Školní sraz = kinozážitek roku

Když jsem se poprvé dověděl, že se do kin dostane film "Prci, prci, prcičky: Školní sraz", věděl jsem, že je to film, který chci vidět v kině. Ne proto, že by bylo super jít zase na nějakou dobrou komedii, ale čistě proto, že jsem si ty pitomce z prvních tří filmů naprosto zamiloval a chtěl jsem je vidět. Protože se měli po devíti letech vrátit všichni. Jim a Michelle, Stifler, Jimům táta i Stiflerova máma, Finch, Kevin, ale dokonce i Oz, Heather, kteří se na "Svatbu" nedostali, a také mnou nenáviděná Vicky, ale nezapomnělo se ani na Jessicu, Nadiu nebo Shermana. Tohle měl být přesně takový sraz, jaký by být měl. Sejdou se všichni, co do školy chodili, prostě sraz s velkým S.

Bylo od začátku jasné, že to bude sranda, ale zároveň nebude chybět pořádná dávka nostalgie. Slyšel jsem názor, že "Školní sraz" je snad nejlepším filmem z celé čtveřice (nepočítám filmy "American Pie Presents..."), ale je potřeba si uvědomit, že bez předchozích filmů by "Školní sraz" nemohl existovat. Je tu tolik hlášek, které souvisejí s předchozím děním, tolik odkazů, dokonce i hudebních, že prostě člověk, který nezná původní trilogii, nemůže pochopit, o co tady jde. Ale na tohle tvůrci sázeli. Film natočili pro fanoušky původní trilogie a udělali to s láskou a přesně takovým humorem, který sérii sedí. Je drsný, je vulgární, je fekální, ale sakra, prostě dobrý. Budete se smát, to vám slibuji. Tedy pokud nejste rádoby intelektuální vtipy, co potřebují, aby u vtipu byla citace z Voltaira. Ale znáte to, Voltaire mi může políbit prdel.

Když jsem šel s přítelkyní k pokladně kina, řekl jsem si o lístky do řady B. Tedy co nejvýš. Měl jsem smůlu, protože byla obsazená. Dostali jsme trochu horší místa, a to prostě jenom proto, že mě nenapadlo, jak ý nával  tu na film bude. Musím říct, že jsem byl neskutečně překvapený, když jsem zjistil, že víc jak polovina kina byla obsazená. Jistě, dobrým tahem bylo uvedení o velikonočních prázdninách, ale stejně. Mladí na to šli a ve velkém. A nejen lidé mého věku, kteří pamatují uvedení prvního filmu - a že to byl zážitek! - ale i tak mladých, že jim v době uvedení prvního filmu nemohlo být více jak 2 roky.

Smáli se. Všichni se smáli a já měl radost, že tahle jedinečná série, která má v mém srdci nesmazatelné místo, pořád táhne nové diváky a je o ní pořád obrovský zájem. Doufám, že až konečně budou tržby za velikonoční víkend v amerických kinech, budou to právě "Prcičky", které budou na prvním místě. Ne proto, že je to skvělý film - ale on je dobrý, opravdu dobrý - ale prostě proto, že lidé chtějí vidět zábavný film, chtějí se bavit. Na jednom blogu jsem četl zajímavý názor na film: "Sraček je kolem nás dost, tak proč si na chvilku nevyčistit hlavu?" Slovy Steva Stiflera: "Vy čuramedáni, co tady kurva sedíte. Vemte ty svý homoklády a běžte se doprdele bavit!"

Je mi jedno, co "učení" kritici na tenhle film řeknou. Je mi jedno, že ho někdo bude shazovat. Je mi jedno, že žádný z herců není velkou hvězdou a film vzali proto, že se jim hodilo přilepšení, protože tohle je prostě snímek pro lidi. Je plný vtipu, dobrého i trapného - ale ten dobrý hodně převažuje - je plný skvělých hlášek a postav, ke kterým se chcete vracet. Padla na mě tak krásná nostalgie, že jsem se neudržel dojetí. Já vím, je to z toho, že trochu žiji ve vymyšlené světě, ale tak věk je takový. Film a literatury je tolik, že oprostit se od reality je snadné. Když jsem ale viděl tu pětici (Jim, Kev, Oz, Finch a Stifler), jak pochodují na sraz, bylo mi hezky. Jako bych se opravdu sešel se starou partou. Nádherný zážitek, který už jsem v kině dlouho neměl. Přál bych si, aby vzniklo pokračování, zatím o tom pochybuji, ale bylo by to skvělé. Já bych na to do kina šel. "Prci, prci, prcičky: Školní sraz" dokázali něco, co film "Sněženky a machři po 25 letech" nedokázal. Spojit humor a nostalgii v takovém koktajlu, který je vtipný, je dojemný a není jen procházkou muzeem, kde všichni zestárli a ztloustli a už prostě nemají co říct. Jim a jeho parta mají co říct pořád, protože umí bavit. Pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků. Vidět lidi odcházet šťastné, s úsměvem na tváři, tohle je neskutečné ocenění pro tvůrce filmu. I já byl z těch, co se museli vracet k hláškám, které jsem slyšel, opakovat si scény. Zážitek k nezaplacení. Kdybych měl hodnotit procenty, tak dám 90 %, a to říkám naprosto vážně. Kam se hrabou nudné a zdlouhavé "Hunger Games".

Doplnění po uveřejnění tržeb za první promítací (velikonoční) víkend: Film byl poražen snímkem "Hunger Games" a já si pořád říkám, jak dlouho se tenhle "hit" udrží na vrcholu. Je mi smutno z toho, na co lidé do kina chodí v takovém množství.