšit jako na Profesora Xaviera. Tady má prostor hlavně zpočátku, pak už se všechno točí kolem "Penelope", která je hlavní postavou, káčátkem, z kterého se musí stát labuť. To se děje a příběh se uzavírá. Romantika se pak v závěru zdá docela zbytečná, ale tak přece by nemohla chybět, že? Na to jsou určitě pravidla a mohla by se platit i pokuta, že divák nedostal, co si přál. V Americe je možné všechno.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete romantiku, kde romantika chybí.

Hodnocení: 40% za to, že je to jenom variace na "Ošklivé káčátko" a nic víc

Bláznovo zlato (Fool's Gold, 2008)

Matthew McConaughey je docela fajn chlap, a i když režiséři často staví filmy na jeho sex appealu, myslím si, že je to skvělý komediální herec. Dokazuje to i v případě filmu "Bláznovo zlato", kde mu už podruhé dělá ženský protějšek Kate Hudson, což pro mě osobně zas taková výhra není, protože Kate je jednou z hereček, které snáším opravdu velmi těžko. "Bláznovo zlato" je hlavně film, který nesází na její herecké schopnosti, ale jenom na to, že naprosto dokonale vypadá v bikinách, pokud tedy máte rádi drobné ženy, na kterých zase není až tolik zajímavého. O co vlastně jde? O co jiného než o poklad. Finn (Matthew McConaughey) je lovec pokladů, který nemá příliš štěstí. Dlouho pátrá po ztraceném pokladu a nemůže ho najít. Když se konečně zdá, že se na něj usmálo štěstí, tak má problémy jinde. Nemá loď a nakonec přijde i o manželku Tess (Kate Hudson), která se s ním rozvede, protože je to vlastně budižkničemu, který se umí jenom potápět. Nebudu se rozepisovat o tom, jak skvělý happy end film má, spíš bych řekl něco o tom, co je zde ještě špatně. Součástí filmů je celkem velké množství postaviček-karikatur, které nejsou vtipné, snad jen Donald Sutherland je tak příjemně nablblý, což se promítlo i do jeho filmové dcery, což je úžasně zbytečná postava. Nakonec těch je zde víc, ale tak musíme se smířit s tím, že při hledání pokladů nesmí chybět někdo, kdo po vás půjde, protože poklad vždycky hledají minimálně dva. "Bláznovo zlato" je opět příliš dlouhý film, který zas nemá tolik co nabídnout. Rozhodně se nebudete popadat za břicho, stejně jako nebudete hlavnímu páru přít, ať se dají dohromady, spíš budete s tichou nadějí trpět a přát si, ať jeden z nich skoná. No, jen si konec domyslete sami. A jestli máte nějaké manželské problémy, vydejte se na výpravu za pokladem, při níž se všechno vyřeší.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když pořád ještě nejste unaveni předvídatelnými americkými romanticko-dobrodružnými komediemi.

Hodnocení: 20% za to, že je to prostě příšerná nuda s hroznou Kate Hudson

Bez kalhot (Magic Mike, 2012)

Matthew McConaughey podruhé, i když tentokrát se nejedná o hlavní roli, ale pouze o roli vedlejší, i když i tak má celkem dost prostoru. Je to jen dobře. Hlavní pozornost se ale soustředí na Chaninga Tatuma, což je chlap, který učaroval snad miliónům žen. Myslím, že je to parádní protiklad vedle vyzáblého, na slunci se třpytícího Pattinson, který se nás v poslední době snaží přesvědčit, že není jen hodně špatný upír, ale i celkem dobrý herec. Steven Soderbergh si natočil v roce 2011 dva filmy, které kritiky hodnotí velmi obdobně. Jedná se o snímky "Nákaza" a "Zkrat". Musím říct, že "Nákaza" je na tom mnohem lépe a "zkrat" je jen filmem, který si hraje na něco víc, než jakým ve skutečnosti je. To, že hlavní akční hrdinkou je žena, která to natře všem borcům, dle mého zase není až tak objevný prvek, abych musel o filmu pět chválu. Stejně tak je to i s filmem "Bez kalhot". Je skvělé, že se Soderbergh pustil do poměrně kontroverzního tématu, kterému mnozí nerozumí, ale opět si hraje na nějaké pozlátko, které má kolem svého jména, ale nakonec nepředvádí to, co by se od něj čekalo. Pořád je to však lepší než "Zkrat". Pánský striptýz je pro protagonisty mnohdy umění, mnohdy práce, pro divačky je to podle všeho skvělý zážitek, pro mnohé nezúčastněné naprosto nepochopitelné představení, kdy se mnozí ptají, co na tom ty ženy vlastně vidí, když ani nemají možnost  si nějak pohrát s tím, co zůstává většinu času skryto. Na podobnou otázku neodpovím, nejsem žena, ale myslím si, že prostředí je zde pojato velmi dobře, dokonce i s jednou scénou, která ukazuje trochu víc, než by puritánský divák snesl. Dobře mu tak. Film se mi líbil, prostředí je zde zachyceno báječně, ale jakmile jdeme někam trochu dál, je to pořád jen film o tom, jak kolektiv kabaretu nefunguje, jak jsou zde rozkoly, jak se neplní sny a jak láska všechno řeší. Ano, pokud jde o romantickou notu, určitě jsem od Soderbergha čekal trochu víc, než jsem dostal. Možná je to ale jen tím, že o něm mám trochu větší mínění, než jaké si ve skutečnosti zaslouží. "Bez kalhot" spíš jen potvrzuje, že mu jde udělat celkem efektní podívaná, které ale něco chybí k dokonalosti.
Kdy je na film vhodné kouknout: Hlavně pro ženy, které mají rády pohled na vypracovaná mužská těla.

Hodnocení: 65% za výborné herecké výkony a zmršený konec

Strings (Strings, 2004)

Po stránce formální nechybí nic k dokonalosti filmu "Strings". Chtěli jste někdy vidět film, kde budou loutky, jejichž provázky uvidíte? Na jedu stranu to může být doložení toho, že filmaři neměli mnoho peněz, na druhou stranu to může být záměr tvůrců, aby vytvořili něco, co tu ještě nebylo. Pokud se tedy kloníte spíše k první variantě, tak vězte, že tvůrci těžili z problematiky mnohem více, než by se dalo čekat. Ovládací provázky loutek zde nejsou pouze jako kuriozita, ale jako skutečná součást příběhu. Kolem loutek je vystavěn zvláštní fantasy svět. Když jsem se na film díval, skoro jsem si říkal, že takhle, přesně takhle, by mohl být natočen snímek podle knihy Stephena Kinga s názvem "Dračí oči". Neskutečně by to tou slušelo, protože tuhle Kingovu pohádku mám velmi rád a navíc si myslím, že příběh "Strings" s ní má společné některé prvky. Bohužel ale právě příběh je dle mého názoru to, co sráží "Strings" trochu do kolen. Není to až tak špatné, nápad je zajímavý a pro fantasy se loutky jednoduše hodí, ale také si myslím, že by to celé šlo udělat zajímavěji, barvitěji. Je to však dáno i tím, jak byla volena vizuální stránka, která spíše odkazuje na temné fantasy než na takového "Hobita". Jako začátek série by byl film zajímavější, dal by se na takovém stylu vystavět velmi zajímavý svět se svébytnými prvky, ale jako jediný snímek to místy vyznívá spíše jako experiment, snaha udělat věci trochu jinak, než touha přimět jiné, aby se jinak dělaly. Je to škoda, hlavně je škoda, že snímek trochu zapadl - je totiž evropský -, než aby výrazně ovlivnil další tvorbu jiných umělců, kteří by film podobného ražení také stvořili. Je však pravda, že širokému publiku se podobným filmem těžko zalíbíte. A bez širokého publika jen těžko budou finance na další, podobný film nebo pokračování.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi trochu jiné animované filmy a nevadí vám experimenty.

Hodnocení: 60% za formu, která má rozhodně navrch nad příběhem

Děkujeme, že kouříte (Thank You for Smoking, 2005)

Jsou filmy, o kterých člověk slyší, ale nějak úspěšně se jim vyhýbá. "Děkujeme, že kouříte" je přesně takovým filmem. Slyšel jsem na něj samou chválu, čemuž jsem velmi rád uvěřil, ale trvalo mi celkem dlouho, než jsem se o výjimečnosti snímku mohl sám přesvědčit. Podařilo se a já můžu říct, že "Děkujeme, že kouříte" je jednoduše nejlepší film, který jsem v tomto týdnu viděl. Je satirický, ironický, rozhodně se nedrží konvencí, a i když by se to mohlo na první pohled zdát, tak určitě neadoruje kouření. Vlastně razí cestu, kterou razí i hlavní hrdina Nick Naylor v podání skvělého "Aarona Eckharta". Nenuťte děti, aby nekouřily, nechte je, aby se v tom správném věku samy rozhodli. Tohle je i na vás. Rozmyslete se vy sami, jestli je tohle film o cigaretách a jejich propagaci, či zákazu, anebo zda se jedná o snímek, který se nám snaží ukázat, jak je člověk korporátním světem mlet na kaši a jak jen málo východisek ve skutečnosti má. Vše je stále podáváno formou, která vás bude držet v napětí, i když zde vlastně žádná akce moc není. Budete chtít vědět, jak hrdina skončí, jak se nakonec vlastně on sám postaví tomu, o čem mluví. Aaron Eckhart svého Nicka Naylora zahrál neskutečně, je přesně tím typem, kterému věříme, že může být tak cynický, a to i ve chvíli, kdy mluví o svém synovi, který ho přese všechno zbožňuje. Nick není dokonalý chlap, ale pořád má nějaké zásady. Budete mu fandit, jako fandíte třeba doktoru Housovi. Nick není tak velký hajzl, ale pokud jste odpůrci kouření, tak si s vámi nejspíš vytře zadek. Pokud tedy nemáte náhodou při ruce několik desítek balení nikotinových náplastí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste kuřáci a chcete věty na obhajobu, když jste nekuřáci a chcete vidět kuřáka poníženého.

Hodnocení: 75% za to, že je to film s nábojem, který vás dostane, ať už jste, nebo nejste kuřák

Producenti (The Producers, 2005)

Když jsem se díval na film "Producenti" - myslím tenhle z roku 2005 - napadla mě jedna myšlenky. Proč se producenti vlastně nevykašlou na to, aby natáčeli úplně nové filmy, když místo toho mohou vzít ty staré, oprášit je a udělat novou premiéru. Ona odpověď je nasnadě. Zaprvé je problém v tom, že diváci by na starý film nejspíš nešli. Alespoň ne v takovém množství, jak by si producenti přáli. Přece jen, obraz před 40 lety byl trochu někde jinde. Herci hráli jinak, nemělo to vždy potřebné pozlátko. Zadruhé, jaký by pak mělo smysl mít herce, když by se pořád jen remakovalo? Já vím, že jsou i originální filmy, ale remaků je až moc. Trochu se bojím toho, aby Disney, když je novým vlastníkem Lucasfilm, neudělal remake "Star Wars". To už by byl skutečně vrchol veškeré hrabivosti, nemluvě o tom, že rádoby 3D verze "Star Wars" už jsou dost velkým parazitem, který má diváka vysát, aniž by mu jakoukoli hodnotu přidal. Remakovat se jednoduše bude, a to i přesto, že je předloha skvělá. "Producenti" Mela Brookse, jeho režijní prvotina, jsou legendární satirou a parodií, která má neskutečně chytlavé písně. Jenže už jí je dost před 40 let. Proto se dostalo i na ně  a v roce 2005 jsme si mohli užít novou verzi. Je větší, delší, ve více barvách, ale přesto je nudnější, roztahanější a méně zábavná. Matthew Broderick hraje tak, že ho budete buď milovat, nebo nesnášet. Stejně tak i Nathan Lane. Umu Thurman jsem v jejím pitvoření jednoduše nevydýchal, ale za to může skutečnost, že jí snesu jenom v Tarantinových filmech. "Producenti" nejsou špatní, ale jaký má smysl dělat nevýjimečnou kopii výjimečného díla.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte bezmezně rádi remaky.

Hodnocení: 50% za to, že je to jen delší kopie skvělého filmu Mela Brookse

Vášeň a cit (Becoming Jane, 2007)

Po skvělé zpracování knihy "Pýcha a předsudek" jsem si myslel, že film o životě Jane Austen bude podobný. Silní hrdinové, krásné prostředí, skvělé zpracování po stránce věrohodnosti. Pokud se týká kostýmu, není možné v podstatě nic vytknout. Doba je zachycena skvěle, kostýmy prostě krásné. Jenže tady se tak nějak končí. Silné postavy zde trochu chybí, opravdu se na ně především hraje. James McAvoy je příjemný chlapík, jak už jsem tady jednou říkal, ale jeho obličej je pořád trochu dětinský a těžko přístupný hrdina se mu těžko věří, na rozdíl od chvíle, kdy dává najevo city. to už je lepší. Podobně je na tom i Anne Hathaway a její Jane Austen. Není špatná, je tápající hrdinkou, ale Keira Knightley v sobě měla drzost, která z ní učinila skutečně silnou ženu. Anne je pořád trochu slabá. Proč pořád srovnávám oba filmy? Především pak proto, že mají dějově mnoho podobného, i když je pravda, že finále je v obou případech jiné. "Vášeň a cit" má být životopisným filmem, ale stále je více zaměřeno na romantickou notu. Nesledujeme tak skutečně věrohodný životopisný film, ale pouze další verzi některé z knih hlavní hrdinky.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi kostýmní romantiku.

Hodnocení: 50% za to, že je to na oko hezké, ale i když se tam dá Jane Austen, nepřestane to být obyčejným romantickým filmem